Je to s podivem, že hned čtvrtý den svého předsevzetí zvládnu vypadnout. Ne že bych třeba měla málo času. Ne že bych měla něco urgentního. Ne že by se snad něco stalo. Ne. Já na to prostě a normálně zapomněla. Matně se mi vybavuje, že ještě při uspávání jsem se vyděsila, že nemám nic napsanýho a že to budu muset hodit z fleku a ono ejhle, nevydrželo mi o v hlavě dýl než deset minut. No, možná to tam bylo o chvíli dýl, nicméně to tam nevydrželo a to je to podstatný.
Ráda bych tedy chybu napravila tím, že dneska vymlasknu něco ukrutně zábavnýho, ale obávám se, že ani to vás nečeká. Proč? Protože jsem na to zase zapomněla! Mám pocit, že přesně v den, kdy jsem ze zařekla že začnu zase psát, skončilo to období výčitek že na blog nepíšu. A taky skončilo to "jé, o tom bych měla napsat!" Protože dneska mě zaručeně nic nenapadlo. A nenapadá mě to už pěkných pár dní. Musím si začít víc všímat.
Takže dneska můžu napsat tak akorát o tom, že byl u nás Food festival což je věc veskrze příjemná, pokud s sebou netáhnete dvě děti a máte víc času než 40 minut. Tahle jsem byla nucená vybrat si jídlo, které bylo připravené, abych deset drahocenných minut nestrávila ve frontě a taky jsem musela vynechat některé místa akce, neb tam bylo podium a na něm poněkud vícero decibelů, než něžné ouška naší slečny snesou. Nicméně jsem ráda, že jsme vyrazily s babičkou, protože dvě děti se v davu koučují mnohem líp ve dvou, než samostatně. Taky díky za bezplatý skákací hrad, protože na nich každé léto nechám půlku výplaty a potkat ho někde zadara, to je pro naše děti skoro jako extoška zadarmiko. Nikdo se neztratil, nikdo se nezranil, já si dala superzdravýho raw burgera s hranolkama (to pesto a rajčatovou placičku se prostě musím naučit, musím!), mlsně jsem koukala na argentinkýho býčka (ne, vegetarián nejsem, ale argentinský býček je asi jeden ze čtyř druhů masa co jím :D) a na raclette, ale obojí vyžadovalo větší časovou investici. Tak jsem si otřela slinu (protože, co vám budu povídat, zbouchala bych raw burgra i s raclettem navrch) a udělala si poznámku do pomyslného diáře, že příští rok si musím nechat volno. A pokusím se, aby si volno udělal i pan O. (což je poměrně vtipná utopie, když ten člověk koncertoval v předpokládaný termín mého porodu) a pak si to užijeme spolu. Děti necháme ve skákacím hradu a budeme debužírovat. Už se těším. Tak zas za rok ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat