No Poo - den 62

 Pamatujete si, jak jsem vám chtěla napsat o tom, že mám opravdu moc moc krásný vlasy a že jsem konečně pokořila techniku mytí? Tak ještě že jsem to neudělala, protože už je z toho zase prd. Tehdy jsem přišla na to, že vlasy se musí opravdu důkladně opláchnout a to nejen na závěr, ale i v průběhu mytí, tj hned po tom, co je ošmudláte sodou. A fungovalo to. Jednou. Podruhé už bohužel ne. Zase jsem skončila s hlavou k uším pěknou a pod ušima mi visely zplihlé myší ocásky. Nic proti myším, ale ble.
 Tak jsem začla zkoušet, jak na to dál. Z. si hlavu myje sodou rozředěnou vodou na kaši, to nedám, na to jsem srab a mám strach o svojí kůži. Jednou si taky neopláchla vlasy octem a prý to bylo senzační, vlasy jak z reklamy. Na to jsem taky srab, ale zkusím alespoň koncentraci octa snížit. Jen taková ovoněná vodička. A nic. Zase myši.
 Při dalším mytí si hlavu umyju sodou dvakrát. Z. mi vysvětlila, že prostě na dlouhý vlasy musí být spotřeba zákonitě větší. Což dosvědčila i I., která si při svojí megadýlce vlasů pod zadek na ně musela vylít půl lahvičky šamponu. Nic, nic, nic.
 Drbu si vlasy jak blázen, umytí mi trvá snad víc než půl hodiny a výsledek rozhodně není to, co bych si představovala. Při hektickém předvánočním tempu a všemožných experimentech si ani nestihnu všimnout, že okolo mě přesvištěl ten zlomový, dvaačtyřicátý den. Správně jsem se měla týden před Vánoci probudit a mýt vlasy jak bohyně. Ouvej, ouvej, nic.
 Je to asi jako s Whole 30, čekala jsem na ten den, kdy se probudím plná energie a netušené chuti do života, kdy budu ráno vyskakovat před budíkem a nadšením z nového dne křepčit kolem. Leč nedostavil se. Už si říkám, jestli nemám nějakou poruchu, nebo tak něco.U Whole 30 radili vydržet ještě dýl, udělat z toho třeba Whole 45 nebo Whole 60. V krajním případě pak klidně Whole 365, ale abych pravdu řekla, nejsem konzument masa a už mi v tu chvíli docela lezlo krkem. Pohodlně mi stačí jednou měsíčně, a to ještě většinou proto, aby O. nezemřel. Takže jsem to neprotáhla a efekt se nedostavil.
 Mytí vlasů mě ovšem neomezuje tolik, jako přísná pravidla stravování a tak (a taky proto, že jsem si nevšimla, že už jsem u konce) jsem v něm vytrvala dál. Do jara daleko, tak to prostě zkusím a budu čekat a doufat, že zázrak se stane. Mezitím budu pročítat chytré weby, hledat typy na mytí vlasů a nejspíš si je nechám trochu zastřihout, už to, chudinky, potřebujou.
 Co z toho všeho vyplývá? Že pořád nevím, jestli to funguje a fungovat bude. Že když můžete, máte vytrvat a doufat, že výsledky se dostaví. A taky že mám strach, že jsem celou věc blbě pochopila a měla bych být celých 42 dní bez mytí čímkoliv. A to mě teda děsí.
 Nicméně celý experiment, společně s dýlkou vlasů z mýho hára udělal podivnou koudel, takže musím co nejdřív vyzkoušet kokosovou kůru. Doufám, že nedopadnu jako B., které jsme všichni radily, čím sakra tu mastnotu dostat dolů. A nebo možná dopadnu, ale nikdo to na mě nepozná. Teď jen nevím, co z toho by bylo horší...