Stužkování

 Ne, nebojte se, maturitní ples už mám vážně dávno za sebou. A ani vlastně nevím, co to stužkování bylo. To jak vám přes hlavu přetahovali šerpu? Tak to jsem absolvovala. A dodnes mě pálí pocit zklamání, že se neuchytil můj návrh na nápis na šerpě. Navrhovala jsem "My vážně nejsme lesby", což mi při třídě 32 holek přišlo vtipné. Pár odvážlivých mě podpořilo, ale nakonec bohužel zvítězilo "Všechny krás(k)y světa" a tak jsem se na maturitním plese styděla a zlobila. No a to je asi vše, co ve mě z toho slavnostního dne zůstalo.
 Ještě si pamatuju, že mě táta přemlouval ať jdeme radši kouřit, místo tančit valčík.
 A rozkošná maminka mé nejlepší kamarádky, která hodila směrem k mé mamce a macešce (nevlastní mámě) senzační bonmot. Když jsme se sunuli s tátou parketem, nahnula se zvědavě přes zábradlí. Zacílila na nás pohled a pak, těkaje spravědlivě očima z mámy na macešku, prohlásila: "No, ten váš taky není žádnej lev salónů, co?".
 Moje třídní mě odchytla, aby mi sdělila dvě milé zprávy. Jedna byla, že pokud nezačnu jíst, maturity se nedožiju (trápila mě nejspíš nešťastná láska) a druhá byla, že jsem si dokázala zkrátit střední školu o rok. Opravdu mi tam, na naleštěném parketu, spočítala, kolik jsem měla zameškaných hodin a dopočítala se toho, že jsem na střední školu chodila o rok méně, než moji spolužáci. Ani si nepředstavuju, za jak dlouho jsem vystudovala vysokou.
 Dneska už na sobě nemusím nosit potupný nápis, ani mě do hrudi nepíchá špendlík od zařazující stužky. A tak jsem na stužky už trochu změnila názor a některé se mi dokonce začly i líbit. A tak je předkládám i vám. Jako vždy je najdete v obchodě.

 
 A víte co? možná je nakonec stužkování něco úplně jiného. Je to už tak dávno... A komu na tom nakonec záleží?