Bijo nebijo

 Pohádka? Kdepak, moje krutá nákupní realita.
 Vždycky když bloumám krámem, v ruce třímajíc chaotický nákupní seznam, potýkám se s jedním problémem. Co mám sakra práce koupit? Jasně že alespoň přibližně to, co je na seznamu, ale co konkrétně? Tyhle těstoviny? Nebo snad tamty? Smetanu modrou, červenou nebo s kravičkou? Jaký proboha plátkový sýr, vždyť je jich asi padesát? A hlavně, bio? Nebio?
 Stojím před regálem s vcelku jednoduchým úkolem - červená čočka. Billa mi to ještě zjednodušila, má jen dva druhy. Čočka od Lagrisu stojí asi 34,- Kč za půl kila. Jelikož má každá cedulka v rohu i přepočet na kila, stačí mi trochu přiblížit nos a mám to. 68,- za kg. Vedle je čočka honosící se značkou Našebio, což je, jestli jsem to správně pochopila, značka Billy. Jenže tohle Našebio nebude asi tak úplně naše. Že by se v Čechách pěstovala červená čočka? No a pak je tu cena. Tahle fešanda stojí 68,- za půl kila. Takže dvakrát tolik co sousedka nebio. To už je celkem rozdíl.
 Beru do každý ruky jednu čočku. "Bio je jenom reklamní tah," letí mi hlavou. "Pokaždé, když koupíš bio, pomáháš tím farmářům, ukazuješ, že je o jejich zboží zájem". "Jakej je rozdíl mezi bio a nebio? Bio se hnojí v noci!" "Bio je fajn, nebude tam žádná dětská práce" "V Lidlu byla bio mrkev plná chlorečnanů, pak něčemu věř!" "Bio je fér ke zvířatům". "Nebio je levnější, copak kradu?"
 A tak dál a pořád dokolečka. Nakonec jako tupoun stojím před regálem pět minut a dumám o čočce. A jak se rozhodnu? Zrovna dneska u mě převážilo ekobio cítění a vzala jsem bio čočku. A jestli to dítě nebude za ty prachy jíst, tak jí spráším kožich pěknou nebio rákoskou. Tak.