Hlavně motivaci!

 Tak zase nastal čas. Jak víte, kdysi proběhlo mých 21 dní. A teď se chystám na další. Někdy totiž na člověka přijde potřeba psát a tak nějak se v něm koulí, roste, svědí, drbe a chce ven. A přišla chvíle pustit tu bestii zase na moment ze řetězu a nechat jí dělat, co se jí zachce. Jen to teda bude chtít maličko motivace. A s tím byste mi mohli pomoct.

 Někdy závidím těm, kteří mají pevnou pracovní dobu, šéfa, tabulky, spoustu termínů, brífingů a mítingů. Proč? Protože někdo upletl bič za ně. Někdo nad nima stojí a dělá "bububu, tohle musíš stihnout, jinak bude zle". Nad námi volnonohaři stojí akorát stát, který chce měsíčně porci své krmě. A jinak nad sebou stojíme už jen sami. A co si budem povídat, to není vždycky ten nejsilnější bič. Pokud mám v peněžence pár stovek, v kuchyni v poličce kafe, světlo svítí, voda teče a je přiměřeně teplo, co mě sakriš nutí do práce? Proč se jen nesvalím na sluníčko a nedrbu si záda? No, ti šťastnější z nás mají silnou dávku motivace, toho, co je žene každý den vstát, vyčistit si zuby a jít udělat něco novýho pro svět. My ostatní, chudáčci ubožáčci, se občas vzepnem k nějakému výkonu a pak se jen tak nějak vezem a čekáme na další vlnu. A já bych teď potřebovala tu vlnu trochu podpořit. Pro sebe, pro vás, pro všechny, kterým taky chybí motivace a vůbec do ničeho se jim nechce. Možná, že když uvidí, jak dav umí podpořit, zvedne to i je. Možná si najdou svůj dav. Možná se stanu pro někoho davem já. Možná si navzájem ukážem, jak senakopnout.

 A teď, co bych teda vlastně od vás chtěla? Nic moc složitého, nic drahého, nic hmotného. Chtěla bych deset vteřin vašeho času. Chtěla bych, abyste, pokud přečtete tenhle blog, do komentářu tady nebo na FB napsali první téma, které vás napadne. Téma, o kterém já pak budu psát. Každý den vyberu z komentářů jedno téma a napíšu k němu cokoliv, svůj názor, povídku, historku, vzpomínku. Někdy možná přijde fotka, koláž, obrázek. Kdo ví? Daný post pak bude věnovaný tomu, kdo téma vymyslel. Pomůžete mi? Ráda bych dala dalších 21 dní plus sedm bonusových dní navíc a poslední den července by proběhlo zhodnocení, nejen moje, ale i vaše, jak se vám celá akce zdála/nezdála. Tak pojďte, já vám těch deset vteřin někdy vrátím. Na holej pupek ;)

Zabalte se

 Pomalu, ale jistě přidávám nové balíčky látek. Tyhle balíčky jsou na objednání a mohou být ve Vašich rukou zhruba do 14-ti dní. A věřte mi, že už se na Vás třepou.

 Každý kdo šije ví, že látky umějí povídat. Jedna o radosti, jiná o smutku. Některá o přátelství, jiná o lásce. Můžete slyšet šepot skřítků i zpěv víl. A když se víc látek sejde dohromady, je z toho hotový příběh! A co našeptaly látky mě, si můžete přečíst u jednotlivých balíčků. Tady Vám dám jen dvě malé ochutnávky, abych Vás nezahltila ;)

"Šmarjá, koukej na ně! Vždyť je jim snad sto let!"

 "No jo, hele jakej von má klóbrc!"

 "A ty její šaty, to se snad nosilo někdy v minulym století, né?"

 "Těm chybí fakt už jen hůl."

 "Ježíš, co to dělá?"

 "No von jí snad líbá ruku nebo co?"

 "Bože a teď jí nabízí rámě!"

 "Voni tady snad budou tančit nebo co?"

 "Hele, voni se maj snad vážně rádi."

 "To mi neříkej, vždyť jsou nad hrobem."

 "No jo, tomu teda říkám echt romantika..."

 A na Petříně voní šeřík a oni dva jsou hluší k ostatním i k uplynulým létům... A mají se prostě rádi.

 Dneska. Konečně! Je mi osm a dostanu pokoj. Můj, jenom můj pokoj. Nesmí do něj brácha a nesmí do něj ani ségra, je totiž jen můj. Mám v něm svůj stůl, svojí skříň, svojí postel a na tý posteli spoustu, spoustu polštářů. Jeden oranžovej, jeden zelenej s puntíkama, jeden proužkovanej a jeden s kytičkama. No a pak dva úplně nejlepčejší. Jeden je s písmenkama a druhej se spoustou zajíců. Vůbec se nemůžu rozhodnout, kterej z nich je lepší. Šíleně se těším, až si zalezu na postel a zahrabu se mezi všechny ty polštáře. No a možná pozvu i bráchu se ségrou a můžem udělat polštářovou bitvu! Jo, to udělám. Ale zajícovej, ten bude vážně jen a jen můj..

Ruce dámičky

 Všechno to začne tak, že si usmyslíte, že když před krám zavěsíte nějaký kytky, bude u vás nakupovat víc lidí. A jelikož před krámem už ze zdi trčí čtyři jekly, zbývá jen zakoupit květenu a voilá, máte hotovo.
 A tak se vypravíte do nově slavnostně otevřeného Hornbachu, podívat se, co se nám tu nabízí. Kytek mají přehršel, vo tom žádná, tam si dokážu vybrat i já, ovšem závěsný květináče, to je teda velká bída. Plast, plast, plast, plast a pak někde vzadu zastrčená nekřesťansky drahá lesklá glazura. Rozpočet hubenější než já, tak si holt budu muset pomoct sama. Zakoupím čtyři květináče á 19,- Kč a hurá na to!
 Takže, co k tomuhle extrazábavnému dobrodružství budete potřebovat? Černý drát o dvou tloušťkách, já mám tuším 0,5 mm a 1,0 mm. Kleště. Dvoje. Hadr. Zmiňovaný květináč. No a především ty ruce, že jo.

 Kleště potřebujete štípací, vcelku jedno jestli boční nebo přední, nicméně určitě ty, které se řadí do kategorie "chlapské". Bižuterníma kleštičkama na ketlování si s černým drátem teda neporadíte. Kleště si zničíte, což teda možná provedete i s těma chlapáckejma, ale alespoň to s nima nějak užužláte. No a pak klasický kleště s rovnou čelistí. Pokud zvolíte hladké, bez zoubků, sice drát míň vorvete, ale určitě si o to líp zanadáváte. Výběr nechávám na vás.

 90% času budete mít v ruce silnější drát, tak se připravte. Ustřihneme si drát asi o 10 cm delší, než je obvod květináče pod rantlem. Párkrát ho pořádně protáhněte hadrem, možná ho zbavíte dokonce i trochy špíny, ovšem účelem je ho zahřát a učinit tvarovatelnějším. Ono se to sice moc nepozná, ale tak pro formu, že jo. Následně se ho pokuste obtočit kolem květináče a jakýmkoliv způsobem zajistit, aby vydržel ve tvaru kruhu. Že po květináči hned sjede dolů a vy ztratíte přehled, jestli kruh neděláte moc malý, to je milou samozřejmostí. A když říkám jakýmkoliv způsobem, myslím to vážně, prostě ty přečuhující konce nějak zatočte do sebe. Šikovnější, zručnější a znalejší si můžou nechat konce delší a vytvořit nějakou spirálku, kudrlinku či co je libo. Mě se do piččinek moc nechtělo a tak jsem prostě jen jeden omotala doleva, druhej doprava a hotovo.

 Teď se musíte rozhodnout, jak bude květináč viset daleko od bodu zavěšení. Já to mám asi 40 cm, takže jdeme zas stříhat. Potřebujeme ustřihnout tři dráty, stejně dlouhé, proto stříháme hned všechny najednou, páč jinak už to člověk neoměří. Ono to stejně bude každej pes jiná ves, ale tak aby se neřeklo. Budou teda viset 40 cm od tyče a tak potřebuju drát dlouhý...áááá...90 cm. A třikrát. Všechny tři dráty ohnu v půli a na koncích přimotám na kruh. Asi nějak takhle:

 Trojbodové zavěšení by mělo být takové nejlehčí, nemusíte se moc vyrovnávat s tím, že jedno bude kratší než druhé. Můžete květináč samozřejmě zavesit čtyřbodově, i pěti, šesti, atd. Ale tohle myslím docela postačí. Každý rameno má dva body a když se posunou maličko od sebe, pěkně obsáhnou celý obvod květináče. 

Takže máme jedno rameno hotový a zbývají nám dvě. Mělo by vám vylézt něco jako tohle:

 Teď už jen doprostřed posadíte květináč (vřele doporučuju mít v něm už zasazenou květenu, přes ty dráty se to pak celkem blbě dělá), vytáhnete ramena nahorů a pokud jsme správně měřili, měl by kruh držet hezky pod rantlem květináče a všechny ramena by měly být plus mínus stejně dlouhý. Zbývá je jen spojit dohromady. A tady si trochu odpočinete, protože na to si můžete vzít slabší drát. Třicet čísel bude stačit. Ramena stlačíte dohromady a asi patnáct čísel od vrchulu pěkně festovně svážete.

 A pak? Pak už to jen a jen pověsíte.

A co dál?  Dál už jen třikrát a já mám hotovo!

 Pak si jděte uvařit kafe, pokuste se vydrhnout z rukou tu nejhorší špínu a asi tak týden na nikoho nesahejte. Nevěřil by vám totiž, že tyhle hrubé, odřené a dodrbané ruce vlastně dělaly jemnou zahradnickou práci. Jo a taky si teda rozhodně neberte punčochy. Nebo si na jejich nandavání vemte chirurgické rukavice. Drát ukliďte někam hodně hluboko a až vás zase napadne si s ním pohrát, připomeňte si, jak dopadly ruce dámičky posledně.

Hezký den