neděle 29. ledna 2012

Variabilní šaty

Na diskuzi je nás zatím jenom pár, tak doufám, že tenhle příspěvek tam naláká další nadšence a brzy tam nebude pro střihy a rady kam šlápnout.
Zvažovala jsem, jestli návody omezit jen na diskuzi, ale asi bude nejlepší uveřejnit je na blogu a zároveň je publikovat v diskuzi, kde je potom dost prostoru na rozebrání detailů. Takže, tady máte první návod:

Jako první sem slíbila variabilní šaty, které už stihla ušít Ivča.
Narazila jsem na několik tutoriálů, takže sem nalinkuju ty z nich, které podle mě stojí za shlédnutí. Návod je jednoduchý a i v angličtině snadno srozumitený.
A tady už jsou ty šaty:
 

Blog Thallerthenthou.com, autorka Benny
Návod zde.

Blog Sewlikemymom.com, autorka Melissa
 Návod zde.



Blog Knucklesalad.com, autorka Em

Návod zde.


Blog Rowena.typepad.com, autorka Rowena
Návod zde.

A jak motat a nezamotat?
Můžete se podívat tady nebo tady, a když je nejhůř, najdete to na youtube.

Diskuzi k variabilním šatům najdete přímo tady.

Těším se na vaše výtvory ;)

pátek 27. ledna 2012

Potěšení mladé ženy

 Dneska jsem se přistihla, že mě baví nakupování. A nemám na mysli nakupování toho druhu, při kterém se zastavíte na kafíčko a pak dumáte jestli vám tyhle boty udělají hezčí zadek, jestli v těhlech kalhotech nemáte tlusté stehna a jestli vám tohle tričko pomůže sbalit toho fešáka co chodí často k vám do baru. Ne ne, bylo to naprosto nudné popojíždění s vozíkem, nahlížení do seznamu a metodické ukládání zapsaných věcí. Využití mozku nula celá nula.
 Jak jsem tak drandila skrz naše téměř nákupní centrum (sámoška, která obsahuje drobnou galanterii (několik nití a dvě gumy do trenýrek), potřeby pro drobné zvířectvo (například neuvěřitelný kočárek pro psy za pouhé dva a půl tisíce) a kuchyňskou sekci (semtam pánev či sekáček na maso) a dospěla do bodu, že mě to vlastně baví, zhrozila jsem se. Jak je možné, že si užívám tak neuvěřitelně nudnou a primitivní věc, jako je nakupování podle nákupního seznamu? To jsem ale klesla. A já vám povím proč.
1) Nemám s sebou dítě (to v břiše se nepočítá). Úlevová reakce za dvacet bodů. Nikdo mě netahá za nohu. Můžu v klidu dokončit myšlenku, aniž bych musela vysvětlit kde je Geeno, kam jela babička a proč jsou hůlky na lyžování dvě. Nemusím kupovat gumové medvídky a Magrotku pro pana O. Nemusím monitorovat, co mládě kde bere, schovává, odkládá a s kým se chystá zapříst rozhovor.
2) Nemám s sebou pana O. Úlevová reakce za deset bodů. Nemusím mluvit. Nemusím vysvětlovat proč kupuju něco, co není na senzamu. Nemusím hlídat, jestli mi nikam neutíká či naopak nezůstává pozadu u jogurtů.
3) Jsem sama. Úlevová reakce, která se nedá body ohodnotit. Téměř už jsem zapomněla, jaké to je.
4) Nemusím přemýšlet. Všechna myšlenková práce už byla vykonána, já jen mechanicky plním rozkazy a vkládám zboží dle přiloženého seznamu.
5) Mám naprostou volnost. Můžu si dělat co chci a koukat kam chci a nemusím sledovat to a tamto a odpovídat na to a toto.
 V návalu euforie z nabyté svobody a návalu studu z toho, že mě baví nakupování, jala jsem se vzpomínat. Vzpomínala jsem, jak jsem nakupovala tehdy, za starých časů a jestli mě to bavilo. Ne, standardní nakupování mě nebavilo, ale dalo se zpříjemnit nezávazným flirtem. Rozhlídla jsem se tedy okolo, jestli se po samošce nepotuluje někdo, na koho bych mohla hodit očko. Děda u tuňáků vypadal slibně, leč byl zjevně krátkozraký, jelikož konzervu téměř olizoval. Dámskou polovinu jsem vynechala úplně, takže mi uchazečů rapidně ubylo. Vyškrtala jsem i páry, nenechám si nafackovat na nákupu. No a pak mi toho moc nezbylo. Vzhledem k tomu, že byl páteční večer, potulovalo se tam pár výrostků, ke kterým bych se už nevetřela, ani kdybych tvrdila, že jsem jejich au-pair. I ty už jsou mladší než já. Smutná bilance.
 A pak jsem hodila oko na svůj košík a bylo to jasné. Jak by mohl flirtovat někdo, kdo má v košíku mraženou zeleninu, jogurty, dětskou šunku, balíček fazolí, brambory a cibuli a vůbec, ale vůbec žádný alkohol? To je prostě vyloučené. To se dalo, když váš vozík zdobila láhev vodky, olivy, chipsy a pěkně drahý sýr. Teď už je na první nákupní pohled jasné, že jsem nudná, usazená matka, i když se to snažím maskovat tyrkysovým kabátem a červenýma kalhotama (proběhla u mě změna stylu, o tom někdy příště). A tak jsem zas vypnula myšlenkové pochody, dojela nákupní seznam a zařadila se do fronty u pokladny.
 Byla jsem přistižena při loupeži lučiny, což mi trochu pozvedlo sebevědomí, protože to přeci usedlé matky nedělají, že? Asi to budu zkoušet častěji.
 Chladný vzduch na parkovišti znovu probudil myšlenky na nějaké laškování, ale řeknu vám, měla jsem tam dost co dělat sama se sebou a naším milovaným Volvem. Naše auto je tak trochu po mně, má rádo teplo a na zimu reaguje mrzutě. Čím níž klesá teplota venku, tím úporněji se snaží rychle zavřít kurf. Jednoduše řečeno, víko kufru nedrží nahoře. A tak jsem byla nucená potupně opřít víko o hlavu a volnýma rukama manévrovat nákup z vozíku do kufru. Situaci mi nijak neusnadňoval fakt, že při každém pohybu hlavou se mi do očí svelza prudce elegantní, nicméně trošku velká čepice. Oslepena jsem šilhala po kolemjdoucích, ale nikdo, opravdu nikdo se na mě nedíval jinak než pobaveně.
 A tak jsem práskla kufrem, otevřela si čokoládovou tyčinku (to k nakupování useldých matek určitě patří) a pokořena jsem zamířila domů.
Věřte mi, až si příště půjdu zaflirtovat, v sámošce to nebude. A taky možná odložím ten obří pupek.

Dobrou noc,

Martina

Diskuze o šití

 Sice jsem na tento týden slibovala překvapení v podobně nového zboží, ale znáte mě. Cosi mi přeletělo přes nos, nápad se zachvěl a bylo potřeba se vrhnout do realizace než nadšení vyšumí.
 A tak za podpory několika kamarádek, které souhlasily, že na novém fóru budou hojně diskutovat (no, ony to vlastně neslíbily, ale já si to sladce namlouvám), jsem se vrhla do realizace nového diskuzního fóra.
 Fórum bude majoritně šicí, ale jelikož, jak už jsem několikrát avizovala, jsem člověk přelétavý, najdete tam prostor pro háčkování, pletení, hrátky s papírem i pro pouhé mletí pantem.
A už dost povídání, tady malá ochutnávka, která vás jedním kliknutím přenese přímo do novéh diskuzního fóra.
Vítejte a diskutujte, ráda vás tam uvítám.

čtvrtek 26. ledna 2012

A je to venku!

 No, to si vymýšlím, tak úplně venku to ještě není, ale rozhodně je to na nejlepší cestě. Úzká rodina i přátelé už to všichni ví, takže je načase vyklopit to i tady a oznámit, že někdy za teplých letních dnů se řady naší domácnosti rozšíří o dalšího velmi očekávaného člena. Jupijou!
 Jako v minulém těhotenství, tak i tentokrát netrpím ničím. Naprosto ničím. Těhotenství si užívám maximálně, někdy dokonce tak moc, až z toho usnu na gauči, nechajíc starší robě hopsat mi po hlavě. V noci pak samozřejmě nespím, vrtím se na posteli a rovnám malé dětské nožičky pod peřinu. A přemýšlím. Ale to už je témě silnějšího kalibru.
 Bagetka už se v břiše příjemně vrtí a dává o sobě pravdielně vědět a tak mě často potkáte jak se zasněným výrazem lovím cosi pod svetrem a usmívám se jak při sníženém IQ. Matylda se moc těší, často si s Bagetkou povídá a hladí jí přes pupík. Jestli to takové bude i v reálu, nejspíš jí samou láskou umačká. No, iluze si nedělám.
  V prvním těhotenství jsem si často dělala srandu, že bych klidně mohla být těhotná za peníze, když to tak dobře snáším. Kdepak, já cbyh mohla být těhotná zadarmo! Staršně mě to baví a představa, že těhotenství tu pro mě bude třebas už jen párkrát je pro mě, chm, bolavá? Myslím, že i páté těhotenství bych si užívala úplně stejně, jako první dvě. Prostě paráda.
 A tak vás prosím, mějte se mnou pochopení, když se vaše zásilka o den opozdí. Pravděpodobně jsem vytuhla půlkou těla na gauči, v ruce metr, tužku za uchem a přikrytá kusem Termolínu. Ale zítra, zítra tu vaší zásilku vážně zabalím!

Díky,

Martina

PS: a přikládám jedno foto, kdybyste náhodou nevěděly, na co jsou ty tyčky u šicího stroje - na skladování cívek!

neděle 22. ledna 2012

Něco málo úpletů

 Obejvilo se mi tu něco málo úpletů a tak je dávám k dispozici i Vám. Je to prvotřídní kvalita, evropská práce a musím říct, že jsou opravdu nádherné. Kdyby se Vám jakákoliv z látek zalíbila a zatoužily byste po ní ve větším množství, ozvěte se, zkusíme to nějak vymyslet.




A večer snad přijde něco málo povídání a v prběhu týdne pak další překvapení  obchodě.
Krásný večer,
Martina

pátek 6. ledna 2012

Jak začít háčkovat - řetízek

 Uháčkovat smyčku už jste se určitě bravurně naučily (pánové prominou), tak je čas posunout se o píď dál. Za smyčkou následuje řetízek, nejjednodušší útvar háčkování. Sám o sobě není nic extra a pravděpodobně ho samostatně nevyužijete, leč tvoří základ pro jakékoliv háčkování, které se nekoná do kruhu, takže se mu vyhnout nedá. Ale je to taková hračka, že to budete mít za chvíli v malíku. A třeba vás řetízek chytne tak, že vytvoříte nejdelší a nejužší šálu na světě, stejně jako já ve druhé třídě.
 A jdeme na to, základem je už zmíněná smyčka:
  Smyčka byla jednoduchá a zvládly jsme jí i bez háčku. Teď už je ale načase vzít ho do ruky a dát se do díla. Hurá na to.
 Háček prostrčíme připravenou smyčkou. Prostrkuji tak, aby háček šel ze směru krátkého konce, kterýžto směřuje do mé pravé ruky. Pokud si fotku zvětšíte, uvidíte, jak se smyčka trošičku kroutí směrem nahoru, snaží se postavit kolmo. Z toho se pak lehce pozná správný směr. Ale nebojte, i když tam háček bude naopak, tak se to povede, jen bude možná začátek trochu kostrbatý.
 Levou rukou si chytíme přízi a připravíme si jí na háčkování. Jak na to? Podívejte se na návod jak vést přízi při háčkování. Mezi palcem a prostředníčkem levé ruky pak přidržujeme volný konec příze visící ze smyčky.
 A teď přijde základní kámen háčkování. Oni jsou vlastně dva: nahození a protažení. Nejdříve se vrhneme na ten první, tedy nahození. To vidíte na obrázku nahoře. Nahazujeme přízi na háček, proto příze vede horem, přes háček. Pro představu popis z druhé strany: háček za zasouvá pod přízi, míří vzhůru, pootáčí se cca o 90° aby se jeho zobáček dostal nad přízi, snadno ji zachytil a mohl jí za sebou táhnout.
 Protažení je pak už velice jednoduché, že se mi dokonce nepodařilo ho na fotku zachytit. Háček se zachycenou přízí se plynulým pohybem táhne do smyčky, kterou se provlékne a tím se nahozená příze stává novou smyškou. Složité? Jenom dokud to nezkusíte.
  Co by vám mohlo zhatit plány? Nejčastěji nejspíš příliš povolená, nebo příliš utažená smyčka. Pokud je smyčka příliš povolená, budete mít oka řetízku velká a pravděpodobně i nesouměrná. Ale to je problém čistě estetický, technickou stránku věci to neohrozí. Zatímco pokud máte smyčku okolo háčku pevně utaženou, po nahození se vám do něj nebude chtít háček při protahování vejít a budete muset povolovat. Nicméně vše je o cviku a během dvou dnů budete mít řetízek jak vysoustružený. Ještě podotknu, že utažení smyčky na háčku korigujete polohou ukazováčku na levé ruce, kolem kterého běží příze, než doběhne do smyčky. Čím víc vztyčený ukazováček, tím víc utažená smyčka.
 A tady nahoře už máme řetízek tvoření pevným (prvním) okem, dvěmi oky a následující smyčkou. Ptáte se, jaký je rozdíl mezi okem a smyčkou? Já sama pro sebe nazývam okem ukončenou smyčku. Takže smyčka je pouze to, kde je zapíchnutý háček, všechno ostatní, co už háček opustil, zovu okem. Ale je to čistě můj, laický popis, neberte ho prosím jako dogma a neděste se, když někdo používá termíny jiné. Vysoká škola háčkařská se ještě neutvořila aby sjednotila názvosloví a tak máme volnou ruku, co se naší krasomluvy týče.

  A tady už náš dnešní finální výtvor. V ideálním světě by bylo jedno očko jako druhé, ale jelikož náš svět je plný krásných drobných nedostatků a já jimi dokonce překypuji, je i můj řetízek roztomile kostrbatý. Ale co, hlavně že je můj.
 Doufám, že už i vy máte svůj první řetízek a že netrpělivě vyhlížíte až se vzchopím a napíšu další pokračování háčkařského minikurzu.

Nashle příště,
 Def