Ptáte se, jestli je potahování knoflíků složité? Jestli to budete umět? Jestli to zabere hodně času? Jestli se to naučí úplně každý? Odpovědi najdete v mém potahovacím článku.
Nejdřív se pochlubím, že naše knoflíky jsou pro evropana číslované přímo ideálně, protože co číslo, to rozměr knoflíku v milimetrech. Nemusíte si proto lámat hlavy, který knoflík je jak velký, jak se to vlastně přepočítává, prostě juknete a víte. Formičky neboli tvořítka na butonky jsou očíslovány, takže když se vám jich doma nakupí víc, nemusíte zjišťovat metodou pokus omyl, kam který butonek napasovat, jen mrknete na číslo a máte hned jasno. A tady je přehled velikostí našich krasavců, které už za chviličku nasypu do obchodu , přímo sem:
Co tedy potřebujete, abyste si mohly tuhle krásu vyrobit? Dohromady čtyři věci: dva díly knoflíku a dva díly formičky:
Knoflík se skládá z hlavy (vypouklá, kulatá věc) a těla, to je placaté a u nás ho máme pouze s ouškem neboli očkem. Formička se skládá z mističky (bílá či průhledná) a přítlačného kola (růžové). Upozorňuji, že pojmenování je moje, takže když ho zmíníte před odborníkem, asi vám rozumět nebude a možná se bude za břicho popadat. Pokud máme tyhle věci pokupě a velikosti odpovídají, můžeme se směle pustit dál.
Látky vystřihneme s přesahem cca jednoho centimetru. Čím menší knoflík, tím menší přesah stříhám, aby se látka do knoflíku hezky vešla.
A pak už vystřiženou látku položíme lícem dolů na mističku, pěkně na střed, aby okraje byly všude stejné, přiklopíme hlavou knoflíku...
A zatlačíme dovnitř. Přesahující okraje by měly být zase na všech stranách stejné, aby se potom pěkně schovaly pod tělo knoflíku.
Tady vidíte tvorbu menšího knoflíku, kde jsem mohla klidně při stříhání nechat menší přesah oproti obkreslenému kolečku. Ale i tak se látka pod tělo knoflíku pěkně vlezla a nedělalo to problémy.
A pak už hlavu knoflíku přiklopíme tělem, očkem samozřejmě nahoru, zkontrolujeme, jestli máme knoflík rovně...
A přiložíme přítlačné kolečko.Pořádně na něj zatlačíme, zvlášť u velkých knoflíků to chce opravdu docela síly a pěkně po celém obvodu kolečka. U menších je pak krásně slyšet zaklapnutí.
A je to, butonek je hotový, už ho jen vyloupnout.
Což jde snadno, protože formička je silikonová a můžete si jí ohýbat po libosti. Tradá, je to hotovo!
Jde to opravdu jak po másle. Hodně jsem se butonkům vyhýbala, měla jsem za to, že je s tím spoustu práce a starostí, ale ne, jde to fakt snadno a bez potíží. Myslím, že odteď mi budou zdobit nejednu kabelku, košili, sukni, ale třeba i brož, sponu do vlasů, cokoliv ;)
A pár tipů a triků na závěr:
- když vám zapadne tělo knoflíku do hlavy, snadno ho vyndáte, nebojte se. Stačí tělo trochu naklopit k jedné straně a hned se objeví škvírka, do které se dá strčit nehet, případně nůž či špendlík.
- použití vysokogramážních a hutných potahovek (Ikea) vám může dát trochu zabrat při zavírání knoflíku
- použití slabších, zahraničních bavln má zase za následek to, že látka prosvítá a pouští stříbrnou barvu butonku na světlo (zvětšete si velikostní foto, určitě poznáte, co je potahovka a co je emerická bavlna). Dá se to vyřešit použitím dvou vrstev látky, spodní třeba bílou bavlnou, na to designovkou. Mohlo by ovšem dojít ke krčení, vyžaduje to trochu preciznosti.
A to je asi tak všechno, co mě v tuhle chvíli napadá. Těším se na vaše knoflíkové výtvory.
Butonkům zdar,
Martina - Definitiv
PS: Jste od konkurence? Chcete knoflíky do obchodu? Pište si pro VO ceny ;)
Nádhera, Jenda knoflíky miluje.
OdpovědětVymazatMarti, to je super! Já chci taky takový hezký knoflíky!! :))
OdpovědětVymazatButonky před chvílí dorazily a já je musela hned vyzkoušet.... a první knoflíček je hned na světě! Nádhera, jde to tak snadno. Jak jsem bez toho mohla žít :-)
OdpovědětVymazat