Jedu v metru...

 Ne, nepřepravuji se nikam krtkem, jen jsem vzala na zkoušku trochu metráže, která by se mohla zalíbit. A tak už několik dní jedu v metru, skládám, třídím, měřím. Co vypadá hrozně, to i fotím. Co vypadá dobře, to fotila ségra, chválu vyřídím, nebojte. Už mám pro ní i rozešito, snad se to setká s úspěchem. Myšleno jak úspěchem mých činů (tj. nezprasím to), tak úspěchem na straně obdarované (bude mít radost). A když tak o tom přemýšlím, vlastně to ani moc dar není. Má to holka, chudák, odpracováno.
 Dneska jsem zvládla jen tři kousky, alespoň nebudete přehlcený.

 Jinak se máme všichni fajn. Mateska běhá a huláká "Homen, homen" což není nic ďábelského, jen její verze slova honem. Vcelku začla respektovat fakt, že rodiče jsou číslo množné a může se tedy občas postarat i tatínek, aniž by ječela, jak když jí na nože bere. Toho si užívám přímo nechutně, takže už skoro týden vstávám po deváté, někdy až k desáté. Mlask. Nebijte mě, musím načerpat rozkoší do zásoby. Příští týden začíná O. zkoušet, celý říjen bude hrát. Budeme rádi, když ho uvidíme před Vánoci. Ach ty celebritky :D

A když jsem se zmínila o rozmazlování, O. právě vaří večeři. Těším se moc, ale tolik sprostých slov z kuchyně jsem už dlouho neslyšela.

Krásnou dobrou,

M.