Jak začít háčkovat - řetízek

 Uháčkovat smyčku už jste se určitě bravurně naučily (pánové prominou), tak je čas posunout se o píď dál. Za smyčkou následuje řetízek, nejjednodušší útvar háčkování. Sám o sobě není nic extra a pravděpodobně ho samostatně nevyužijete, leč tvoří základ pro jakékoliv háčkování, které se nekoná do kruhu, takže se mu vyhnout nedá. Ale je to taková hračka, že to budete mít za chvíli v malíku. A třeba vás řetízek chytne tak, že vytvoříte nejdelší a nejužší šálu na světě, stejně jako já ve druhé třídě.
 A jdeme na to, základem je už zmíněná smyčka:

  Smyčka byla jednoduchá a zvládly jsme jí i bez háčku. Teď už je ale načase vzít ho do ruky a dát se do díla. Hurá na to.

 

 Háček prostrčíme připravenou smyčkou. Prostrkuji tak, aby háček šel ze směru krátkého konce, kterýžto směřuje do mé pravé ruky. Pokud si fotku zvětšíte, uvidíte, jak se smyčka trošičku kroutí směrem nahoru, snaží se postavit kolmo. Z toho se pak lehce pozná správný směr. Ale nebojte, i když tam háček bude naopak, tak se to povede, jen bude možná začátek trochu kostrbatý.

 Levou rukou si chytíme přízi a připravíme si jí na háčkování. Jak na to? Podívejte se na návod jak vést přízi při háčkování. Mezi palcem a prostředníčkem levé ruky pak přidržujeme volný konec příze visící ze smyčky.

 A teď přijde základní kámen háčkování. Oni jsou vlastně dva: nahození a protažení. Nejdříve se vrhneme na ten první, tedy nahození. To vidíte na obrázku nahoře. Nahazujeme přízi na háček, proto příze vede horem, přes háček. Pro představu popis z druhé strany: háček za zasouvá pod přízi, míří vzhůru, pootáčí se cca o 90° aby se jeho zobáček dostal nad přízi, snadno ji zachytil a mohl jí za sebou táhnout.

 

 Protažení je pak už velice jednoduché, že se mi dokonce nepodařilo ho na fotku zachytit. Háček se zachycenou přízí se plynulým pohybem táhne do smyčky, kterou se provlékne a tím se nahozená příze stává novou smyškou. Složité? Jenom dokud to nezkusíte.

  Co by vám mohlo zhatit plány? Nejčastěji nejspíš příliš povolená, nebo příliš utažená smyčka. Pokud je smyčka příliš povolená, budete mít oka řetízku velká a pravděpodobně i nesouměrná. Ale to je problém čistě estetický, technickou stránku věci to neohrozí. Zatímco pokud máte smyčku okolo háčku pevně utaženou, po nahození se vám do něj nebude chtít háček při protahování vejít a budete muset povolovat. Nicméně vše je o cviku a během dvou dnů budete mít řetízek jak vysoustružený. Ještě podotknu, že utažení smyčky na háčku korigujete polohou ukazováčku na levé ruce, kolem kterého běží příze, než doběhne do smyčky. Čím víc vztyčený ukazováček, tím víc utažená smyčka.

 A tady nahoře už máme řetízek tvoření pevným (prvním) okem, dvěmi oky a následující smyčkou. Ptáte se, jaký je rozdíl mezi okem a smyčkou? Já sama pro sebe nazývam okem ukončenou smyčku. Takže smyčka je pouze to, kde je zapíchnutý háček, všechno ostatní, co už háček opustil, zovu okem. Ale je to čistě můj, laický popis, neberte ho prosím jako dogma a neděste se, když někdo používá termíny jiné. Vysoká škola háčkařská se ještě neutvořila aby sjednotila názvosloví a tak máme volnou ruku, co se naší krasomluvy týče.

  A tady už náš dnešní finální výtvor. V ideálním světě by bylo jedno očko jako druhé, ale jelikož náš svět je plný krásných drobných nedostatků a já jimi dokonce překypuji, je i můj řetízek roztomile kostrbatý. Ale co, hlavně že je můj.

 Doufám, že už i vy máte svůj první řetízek a že netrpělivě vyhlížíte až se vzchopím a napíšu další pokračování háčkařského minikurzu.

Nashle příště,

 Def