Těhotenské odchylky

 Původně se tenhle článek měl jmenovat Těhotenské úchylky, ale vzhledem k tomu, že po několik měsíců bylo nejvyhledávanějším slovním spojením mého blogu 'prst v kalhotkách' (a opravdu nevím, že bych to kdy napsala) rozhodla jsem se pro mírnější variantu, abych dychtivým hledačům lechtivého čtení nezavdávala příčinu k návštěvě u mě. Pokud se sem ovšem i tak dostanou, předem je upozorňuji, jděte dál, erotiky tu bude opravdu žalostně málo.
 Když jsem čekala Matyldu, netrpělivě jsem vyhlížela všechny zvláštnosti s těhotenstvím spojené. Třeba nevolnosti. Nebo chutě.Nevolnosti se naštěstí nedostavily, chuť se dostavila jedna a to veliká. Na krupicovou kaši. Věřte mi, jednla jsem jí snad pět měsíců dvakrát denně. Abych se necítila tak moc bídně, omlouvám si to nedostatkem mléka, které prostě v jiné formě nepozřu. No, v téhle sladké formě jsem ho pozřela víc než dost. Tipuju pěkných padesát litrů. Je s podivem, že ještě nebučím.
 S představou obdobné chuťovky jsem čekala tentokrát, co na mě přijde a světe div se, kde nic tu nic. Chutě mívám, to ano, ale v 99% netuším na co. A tak bloumám domem jak Heatcliff na Větrné Hůrce a tiše závidím všem, kteří kombinují kyselou okurku se šlehačkou a podobné laskominy, protože alespoň přesně vědí, co do té nenažrané tlamy strčit. Já nevím a tak tu kňourám, že mám chuť na něco dobrého, ale sušenka to není, salám taky ne, sýr nechci, na pečivo nemám chuť a tak. Učiněná tragédie. I přes svou neujasněnou chuť se mi ovšem daří projíst do závratných výšek, takže už mám dvacítku za sebou a pár týdnů před sebou. Doufám, že třicítku netrhnu.
 Slyšela jsem o spoustě žen, které v těhotenství začly jíst dříve nenáviděné věci. Kterým se začla líbit barva, kterou dřív nemohly vystát. Které se začly úplně jinak oblékat. Které se změnily od základu. Ale ještě jsem neslyšela o někom, komu by se přihodilo to, co mě. Já jsem se totiž zamilovala. Do houby.
 Všechno začalo na první těhotenské prohídce u doktorky. Krom dvouminutové zpovědi, která se skládala z jejího monologu a mých především jednoslabičných odpovědí (nejdelší byla tuším "v pořádku"), jsem vyfasovala těhuprůkaz a těhubalíček. Chystala jsem se ho odmítnout (balíček, ne průkaz), neb netuším, jakou úžasnou věc by mi mohl přinést,ale nakonec jsem ho chňapla pod paží a prchla s ním z ordinace. Zřejmě z vrozené hamižnosti. Díky za ní. Ha. Kromě tuny letáků tak byla jedna, slovy jedna, použitelná věc. Houba na mytí. Pruhovaná, tříbarevná, nejspíš pro miminka určená, houba na mytí. Růžová, žlutá, modrá. Po diagonále. No, alespoň bude mít dítko (to starší) něco na hraní.
 A tak houba získala stálé místo na vaně a absolvovala s Matyldou většinu koupelí, společně s polovinou naší domácnosti, protože u vany se nachází množství lahviček, sklenic, metla na sníh, naběračka, mačkadlo na brambory(obé dětské, naštěstí) a dětské Ikeácké nádobí. Prostě hračky primárně do vany určené.
 A jednoho památného dne jsem vlezla do vany já (lezu do ní kadžý den, abyste si náhodou něco nemysleli) a houba mi tam skočila. Decentně jsem jí vystrnadila ven a ona hup zpátky. Tak jsem jí nechala, aby se pokoupala se mnou. Jedním okem jsem jí pořád hlídala, aby se náhodou ke mě moc nelísala, ale ne, byla ukázněná. Plavala si na duhém konci vany, dokud jsem jí nezačala mohou pošťuchovat. A pak, ani nevím, jak se to stalo, jsem jí měla v ruce. Nejdřív jsem jí několikrát nechala pořádn nasosat vody a pak vyždímala. Očuchala jsem jí. Voněla po oleji, ve kterém se koupala Matylda. To by šlo. Žádný zatuchlý zápach neždímané houby. Přiznám se, nakonec jsem se s ní umyla. A jak by řekla Janice: "Ach můj Bože!" Tenhle zážitek mě dostal málem do extáze. Nikdy by mě nenapadlo, že houba může být tak úžasná věc. A ne, neviděla jsem houbu porpvé v životě, už jsem měla tu čest, vážně. Ale tahle houba, to je prostě jiná liga. A tak jsem se zamilovala. Od té chvíle provází každou mojí cestu do koupelny touha hupnout do vany a pomazlit se s houbou. Přistihla jsem se, že jí občas během dne dokonce i pohladím. Jsem nadšená, když je pořádné vedro, protože můžu houbu vyráchat v umyvadle a pěkně se s ní osvěžit. Třeba každých pět minut. Už jsem zvažovala, že pro obdobné případy jí budu nosit k kabelce, ale zatím jsem na to nenašla odvahu. Ale počkejte, ještě pár stupňů nahoru a mám jí tam.
 A protože mi je jasné, že houba není věc věčná, zvlášť s mojí frekvencí používání, zahájila jsem lov na dokonalou houbu. Na internetu je hub žalostně málo. Ani se mi nechtělo věřit, že je sortiment tak omezený a hned jsem rozvíjela teorie, kterak se pustím do podnikání s houbou. Trpím totiž utkvělou představou, že to co zajímá mě, musí nutně zajímat stovky, ba tisíce dalších. Většinou nezajímá, škoda. Být houbovým magnátem by se mi líbilo.
 No a jelikož se nestanu velkopodnikatelem v oblasti hub na mytí, musela jsem se poohlínout po nějakém zdroji. Internet velku selhal a nezbylo než se vrátit k tradičním nákupům, přímo v krámě. A tak se z každé procházky vracím s houbou. Vážně. Už jich doma máme, chmmm, sedm. Přesně, jsem totiž ve vaně, tak to můžu rovnou kontrolovat. Jedna z nich je sice na mytí van a podobných věcí, ale nechat jsem jí tam nemohla, neboť svojí strukturou byla tak strašně zajímavá, že jsem jí prostě musela zkusit. Je docela dobrá, ale na mojí první rozhodně nemá. Trošku se jí blíží růžový medvídek, zakoupený o víkendu v našem Eso shopping parku. Uvidíme jak se bude tvářit, až se trošku opotřebuje.
 Tak a moje úchylka je venku. O. se mi směje, v nákupu hub mi ovšem nebrání (asi ví, že průměrná houba stojí zhruba 8,50 Kč a tajně doufá, že se tahle zamilovanost rozšíří i na houbu na mytí nádobí a naše kuchyň bude bez poskvrnky. No, nejsem tomu daleko, ale pst, ještě by přestal mýt nádobí.


Hezký večer,


Martina


PS: Uhádnete co okolo mě právě plave? ;)


PS2: Pokud si mě chcete naklonit, netřeba už nosit Jesenky, noste houby do koupele ;)