"Asi to mám smíchat vedle, viď?"
"Smíchat? Ty to chceš smíchat?!"
"Měla by ses vidět, jak se tváříš."
"A jak se tvářím?"
"Asi jako kdybych ti řekl, že chci zničit Japonsko."
"No to asi taky nastane, až to smícháš."
"Tak já to ohřeju vedle."
"Počkej, ty si tam fakt chceš dát směs na špagety?!"
"No jasně, kam bych si jí měl dát?"
"No, směs na špagety se většinou dává na špagety."
"A jak si jí mám dát na špagety, když máme knedlíky?"
Aneb večerní balada o knedlíkách s vajíčkem a směsi na špagety
čtvrtek 21. listopadu 2013
pondělí 14. října 2013
Střih na dětské kalhoty
Nepochybuju, že máte děti. Každý, kdo mě čte je má. Pro ostatní jsem nudná. A kdo mě čte, a má děti, tak na ně většinou i šije. Protože jsem ho přemluvila k nákupu látek. A když už jsou látky doma, co s nima, že. A tak se šije. Tu povlečení, tu obal na polštář, tu kabelka, tu panenka. Jenže když vás přemluvím k nákupu softshellu, nakonec vám stejně nezbude, než ty gatě ušít.
Už jste to zkoušely? Projely jsem všechny blogy v cizině, několikero večerů lámaly hlavy, kamarádky a v zoufalství i panáky? A nakonec z toho stejně nejlíp vyšla rada "vem ňáký tepláky a vobkresli je, ne?". A "vono" to pak nefunguje, ha. A tak jsem se konečně uschopnila a přináším vám konstrukci střihu dětských kalhot. Tak si kalhoty uděláte doma přesně na to vaše robě. A klidně i na to druhé, o pár let starší. A už žádné tepláky (hrozí totiž dva extrémy - buď se obkreslování tepláků nepovede a můžete to vyhodit, nebo se to povede a vy chcete ještě jedny - a nemáte střih. A tak zase obkreslujete a tentokrát už se to třeba nepovede....nebo se to povede. No chápete, ne?).
Tak se hezky usaďte, nalijte si skleničku, vezměte si papír, tužku a pravítko a pojďte se do toho pustit ;) Na první pokus doporučuji dělat střih na A4 v měřítku 1:5 (každou míru si vydělíte pěti ;)), ať pořád nemusíte lítat od počítače ke střihu na podlaze. Možná vás to na poprvé vyděsí, tolik složitých bodů, šmarjá! Ale nebojte, je to jen tím, jak je návod dopodrobna rozepsaný, aby byl skutečně srozumitelný pro každého. Poprvé jsem se mořila s PowerPointovou prezentací, ale myslím, že to za to stálo, a že výsledek je o moc lepší, než můj původní plán (nakreslit asi milion obrázků a pak je naskenovat :D).
Jo a ještě asi ty kahloty, což? Tak tady jsou:
Budu vděčná za vaše připomínky.
Jo ahá, návod si můžete stáhnou TADY.
Krásný večer,
Martina
Už jste to zkoušely? Projely jsem všechny blogy v cizině, několikero večerů lámaly hlavy, kamarádky a v zoufalství i panáky? A nakonec z toho stejně nejlíp vyšla rada "vem ňáký tepláky a vobkresli je, ne?". A "vono" to pak nefunguje, ha. A tak jsem se konečně uschopnila a přináším vám konstrukci střihu dětských kalhot. Tak si kalhoty uděláte doma přesně na to vaše robě. A klidně i na to druhé, o pár let starší. A už žádné tepláky (hrozí totiž dva extrémy - buď se obkreslování tepláků nepovede a můžete to vyhodit, nebo se to povede a vy chcete ještě jedny - a nemáte střih. A tak zase obkreslujete a tentokrát už se to třeba nepovede....nebo se to povede. No chápete, ne?).
Tak se hezky usaďte, nalijte si skleničku, vezměte si papír, tužku a pravítko a pojďte se do toho pustit ;) Na první pokus doporučuji dělat střih na A4 v měřítku 1:5 (každou míru si vydělíte pěti ;)), ať pořád nemusíte lítat od počítače ke střihu na podlaze. Možná vás to na poprvé vyděsí, tolik složitých bodů, šmarjá! Ale nebojte, je to jen tím, jak je návod dopodrobna rozepsaný, aby byl skutečně srozumitelný pro každého. Poprvé jsem se mořila s PowerPointovou prezentací, ale myslím, že to za to stálo, a že výsledek je o moc lepší, než můj původní plán (nakreslit asi milion obrázků a pak je naskenovat :D).
Jo a ještě asi ty kahloty, což? Tak tady jsou:
A proč má Matylda kalhoty takové pokrčené? Protože všechno šiju o pěkných pár cm delší. Tohle je zrovna období, kdy děti téměř nerostou do šířky, ale vytahují se do výšky. A tak doufám, že jí budou i za rok ;)
Do pasu dávám jako obvykle patent, tentokrát jsem ho dala, aniž bych kalhoty seshora snížila. Na obrázku je vidět, že by klidně snesly snížit o dva, tři cm, před všitím nápletu. Patent dávám cca 15 cm široký, netáhne jí na záda. Stříhám ho o třetinu kratší, než je obvod místa, kde bude, pak totiž krásně drží i bez gumy ;)
Tak a je hotovo. Kdyby to snad pořád někomu nešlo, můžu dát ještě technologický postup šití. Chystám se totiž na kalhoty pro Bětušku ;)
Budu vděčná za vaše připomínky.
Jo ahá, návod si můžete stáhnou TADY.
Krásný večer,
Martina
čtvrtek 6. června 2013
Manévry
" Jo a abych nezapomněl, přijedou naši."
Buch.
Nebo jinak.
"Miláčku, desátýho budeme doma? Nic nemáme? Přijede maminka!"
Buch buch.
Buch buch buch. A je to tady. Tchýně přijede. Jak to přežít ve zdraví? Tak to si právě ukážeme.
Začneme domácností. Dokonalý úklid je samozřejmostí. Raději si nechte dost času, měsíc až dva je ideální. Za každé další dítě v domácnosti připočítejte týden. Pokud Vás uklízení moc nebere, přidejte týdny dva. Je úplně jedno z kterého konce začnete, stejně všechno budete dělat třikrát. Uklidit hračky, zamést podlahu, vyluxovat, vytřít, uklidit hračky, uklidit koupelnu, vytřít, uklidit hračky, smést prach, uklidit hračky, vyleštit zrcadla, uklidit hračky, uklidit ledničku, uklidit hračky, uklidit hračky, uklidit hračky, převléct postel, uklidit hračky, vyměnit ručníky, uklidit hračky, vydesinfikovat záchod, uklidit hračky, uklidit hračky, uklidit hračky.
Nezapomeňte setřít vršek skříněk v kuchyni. Jen pro jistotu. Znáte to, děda dítěti poskládá papírový letadlo, dítě ho šikovně umístí na vrch skříněk a než se nadějete, čilá tchýně balancuje na židli a má vás. Nenechte se zaskočit.
Šance, jak na poli úklidu vyhrát jsou dvě:
1) Najmete si malou šikovnou Japonku, která 14 dní před příjezdem tchýně bude denně 12 hodin uklízet. Den před příjezdem tchýně půjdete s celou rodinou do ZOO a domů se navrátíte dvě minuty před jejím příchodem. Během těch dvou minut dětem sundáte boty a bundy a přikurtujete je do židliček. Ne, ani na záchod nesmí.
2) Oznámíte tchýni, že vás ten nemožný soused shora vytopil a to zrovna, když jste byli na víkend pryč. V bytě tak zrovna desinfikujete plíseň, která tam stihla vybujet a je proto nutné ubytovat se v hotelu. Ne, s úklidem ať vám raději nepomáhá, ještě by něco mohla chytit!
Muž. Ano, ten za to v první řadě může. Nebýt jeho, nebylo by tchýně. Ve stupňujících se intervalech mu proto předhazujte, že on je tím vinen a ať si to raději žehlí dopředu. Zakažte mu vyprávět všechny trapné historky. Ty z poslední doby i ty, které už svým rodičům dávno prozradil, ale stále je vesele opakuje. Klidně pod pohrůžkou čehokoliv. Na každého platí něco. Někomu bude chybět sex, někomu svíčková se šesti, někomu fotbal s kamarády. Páky máte, hurá na ně.
Děti. Tak a jsme u jádra pudla. Je jasné, že děti nemůžete nikdy vychovat tak skvěle, jako vaše tchýně. Je to léty ověřené. Fakt. Na holej pupek. Můžete ovšem minimalizovat škody. Tak třeba u jídla. Separujte je. Servírujte dítěti oběd ve chvíli, kdy tchýně na zahrádce obdivuje tulipány. Nebo když jde její oblíbený polední seriál. Nenechte jí účastnit se krmení dravé zvěře, nedopadne to dobře. Vážně ne. Pokud se vaše robě, které stěží udrží lžičku v ruce nadšeně patlá v jídle, roztmeá ho všude do okruhu deseti metrů, budete nařčena, že toho chuděru máte nakrmit. Pokud ho krmíte, máte mu dát lžičku, ať jí sám, jak jinak by se to přece naučil?
Pije při jídle? Ale to je špatně, vždyť si zacpe žaludek a pořádně se nenají!
Při jídle nepije? Jak mu můžete odpírat pití, copak nevidíte, že ten chudinka má žízeň?
Co to má k jídlu? Brambory s mrkví? Proboha, proč mu nedáš svíčkovou, co máme my všichni, velkej už je dost!
Ty mu chceš snad dát tu svíčkovou? No já ti do toho nechci kecat, ale děti by měli mít zdravější jídlo.
Proč jí tak málo?
Proč jí tak hodně?
Jo, je to věda. Jak říkám, nutno je separovat, dítě nakrmit tak, aby si toho tchýně zkrátka ani nevšimla. Pokud máte děti dvě, vyměňte jim v průběhu jídla talíře, tak ujde pozornosti to, že jedno jí jak bagr a druhé je živo z ranní rosy.
Pokud Vám dítě při jídle odchází, rotuje po obýváku a podobně, utajte to. Jinak hrozí, že si to roztomilé batole přisaje pusu, plnou ovesné kaše, přímo na parádní tchýniny kalhoty. Nové. Nechte ho třeba hladovět tak dlouho, až se na jídlo bude třepat a ani se nehne. S oblibou si máčí ruce v polévce? Vynechte jí. Olíže namazaný chleba? Dostane suchý. Nenechte nic náhodě.
Pokud máte děti starší, použijte klidně úplatky. Všechno se počítá. Nestyďte se, jen aby se to neprovalilo.
Jestli jste nedejbože nějak alternativní a používáte takové ty divné věci jako BKM, BLW, a jiné zkratky, na světlo to určitě nevytahujte. Chápu, že asi kvůli tchýni nepoběžíte koupit balík papírových plen, ale alespoň se s těma látkovkama tolik nechlubte. Na sušáku ať visí roztomilá dětská bodýčka, žádné plenky! Vlastně, na sušáku nemá viset nic! Uklidit, hned teď! Bezplenkujete? Odkliďte se s nočníkem do koupelny. Tchýně nemusí vidět, jak dvouměsíční dítě čůrá do nočníku. Nebo nečůrá, že. Spí s vámi v posteli? Půjčte si od kamarádky postýlku, pro ten klid, až tchýně nakoukne o ložnice, aby se nedivila... Hacku vyměňte dočasně za závěsné křeslo a předstírejte, že v něm každý večer relaxujete u Aghaty Christie, zatímco vaše děti jsou vzorně v posteli a usínají. Sami.
Všechnu naučnou literatury typu RaBR, Aldortka, Jordánová, Prekopová a další ukliďte na dno skříně. Venku můžete nechat Matějíčka, ovšem to podle osvícenosti tchýně. Nechám na vás.
Vypněte počítač, ukliďte montesorri nesmysly a schovejte Waldorfské skřítky.
Málem bych zapomněla na vaření. Základem je vařit něco, co nikdy, opravdu nikdy nevařila vaše tchýně. I kdyby to měla být chobotnice, nebo cokoliv z Číny, vyberte si to. Svíčková nemá šanci, tchýně dělá lepší. Sekaná jakbysmet. Váš muž, který běžně vaši čínu sní i s talířem tentokát pokýve hlavou, že to teda vcelku ušlo. Spiklenecké mrknutí na maminku mu vraťte v noci kopancem do ledvin, však on pochopí.
Druhé pravidlo je, že příprava nesmí trvat dýl, jak deset minut. Jakmile je to delší doba, moc se s jídle crcáte, všechno to tak nějak trvá a navíc hrozí, že neuhlídáte děti, které něco provedou, nebo alespoň něco vyslepičí. A to se nesmí stát!
Úplně ze všeho je nejlepší nechat jídlo na muži. Je zcela nepochybné, že se setkáte se zdviženým obočím - jak je to jen možné, že vaří ten nebohý chudáček, zatímco vy si relaxujete? Smeťte to ze stolu lehkým přilísáním se k tchýni - chtěl se pochlubit, jak skvěle se od ní naučil vařit. He. Ne, jinak ho vařit samozřejmě nenecháte, ještě by se udřel! A máte to v kapse.
A nebo, nebo nabídněte tchýni panáka hned ve dveřích a celou dobu návštěvy jí udržujte příjemně ovíněnou. Jsem si jistá, že pak ocení nejen vaše výchovné postupy, ale i čistotu vaší domácnosti, stav vykrmení vašeho muže, rozčesanost chlupů kocoura i zástřih vaší dcery.
A dejte si ty panáky společně, hoďte si nohy nahoru a poslechněte si nějaké trapné historky ze života vašeho muže.
Tchýním zdar!
PS: Zítra má přijet moje skorotchýně, doufám, že mě za tohle nezabije.
PPS: L. a F. - těšíme se na vás! (O. mi to schválil, ale měl už tři piva, tak nevím...)
Buch.
Nebo jinak.
"Miláčku, desátýho budeme doma? Nic nemáme? Přijede maminka!"
Buch buch.
Buch buch buch. A je to tady. Tchýně přijede. Jak to přežít ve zdraví? Tak to si právě ukážeme.
Začneme domácností. Dokonalý úklid je samozřejmostí. Raději si nechte dost času, měsíc až dva je ideální. Za každé další dítě v domácnosti připočítejte týden. Pokud Vás uklízení moc nebere, přidejte týdny dva. Je úplně jedno z kterého konce začnete, stejně všechno budete dělat třikrát. Uklidit hračky, zamést podlahu, vyluxovat, vytřít, uklidit hračky, uklidit koupelnu, vytřít, uklidit hračky, smést prach, uklidit hračky, vyleštit zrcadla, uklidit hračky, uklidit ledničku, uklidit hračky, uklidit hračky, uklidit hračky, převléct postel, uklidit hračky, vyměnit ručníky, uklidit hračky, vydesinfikovat záchod, uklidit hračky, uklidit hračky, uklidit hračky.
Nezapomeňte setřít vršek skříněk v kuchyni. Jen pro jistotu. Znáte to, děda dítěti poskládá papírový letadlo, dítě ho šikovně umístí na vrch skříněk a než se nadějete, čilá tchýně balancuje na židli a má vás. Nenechte se zaskočit.
Šance, jak na poli úklidu vyhrát jsou dvě:
1) Najmete si malou šikovnou Japonku, která 14 dní před příjezdem tchýně bude denně 12 hodin uklízet. Den před příjezdem tchýně půjdete s celou rodinou do ZOO a domů se navrátíte dvě minuty před jejím příchodem. Během těch dvou minut dětem sundáte boty a bundy a přikurtujete je do židliček. Ne, ani na záchod nesmí.
2) Oznámíte tchýni, že vás ten nemožný soused shora vytopil a to zrovna, když jste byli na víkend pryč. V bytě tak zrovna desinfikujete plíseň, která tam stihla vybujet a je proto nutné ubytovat se v hotelu. Ne, s úklidem ať vám raději nepomáhá, ještě by něco mohla chytit!
Muž. Ano, ten za to v první řadě může. Nebýt jeho, nebylo by tchýně. Ve stupňujících se intervalech mu proto předhazujte, že on je tím vinen a ať si to raději žehlí dopředu. Zakažte mu vyprávět všechny trapné historky. Ty z poslední doby i ty, které už svým rodičům dávno prozradil, ale stále je vesele opakuje. Klidně pod pohrůžkou čehokoliv. Na každého platí něco. Někomu bude chybět sex, někomu svíčková se šesti, někomu fotbal s kamarády. Páky máte, hurá na ně.
Děti. Tak a jsme u jádra pudla. Je jasné, že děti nemůžete nikdy vychovat tak skvěle, jako vaše tchýně. Je to léty ověřené. Fakt. Na holej pupek. Můžete ovšem minimalizovat škody. Tak třeba u jídla. Separujte je. Servírujte dítěti oběd ve chvíli, kdy tchýně na zahrádce obdivuje tulipány. Nebo když jde její oblíbený polední seriál. Nenechte jí účastnit se krmení dravé zvěře, nedopadne to dobře. Vážně ne. Pokud se vaše robě, které stěží udrží lžičku v ruce nadšeně patlá v jídle, roztmeá ho všude do okruhu deseti metrů, budete nařčena, že toho chuděru máte nakrmit. Pokud ho krmíte, máte mu dát lžičku, ať jí sám, jak jinak by se to přece naučil?
Pije při jídle? Ale to je špatně, vždyť si zacpe žaludek a pořádně se nenají!
Při jídle nepije? Jak mu můžete odpírat pití, copak nevidíte, že ten chudinka má žízeň?
Co to má k jídlu? Brambory s mrkví? Proboha, proč mu nedáš svíčkovou, co máme my všichni, velkej už je dost!
Ty mu chceš snad dát tu svíčkovou? No já ti do toho nechci kecat, ale děti by měli mít zdravější jídlo.
Proč jí tak málo?
Proč jí tak hodně?
Jo, je to věda. Jak říkám, nutno je separovat, dítě nakrmit tak, aby si toho tchýně zkrátka ani nevšimla. Pokud máte děti dvě, vyměňte jim v průběhu jídla talíře, tak ujde pozornosti to, že jedno jí jak bagr a druhé je živo z ranní rosy.
Pokud Vám dítě při jídle odchází, rotuje po obýváku a podobně, utajte to. Jinak hrozí, že si to roztomilé batole přisaje pusu, plnou ovesné kaše, přímo na parádní tchýniny kalhoty. Nové. Nechte ho třeba hladovět tak dlouho, až se na jídlo bude třepat a ani se nehne. S oblibou si máčí ruce v polévce? Vynechte jí. Olíže namazaný chleba? Dostane suchý. Nenechte nic náhodě.
Pokud máte děti starší, použijte klidně úplatky. Všechno se počítá. Nestyďte se, jen aby se to neprovalilo.
Jestli jste nedejbože nějak alternativní a používáte takové ty divné věci jako BKM, BLW, a jiné zkratky, na světlo to určitě nevytahujte. Chápu, že asi kvůli tchýni nepoběžíte koupit balík papírových plen, ale alespoň se s těma látkovkama tolik nechlubte. Na sušáku ať visí roztomilá dětská bodýčka, žádné plenky! Vlastně, na sušáku nemá viset nic! Uklidit, hned teď! Bezplenkujete? Odkliďte se s nočníkem do koupelny. Tchýně nemusí vidět, jak dvouměsíční dítě čůrá do nočníku. Nebo nečůrá, že. Spí s vámi v posteli? Půjčte si od kamarádky postýlku, pro ten klid, až tchýně nakoukne o ložnice, aby se nedivila... Hacku vyměňte dočasně za závěsné křeslo a předstírejte, že v něm každý večer relaxujete u Aghaty Christie, zatímco vaše děti jsou vzorně v posteli a usínají. Sami.
Všechnu naučnou literatury typu RaBR, Aldortka, Jordánová, Prekopová a další ukliďte na dno skříně. Venku můžete nechat Matějíčka, ovšem to podle osvícenosti tchýně. Nechám na vás.
Vypněte počítač, ukliďte montesorri nesmysly a schovejte Waldorfské skřítky.
Málem bych zapomněla na vaření. Základem je vařit něco, co nikdy, opravdu nikdy nevařila vaše tchýně. I kdyby to měla být chobotnice, nebo cokoliv z Číny, vyberte si to. Svíčková nemá šanci, tchýně dělá lepší. Sekaná jakbysmet. Váš muž, který běžně vaši čínu sní i s talířem tentokát pokýve hlavou, že to teda vcelku ušlo. Spiklenecké mrknutí na maminku mu vraťte v noci kopancem do ledvin, však on pochopí.
Druhé pravidlo je, že příprava nesmí trvat dýl, jak deset minut. Jakmile je to delší doba, moc se s jídle crcáte, všechno to tak nějak trvá a navíc hrozí, že neuhlídáte děti, které něco provedou, nebo alespoň něco vyslepičí. A to se nesmí stát!
Úplně ze všeho je nejlepší nechat jídlo na muži. Je zcela nepochybné, že se setkáte se zdviženým obočím - jak je to jen možné, že vaří ten nebohý chudáček, zatímco vy si relaxujete? Smeťte to ze stolu lehkým přilísáním se k tchýni - chtěl se pochlubit, jak skvěle se od ní naučil vařit. He. Ne, jinak ho vařit samozřejmě nenecháte, ještě by se udřel! A máte to v kapse.
A nebo, nebo nabídněte tchýni panáka hned ve dveřích a celou dobu návštěvy jí udržujte příjemně ovíněnou. Jsem si jistá, že pak ocení nejen vaše výchovné postupy, ale i čistotu vaší domácnosti, stav vykrmení vašeho muže, rozčesanost chlupů kocoura i zástřih vaší dcery.
A dejte si ty panáky společně, hoďte si nohy nahoru a poslechněte si nějaké trapné historky ze života vašeho muže.
Tchýním zdar!
PS: Zítra má přijet moje skorotchýně, doufám, že mě za tohle nezabije.
PPS: L. a F. - těšíme se na vás! (O. mi to schválil, ale měl už tři piva, tak nevím...)
pondělí 18. března 2013
Kurz Manipulace s miminky - Letná
Již tuto neděli proběhne skupinový kurz manipulace s miminky.
Chcete se naučit já podpořit svoje miminko ve vývoji? Nejste si jistá, které polohy jsou pro něj nejlepší? Je partner při manipulaci s miminkem nejistý? Nebo teprve miminko čekáte a strachujete se, jak zvládnete takového drobečka převléct, přebalit? Pak je tento kurz určen přímo Vám!
Na kurzu si osvojíte jak správně děťátko uchopit, jak jej zvedat a přenášet, jak jej motivovat, jak zacházet s dítětem hypertonickým či hypotonickým a mnohé další. Probereme si polohy určené ke hrám i odpočinku, popovídáme si o denním režimu, o rituálech, o potřebách dětí. Nastíníme si psychomotorický vývoj do jednoho roku věku a dozvíte se, jak motivovat dítě, aby ve svém vývoji pokračovalo co nejoptimálněji.
Kurz je omezen na max. 5 párů s miminky či bez aby byla zaručena individuální péče.
Shrnutí:
Kurz manipulace s miminky
Kdy: 24.3.2013
Kde: Letná, krámek Dítě v šátku
V kolik: od 10:30
Za kolik: 1400,- Kč (v ceně jsou dva dospělí a dítě)
Délka trvání: cca 4 hod
Přihlášky, prosím, na můj email.
Těším se na Vás v neděli,
Martina Koucká
Chcete se naučit já podpořit svoje miminko ve vývoji? Nejste si jistá, které polohy jsou pro něj nejlepší? Je partner při manipulaci s miminkem nejistý? Nebo teprve miminko čekáte a strachujete se, jak zvládnete takového drobečka převléct, přebalit? Pak je tento kurz určen přímo Vám!
Na kurzu si osvojíte jak správně děťátko uchopit, jak jej zvedat a přenášet, jak jej motivovat, jak zacházet s dítětem hypertonickým či hypotonickým a mnohé další. Probereme si polohy určené ke hrám i odpočinku, popovídáme si o denním režimu, o rituálech, o potřebách dětí. Nastíníme si psychomotorický vývoj do jednoho roku věku a dozvíte se, jak motivovat dítě, aby ve svém vývoji pokračovalo co nejoptimálněji.
Kurz je omezen na max. 5 párů s miminky či bez aby byla zaručena individuální péče.
Shrnutí:
Kurz manipulace s miminky
Kdy: 24.3.2013
Kde: Letná, krámek Dítě v šátku
V kolik: od 10:30
Za kolik: 1400,- Kč (v ceně jsou dva dospělí a dítě)
Délka trvání: cca 4 hod
Přihlášky, prosím, na můj email.
Těším se na Vás v neděli,
Martina Koucká
sobota 9. března 2013
Látkové koše, košíky, boxy, krabice, krabičky, kufříky a kufříčky
Pravidelně se setkávám s otázkou, kterak na látkové krabice a koše. Systém je jednoduchý a popsalo ho už asi tisíc lidí. Pár vám jich tady ukážu ;)
Závěsné oválné košíky
Vypadají třebas takhle |
| Zdroj: www.themotherhuddle.com |
Závěsné košíky s oušky
Mohou vypadat takhle |
| Zdroj: www.sew4home.com |
V návodu mi přijde nadbytečné zakládání horního lemu u vnějšku i vnitřku krabičky. Dalo by se obejít klasickým "všitím", tj lícové strany jednotlivých dílů k sobě (máte košík naruby) a sešít v horním švu. Takhle metoda ovšem vyžaduje přemýšlení předem, protože někde musí zůstat díra, kudy zas košík protočíte na líc. Nejčastěji ve vnitřním dně, kde se pak ruční šití nejlépe maskuje.
Ó, a pokud tam budete mít uši a budete všívat, nezapomeňte je schovat do košíku k lícům, ať je pak nehledáte uvnitř ;)
Hranaté krabice, kabelkové dno
Vypadají třebas takhle |
| Zdroj: www.makeit-loveit.com |
Tady už bude Penefol fungovat bez problémů.
Hranatá krabice, skládání origami
Může vypadat takhle |
| Zdroj: www.audzipandesign.blogspot.cz |
Hranatý košíček z jednotlivých dílů, metoda "všívání"
Vypadá takhle |
| Zdroj: wwwcraftylaine.com |
Nižší krabice s ozdobnými rohy
Tahle krasavice vypadá třebas takhle |
| Zdroj: www.melissagoodsell.typepad.com |
Překládaná krabice, použití průchodek
Vypadá přesně takhle |
| Zdroj: www.perpetualplum.wordpress.com |
A teď už trochu vychytávek a parádiček:
Zajímavé uchycení jednotlivých dílu krabičky pomocí cik-cak stehu:
 |
| Zdroj: http://cadouri-dim-inima.blogspot.cz |
Potahování stohovatelných krabic + držák na jehlice a háčky:
 |
| Zdroj: http://mypatchwork.wordpress.com |
Krabička na oběd:
 |
| Zdroj: www.larkcrafts.com |
Kulatá toaletka na zip:
 |
| Zdroj: www.craftbits.com |
Prošívaný oválný kufříček (v češtině):
 |
| Zdroj: www.kunhutky.cz |
A to je asi tak pro dnešek vše.
Máte, či znáte návod lepší? Krásnější, pochopitelnější, snadnější, chytřejší? Sem s ním! Přidejte ho do diskuze, ať se i ostatní pomějí ;)
Chtěla jsem příští týden v IKEA nakoupit košíky na zvelebení (a především uklizení) našeho botníku, ale chytla mě slina a asi je prostě budu muset ušít ;)
Určitě se nebojte mě poučit o jednotlivých názvech a jiných odbornostech. Nejsem vzděláním švadlena, tak mi dost často uniká, že věc, kterou libozvučně pojmenuji má už po staletí vžitý a všem známý název ;)
PS: Všechny obrázky jsou proklikávací a měly by vás přesměrovat přímo na vytoužený návod ;)
čtvrtek 31. ledna 2013
Do nového roku
Nedávám si předsevzetí. Znám se. Nesplnila bych je, tak proč se zbytečně trápit a způsobovat si ujímání ? Kdysi dávno jsem si do diářů na první stránku psala rádoby vtipné hlášky typu "nechodit s alkoholikem, workoholikem a jiným druhem šílence", "nevstávat jen proto, abych si večer mohla jít lehnout" a podobné. Jasně že to bylo to, co mě následujícím rokem provázelo. Jak ostatně jinak. A tak jsem toho radši nechala.
Ani letos neudělám výjimku, žádné předsevzetí nemám. Ale mám na paměti malé, plíživé změny. Předsevzetí je něco radikálního, skok do ledové vody. Od teď tak a ne jinak. Staré struktury zapomenuty, honem to dělat po novu. Na to já nejsem. Nebo na to jsem - ale moc líná. Málo radikální. Proto na to půjdu od lesa.
Tentokrát jsem se začala připravovat zavčasu. Pěkně od podzima jsem zkoumala, co a jak vylepšit a hlavně, kudy do toho. V organizaci času, práce a domácnosti se necítím být zrovna mistrem, takže bylo jasné, že musím začít na těhlech polích. Chce to systém, protože bez systému mi to nepůjde. Vím to, zkouším to tak už dvacetosm let. Ovšem k přeorganizování může dojít velmi lehce, neradno to podceňovat. Už několikrát jsem zavedla systém a pak ho prostě nedodržovala. Jsem ten typ člověka, kterého nějaká posloupnost ve vykonávání prací absolutně nevzruší a s klidem v seznamech přeskakuje. Bez výčitek, jak jinak. Podívám se na položku "zalít kytky" a hop, najednou se přistihnu, jak plním další bod a češu si vlasy. Aniž bych se konvičky jen dotkla. Neuvěřitelné.
A tak jsem sbírala doporučení, rady, tipy, moudré knihy a jiné a nakonec jsem vybrala. Budu se organizovat. Jupí!
O práci se mi postará GTD a o domácnost FL a o čas se už postarám sama. Efektivně ho zabiju.
Většina rad ohledně organizace času má jako první pravidlo něco ve smyslu: NEROZPTYLUJTE SE! Máte tedy vypnout telefon, zavřít dveře, vypnout upozornění na emaily a nebo si dokonce úplně vyčistit pracovní plochu, aby vás od daného problému nerozptylovalo skutečně vůbec nic. Žádné čtení zpráv, žádný vtipný blog. Žádné vaření kávy, žádná sušenka. Žádný telefon, žádný skype, žádný pokec na FB. Žádný kolega, žádný dodavatel, žádné děti. A tady bohužel krachuje moje snaha o organizaci času. Organizovat se chci, ale děti kvůli tomu ze světa nesprovodím. Představa, že bych si denně urvala třebas 50 minutový blok bez vyrušování, je mi blízká asi jako let do vesmíru. Už několik let jsem nebyla bez přerušení na záchodě, natož u počítače. Když se náhodou (opravdu velkou náhodou) večer zadaří, robátka usnou a spí obě najednou a já mám čas posadit se k práci, nastává jedna z následujících možností:
Ani letos neudělám výjimku, žádné předsevzetí nemám. Ale mám na paměti malé, plíživé změny. Předsevzetí je něco radikálního, skok do ledové vody. Od teď tak a ne jinak. Staré struktury zapomenuty, honem to dělat po novu. Na to já nejsem. Nebo na to jsem - ale moc líná. Málo radikální. Proto na to půjdu od lesa.
Tentokrát jsem se začala připravovat zavčasu. Pěkně od podzima jsem zkoumala, co a jak vylepšit a hlavně, kudy do toho. V organizaci času, práce a domácnosti se necítím být zrovna mistrem, takže bylo jasné, že musím začít na těhlech polích. Chce to systém, protože bez systému mi to nepůjde. Vím to, zkouším to tak už dvacetosm let. Ovšem k přeorganizování může dojít velmi lehce, neradno to podceňovat. Už několikrát jsem zavedla systém a pak ho prostě nedodržovala. Jsem ten typ člověka, kterého nějaká posloupnost ve vykonávání prací absolutně nevzruší a s klidem v seznamech přeskakuje. Bez výčitek, jak jinak. Podívám se na položku "zalít kytky" a hop, najednou se přistihnu, jak plním další bod a češu si vlasy. Aniž bych se konvičky jen dotkla. Neuvěřitelné.
A tak jsem sbírala doporučení, rady, tipy, moudré knihy a jiné a nakonec jsem vybrala. Budu se organizovat. Jupí!
O práci se mi postará GTD a o domácnost FL a o čas se už postarám sama. Efektivně ho zabiju.
Většina rad ohledně organizace času má jako první pravidlo něco ve smyslu: NEROZPTYLUJTE SE! Máte tedy vypnout telefon, zavřít dveře, vypnout upozornění na emaily a nebo si dokonce úplně vyčistit pracovní plochu, aby vás od daného problému nerozptylovalo skutečně vůbec nic. Žádné čtení zpráv, žádný vtipný blog. Žádné vaření kávy, žádná sušenka. Žádný telefon, žádný skype, žádný pokec na FB. Žádný kolega, žádný dodavatel, žádné děti. A tady bohužel krachuje moje snaha o organizaci času. Organizovat se chci, ale děti kvůli tomu ze světa nesprovodím. Představa, že bych si denně urvala třebas 50 minutový blok bez vyrušování, je mi blízká asi jako let do vesmíru. Už několik let jsem nebyla bez přerušení na záchodě, natož u počítače. Když se náhodou (opravdu velkou náhodou) večer zadaří, robátka usnou a spí obě najednou a já mám čas posadit se k práci, nastává jedna z následujících možností:
- Jsem tak ubitá po celém dni, že se vybičuju k přečtení několika blogů a pak jen klikám na F5 na svých oblíbených diskuzních fórech a čekám, až se po uspávání sleze bandička podobných zoufalců, jako jsem já a budeme si přizvukovat v debatách vedených velmi lehkým tónem. Nikdo z nás na víc nemá pomyšlení.
- Jsem rozhodnutá vrhnout se do práce a pokořit to, co tu na mě čeká od prosince. Uvařím si předem kávu, vezmu si i tu sušenku (zakázáno!) a zasednu. Ovšem díky enormnímu množství otevřených oken je můj počítač k uzoufání pomalý a já neustále překlikávám mezi tabulkou/emailem/diskuzí/psaním článku. Dokonce jsem se do toho naučila včlenit i třídění své vstupní schránky a v mezičasech si archivuji dokumenty. A navíc, jedna malá, maličká část mozku mi neustále našeptává "ani nezačíej, vždyť jdeš zase hned kojit...", potvora.
V obou případech je výsledkem to, že neudělám vlastně nic. Jen u prvního způsobu se tomu nedivím, zatímco u druhého nechápu, jak je možné, že jsem strávila tolik času prací a vlastně jsem vůbec nic neudělala.
S O. máme dohodu. Když je večer pryč (a tudíž mám na starosti všechno to podávání dudlíků, pití, plyšáků, nočníků, houpání, přikrývání a nošení já), můžu si vybrat čtyři hodiny času jako náhradu. Ty pak věnuji skutečně produktivní práci. Snové. Jen jsme to nějak zapomněli uvést v realitu. Mně se na O. nechce moc tlačit a jemu se nechce mě přesvědčovat, že jsem si vymyslela nesmysl. A tak je to zatím v přípravné fázi. Ale řeknu vám, jednou jsem zatlačila a vydupala jsem si celý pracovní den a to byla taková balada, že jsem snad i pochopila, proč se lidi do práce těší! Tak třeba se mi na jaře poštěstí znovu.
Takže zatím organizace času poněkud pokulhává. Vlastně přes den u počítače nestíhám nic, kromě prokrastinace. A jelikož za čas strávený u počítače neudělám lautr nic, je třeba tento čas omezit a nasměrovat ho jinam. Počítač si pak lze ponechat na ty vzácné chvíle klidu, kdy děti spí. Ať už to pak dopadne variantou jedna, nebo variantou dvě. Závěr prvního pozorování tedy je, že přes den nemá cenu přibližovat se k počítači. Z pracovního hlediska je to neefektivní a nesmyslné. Plynou z toho jedině výčitky a občas i nějaký ten vztek. Když už k počítači, pak jedině za zábavou.
Nu, začíná se mi to organizování líbit.
Krásný večer,
Martina
úterý 29. ledna 2013
Síla slova, síla myšlenky
"To zas bude den," syčím vztekle když se sápu z postele, pod paží svírajíc fňukající nemluvně a za záday majíc vřískající mluvně. Už zase mě probudily před osmou. Dokonce i před sedmou. A každý ví, že to prostě nesnáším. A navíc, že už neusnu. Začala s tím M. vrtí se, potřebuje se napít, vzdychá, áchá, šeptá si cosi pro sebe a mě leze hladina adrenalinu nahoru, jak rtuť teploměru na Sahaře. Vnitřně se vztekám, protože vím, že už neusnu a navíc jsem si jistá, že za chvíli probudí i Bětku a to potom už budem muset vylézt z postele, protože jinak tam budou dělat bordel a budit O., který včera koncertoval, takže se potřebuje dospat.
"Lež klidně nebo vzbudíš Bětu," šeptám s těžko zastíranou zlostí. "Víš co to znamená klidně?", ptám se výhružně. "To mě vážně nemůžeš nechat vyspat?", stěžuju si.
A je to tady, Bětuška se začíná vrtět, v očích Matyldy vidím vítězný třpyt, povedlo se, bude se vstávat. Jsem naštvanější než naštvaná, z postele lezu a soptím u toho vzteky. Je mi jasný, že to bude den naprd, Matylda málo spala, bude unavená, už v jednu odpoledne začne pofňukávat. Jenže kdybych jí dala spát, tak půjde večer až v půl jedenáctý a druhý den bude nepoužitelná. To nemá řešení. Bětu můžu prakticky ihned uložit, protože když si nenaspí svoje noční minimum, je protivná jak šmirgl. Navíc když jí nechám vzhůru o chloupek déle, přetáhne se a neuspím jí další dvě hodiny, tak už bude vřískat únavou, já budu mít hlavu jak škopek a budem tu na sebe ječet všechny tři.
A víte vy co? Přesně tohle všechno se stane. Do puntíku. Napsala jsem si k tomu totiž scénář a celé moje Já se snaží o jeho naplnění. Už jen nenávistným ranním "to zas bude den" jsem si naprogramovala naprosto nemožný den, kdy se nic nebude dařit a všechno bude nalevačku. Pak to ještě mohutně posichruju tisícem katastrofálních představ, které rozvinu do nejjemnějšího detailu, abych tím okolí nedala sebemenší šanci mi ten hnusný den nějak vylepšit. Prostě mám jasno jaký bude a basta.
A proč to vlastně dělám? Zvlášť, když to vím? Síla zvyku. Staré vzorce jsou zapsané tak hluboko, že dostat je zpod kůže je asi jako kdybych se snažila kartáčkem na zuby vyčistit podlahu na Hlavním nádraží. Že to mám blbý? A že vy to nemáte? Nu, pojďte se se mnou na pár tradičních hlášek podívat...
- "To je strašně pěkné!" - no pozor pozor, je to tedy pěkné, nebo je to strašné? Něco je tu divně, obojí to totiž být nemůže, ne? Strašně pěkné, děsně príma, hrozně dobré... Všechno to jsou tak trochu protimluvy.
- "Jsem to ale pako/debil/nemehlo!" Vážně myslíte, že je dobře takhle o sobě mluvit? A že se to nikde neprojeví? Říkáte podobné věci o ostatních? Když se Váš muž řízne při otvírání o konzervu, řeknete mu spíš "to se občas stane" nebo "to jsi ale debil/nešika". A když si to nedovolíme ke svému muži, proč si to dovolíme k sobě? Proč snižujeme svojí hodnotu?
- "Stalo se něco? - Nic!" Vysloveno s náležitým tónem a pořádným důrazem na slovo "nic". Proč lžeme? Každému, kdo má funkční uši, nebo dobře nastavené naslouchátko musí být jasné, že se něco stalo. Tak proč to neříct?
Před více než rokem mi na meditaci s názvem Síla slova Tereza ukázala příkladů ještě mnohem víc. Sami určitě najdete podobné ve svém okolí. O některých dalších budou i mé další články, protože si zaslouží větší prostor a už dlouho ve mě zrají. Nosným kamenem tehdejšího meditačního večírku byla myšlenka, že "Slovo vyvolává v hlavě obraz, ten vyvolává pocit. V pocitech se nedá lhát a předstírat." Co je to vlastně slovo? "Slovo je ozvučená myšlenka. Čin je pak myšlenka materializovaná." Čím víc negativních slov, tím víc negativních myšlenek a tím víc negativních činů. Ne jen od nás, ale i kolem nás. To, čemu věnujeme energii si přitahujeme. A pokud od rána vydávám energii na představy o zkaženém dni, není se co divit, že si zkažený den přitáhnu. Už jen proto, abych sama sebe nezklamala a dostala to co chci.
Funguje to i obráceně? Můžu dostat to co chci, když je to pozitivní Můžu si "způsobit" skvělý, veselý den? Jistěže můžu. A o tom zas jindy.
Zkuste si tenhle týden všímat slov okolo sebe. Poslouchejte lidi, poslouchejte děti. Děti jsou naším zrcadlem a to co vychází z jejich úst tam nedal nikdo jiný než my. Zkuste si spočítat, kolik protimluvů denně řeknete. Zkuste si spočítat, kolikrát sami sebe zaškatulkujete (jsem nemožná, nešika, tlustá, k ničemu, pomalá, cokoliv). Zkuste si spočítat kolik negativismu tím šíříte kolem sebe.
Závěrem chci poděkovat Tereze z Vědomého mateřství, její meditační seance mě nasměrovaly tam, kde se nacházím dnes. Určitě jsem se nezbavila všech slovních nešvarů, ale učím se. A dnes, po roce a něco, vidím, že spousta mých zlozvyků už je hudbou minulosti, už se mě netýkají, vzorce už jsou přepsány. Bylo a je to těžké, ale poznání toho, že to doopravdy jde, že já sama můžu změnit něco, co je zažrané tak hluboko, mi dává sílu jít a bojovat i v ostatních oblastech. A že jich je.
pondělí 28. ledna 2013
Rychlovka - patenty a úplety
Dávám na vědomí, že probíhá jedna hromadka. Objednává se z Wendy. Doporučuji zaměřit se na jejich patentky, které jsou fakt kvalitní a nezhrdnout ani nějakým tím potištěným úpletem. Sovy ve městě mám doma a jsou vyvedené ;) Něco málo lákadel:
Že je to takové rozeskákané, toho si prosím nevšímejte, šicí vlastnosti to neovlivní ;)
V případě zájmu mi pište na email.
Uzávěrka je 31.1.2013
neděle 20. ledna 2013
Co mám dělat, aby mi malé dítě usínalo samo a v pravidelný čas?
Dnes ráno na mě z emailu vybafla tahle otázka. Nebyla určená přímo mně, ale jelikož jsem byla mezi adresáty, nedalo mi to a odpověděla jsem. Kdo mě zná, ví, že po ránu nejsem zrovna z nejmilejších a zvlášť když vstanu dřív, než se na budíku objeví osmička. Pak běda všem, kdo mi cestu zkříží. A ještě navíc, když mají nějaké otázky...
Co mám dělat, aby mé dítě usínalo samo a v pravidelný čas?
Milá X,
tak zaprvé, odpověď na Vaší otázku je
nejspíš: pořídit si tamagoči. Děti, které usínají sami a v pravidelný čas
jsou velkou, opravdu velkou raritou. Ve svém okolí mám asi dvě a řekla bych, že
tu jsou proto, aby nás, ostatní maminky, doháněly k šílenství a ke
skřípění zubů závistí.
To, co je správné pro Vás a Vaše dítě
poznáte podle toho, že budete spokojená. Ať už to zahrnuje Estvillovu metodu
kontrolovaného pláče, nekontrolovatelné řvaní, uspávání v náručí na
balonu, spaní ve společné posteli, uspávání kojením, cokoliv. Pokud o své
zvolené metodě budete pochybovat, nebudete spokojená ani Vy, ani Vaše dítě.
Není dobrých a špatných cest, jsou jen ty, které Vám vyhovují méně a ty, které
Vám vyhovují více.
Já
jsem s první dcerou od čtyř měsíců zaváděla režim s rituálem. Každý
večer přibližně ve stejný čas vykoupat, v posteli přečíst pohádku, nakojit
a spát. I za cenu toho, že jsem třeba dvě hodiny ležela s ní v posteli
a čekala, až usne. Nepomohlo to. V noci se kojila do dvou let a doteď neusíná sama.
Druhá dcera nemá žádný rituál ani žádný pevný
čas. Řídím se její únavou, což ovšem není úplně lehké vystihnout. Často se
jedná o velmi krátký časový úsek v řádu minut, kdy už je unavená, ale ještě
není přetažená a tak usne snadno a sama. Bětušku v sedmi měsících zavinuji
a dávám spát do hacky. Pokud vystihnu ten pravý čas, jen se tam zavrtí a sama
usíná. Občas potřebuje moje ruce na hlavě a zabere do pár minut. A pokud jí
přetáhnu a je opravdu unavená, tak nezabere bohužel nic. V takových případech
se řídím svou spokojeností. Většinou jí
vyndám a nechám chvíli si hrát. Někdy jí nosím v náručí. Někdy jí zpívám.
A někdy jí i nechám řvát, protože prostě potřebuji prostor a pokud bych se jí
musela jít věnovat, tak jí nejspíš zmydlím do modra.
Takže tak, obě děti spí s námi v posteli,
miluju jejich blízkost a navíc, představa, že bych za noc několikrát vylezla z postele
a šla kojit, mě přivádí k mdlobám. Takhle jsem vyhrnu tričko a pokračuji v spánku.
Každé z mých dětí je jiné, stejně jako jsou jiné všechny ostatní děti a ostatní matky. Není univerzální pravidlo, aplikovatelné na všechny. Poslechněte si rady ostatních, podívejte se, jak to u nich funguje a pak jděte a vysbírejte si z toho to nejlepší pro Vás, šité Vám na míru. A nedbejte toho, že někdo nad Vaším způsobem bude povytahovat obočí, každý jsme přeci unikát a každý to může mít jinak.
A
pokud se ohlédnu zpětně, tak ne, nic bych jinak nedělala. Je to tak krátký
časový úsek a leckdy večerní uspávání v posteli je jediná chvíle, kdy se
dítěti věnuji na 110%, na což jsem celý den neměla čas.
A ještě takový dovětek
od mé kamarádky, která opravdu vše dokáže vzít pozitivně: ta se při uspávání
dětí cvičila v meditaci, protože až dokáže meditovat vedle skotačících
robátek, pak teprv bude opravdu mistrem ;)
 |
| Když spí... |
 |
| A když bdí... |
Krásný den
PS: Nikdy bych tomu nevěřila, ale během psaní tohoto příspěvku jsem zvládla zapomenout mluvnické pády a jelikož muž spí, musela jsem se ponížit natolik, že jsem je vygooglila. Neuvěřitelné.
pátek 4. ledna 2013
24 lžiček
Máme doma 24 lžiček. Kávových. Vážně, sama jsem je spočítala a nevynechala jsem ani jedinou. Dokonce jsem kvůli tomu utřela nádobí, abych měla jistotu, že mi žádná neunikne. A když tam tak všechny ležely v přihrádce, spočítala jsem si je. Dvakrát. Pak jsem hodila oko do vedlejší přihrádky, kde jsou lžičky plastové, Matyldiny. Bylo jich tam devět. To máme dohromady 33 lžiček. Slušná kupička. Tak jak je sakra možné, že každý, opravdu každý den, sáhnu do přihrádky a ona je pustoprázdná? Není tam ani jedna, ani ta nejmenší lžička.
Chvíli jsem tenhle zvláštní jev pozorovala. Vím už o mizení ponožek (za to může ponožkožrout), o mizení kalhotek (za to může náš pes), mizení telefonů a klíčů (většinou práce dětí), ale nikdy jsem ještě neslyšela o mizení kávových lžiček. Když jsem se přesvědčila, že se jedná o jev periodicky se opakující, rozhodla jsem se, že si na to došlápnu. Ani ta minilžička, co kdysi Matylda ukradla na zasedání sněmovny, mi neunikne.
Ráno si jako první věc vařím kafe. Teda vařila jsem si, dnes už si několik let vařím Caro. Spotřeba lžiček je u toho ovšem stejná. Tedy jedna lžička, dělám si čárku. Jelikož jsem lenoch (někdo tomu taky říká prase), vystačím celý den s jedním hrnečkem a jednou lžičkou, takže spotřeba mírná a na tomhle poli není třeba hledat únik.
Dál následuje snídaně. Ovesná kaše, dělám si čárku a sahám pro další lžičku. Ještě jednu budu potřebovat na med. Zadumaně stojím s lžičkou opatlanou od kaše a uvažuju, jestli když jí olíznu a ponořím do medu, bude se to počítat jako kontaminace. Bude. Kapituluju a sahám pro další lžičku. Však je zatím třetí, trochu rozmařilosti si můžu dovolit. Nastává první zásek na poli barevných, plastových lžiček a modrá jde snídat s Matyldou.
Citrónek, moje každodenní pití. S příchodem chladných dnů kombinuju vodu vodovodovou s vodou vařenou a dopřávám si tam vitamínově horké pití. K vyškrábání citronu z chemicky zaneřáděné slupky potřebuju koho? Lžičku. Další čárka.
Matylda si jde pro jogurt, po očku sleduju, co za lžičku si vybere. Když v její ručce zahlédnu zelený záblesk plastu, oddechnu si úlevou. Je to holka šikovná, ví, že maminku netřeba dráždit.
Matylda si dává přesnídávku, růžová je fuč. Má jich celkem devět, ale tímhle tempem jí to teda do večera nevydrží.
Matylda obědvá polívku, žlutá lžička je z kola venku. Naše skóre se začíná vyrovnávat. Já si dávám smaženou rýži, jím jí z mističky. Malou lžičkou. Čárka.
Matylda chce čaj. S medem, zase čárka. Už z nich mám pomalu plot.
Jdeme na procházku, tam snad spotřeba lžiček bude minimální.
Po návratu jako první běžím k šuplíku, ani jsem Matyldě nesundala boty. Jsou tam, uf. Vypadá to sice, že je jich míň, ale ještě tam nějaké zůstaly.
Vrací se muž, živitel. Lísám se a dělám mu kávu. Vezmu na to čistou lžičku, protože když mě jednou přistihl jak mu dělám kávu do nevypláchnutého hrnku, tvářil se dost ublíženě (a to neví, že u táty v dílně se nádobí teda nijak moc nemyje, hehe). Zase čárka.
Matylda chce v večeři polívku. Při rozmíchávání bujonu v hrnečku padne za vlast další lžička. Pořád se ještě držíme docela statečně. Matylda spotřebuje oranžovou.
Jdu uložit Matyldu a cestou zpět se zastavuji v kuchyni, abych nahlédla do šuplíku. Nevěřím vlastním očím! Na dně šuplíku se krčí a třesou dvě lžičky. Kam se sakra poděl ten zbytek? Podrobuji muže výslechu třetího stupně, drží se ovšem statečně a zapírá, že by mě cokoliv společného s mizením kuchyňského náčiní.
Propadám panice. Vždyť plán byl přece tak jasný. Za každou lžičku, vyndanou z šuplíku, si udělám čárku. Vím, že mám tendence se obelhávat, ale že by tak moc? Jistě, občas se přesvědčím, že po jedné čokoládě člověk neztloustne a že vynechané cvičení nikomu neublíží. Umím si rozumově vysvětlit spoustu zdánlivě nevysvětlitelných věcí. Ale nebudu se přeci podvádět u počítání lžiček. Nebo budu?
Tak či tak, v šuplíku není ani jedna lžička, ve dřezu se kupí hora nádobí, která hrozí, že nás zavalí a já bych možná místo počítání lžiček měla spíš lžičky umývat.
Anebo víte co? Dám si nohy na stůl a při další návštěvě Ikea přikoupím dalších dvanáct lžiček. To by bylo, abych to nepokořila!
Krásný den
Martina
PS: A přihodím i dvacet plastových, protože až začne jíst i Bětka, to bude teprv spotřeba.
Chvíli jsem tenhle zvláštní jev pozorovala. Vím už o mizení ponožek (za to může ponožkožrout), o mizení kalhotek (za to může náš pes), mizení telefonů a klíčů (většinou práce dětí), ale nikdy jsem ještě neslyšela o mizení kávových lžiček. Když jsem se přesvědčila, že se jedná o jev periodicky se opakující, rozhodla jsem se, že si na to došlápnu. Ani ta minilžička, co kdysi Matylda ukradla na zasedání sněmovny, mi neunikne.
Ráno si jako první věc vařím kafe. Teda vařila jsem si, dnes už si několik let vařím Caro. Spotřeba lžiček je u toho ovšem stejná. Tedy jedna lžička, dělám si čárku. Jelikož jsem lenoch (někdo tomu taky říká prase), vystačím celý den s jedním hrnečkem a jednou lžičkou, takže spotřeba mírná a na tomhle poli není třeba hledat únik.
Dál následuje snídaně. Ovesná kaše, dělám si čárku a sahám pro další lžičku. Ještě jednu budu potřebovat na med. Zadumaně stojím s lžičkou opatlanou od kaše a uvažuju, jestli když jí olíznu a ponořím do medu, bude se to počítat jako kontaminace. Bude. Kapituluju a sahám pro další lžičku. Však je zatím třetí, trochu rozmařilosti si můžu dovolit. Nastává první zásek na poli barevných, plastových lžiček a modrá jde snídat s Matyldou.
Citrónek, moje každodenní pití. S příchodem chladných dnů kombinuju vodu vodovodovou s vodou vařenou a dopřávám si tam vitamínově horké pití. K vyškrábání citronu z chemicky zaneřáděné slupky potřebuju koho? Lžičku. Další čárka.
Matylda si jde pro jogurt, po očku sleduju, co za lžičku si vybere. Když v její ručce zahlédnu zelený záblesk plastu, oddechnu si úlevou. Je to holka šikovná, ví, že maminku netřeba dráždit.
Matylda si dává přesnídávku, růžová je fuč. Má jich celkem devět, ale tímhle tempem jí to teda do večera nevydrží.
Matylda obědvá polívku, žlutá lžička je z kola venku. Naše skóre se začíná vyrovnávat. Já si dávám smaženou rýži, jím jí z mističky. Malou lžičkou. Čárka.
Matylda chce čaj. S medem, zase čárka. Už z nich mám pomalu plot.
Jdeme na procházku, tam snad spotřeba lžiček bude minimální.
Po návratu jako první běžím k šuplíku, ani jsem Matyldě nesundala boty. Jsou tam, uf. Vypadá to sice, že je jich míň, ale ještě tam nějaké zůstaly.
Vrací se muž, živitel. Lísám se a dělám mu kávu. Vezmu na to čistou lžičku, protože když mě jednou přistihl jak mu dělám kávu do nevypláchnutého hrnku, tvářil se dost ublíženě (a to neví, že u táty v dílně se nádobí teda nijak moc nemyje, hehe). Zase čárka.
Matylda chce v večeři polívku. Při rozmíchávání bujonu v hrnečku padne za vlast další lžička. Pořád se ještě držíme docela statečně. Matylda spotřebuje oranžovou.
Jdu uložit Matyldu a cestou zpět se zastavuji v kuchyni, abych nahlédla do šuplíku. Nevěřím vlastním očím! Na dně šuplíku se krčí a třesou dvě lžičky. Kam se sakra poděl ten zbytek? Podrobuji muže výslechu třetího stupně, drží se ovšem statečně a zapírá, že by mě cokoliv společného s mizením kuchyňského náčiní.
Propadám panice. Vždyť plán byl přece tak jasný. Za každou lžičku, vyndanou z šuplíku, si udělám čárku. Vím, že mám tendence se obelhávat, ale že by tak moc? Jistě, občas se přesvědčím, že po jedné čokoládě člověk neztloustne a že vynechané cvičení nikomu neublíží. Umím si rozumově vysvětlit spoustu zdánlivě nevysvětlitelných věcí. Ale nebudu se přeci podvádět u počítání lžiček. Nebo budu?
Tak či tak, v šuplíku není ani jedna lžička, ve dřezu se kupí hora nádobí, která hrozí, že nás zavalí a já bych možná místo počítání lžiček měla spíš lžičky umývat.
Anebo víte co? Dám si nohy na stůl a při další návštěvě Ikea přikoupím dalších dvanáct lžiček. To by bylo, abych to nepokořila!
Krásný den
Martina
PS: A přihodím i dvacet plastových, protože až začne jíst i Bětka, to bude teprv spotřeba.
čtvrtek 3. ledna 2013
Krásný nový rok!
Pomalu se učím psát místo dvanáctky třináctku, pomalu si zvykám, že je zase leden a dny se prodlužují. Pomalu se dostávám do pracovního tempa a pomalu se těším, že letos, letos budu opravdu šít.
A tak bych Vám všem ráda poděkovala za přízeň, kterou jste nám v minulém roce věnovali a doufám, že i v roce letošním se spolu budeme setkávat, nejen u šití. Těšíme se na Vás!
A tak bych Vám všem ráda poděkovala za přízeň, kterou jste nám v minulém roce věnovali a doufám, že i v roce letošním se spolu budeme setkávat, nejen u šití. Těšíme se na Vás!
Krásný rok 2013!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)