Manifest handmade tvůrce aneb desatero milého zákazníka

 Pokud něco vyrábíte a následně prodáváte, nejspíš přicházíte do styku se zákazníky. A to zejména, pokud svoje věci prodáváte na trzích, výstavách nebo nějakých kulturních akcích. A tak jste už asi přišli na to, že zákazníci, ti umí být opravdu milí! Dneska bych ráda ukázala takového ideálního zákazníka (a nákup za 10 000,- v to nepočítám). A zároveň bych ráda vlila trochu naděje do žil těm, kteří se ze zákazníků hroutí. Je to totiž všude stejné.

1. Dobrý den

 Pozdrav ještě nikdy nikoho nezabil. Opravdu. Mám to vyzkoušené na sobě, svých dětech i blízkém okolí. Dokonce jsem poprosila vzdálenou kamarádku, aby učinila pokus a týden zdravila každého, koho potká, včetně toho pána u popelnic. A světe div se, vypadá to, že jí to nezpůsobilo žádnou újmu. Ani fyzickou, ani psychickou. Samozřejmě by se některé z toho vyplývající psychické poruchy mohly projevit až po letech, budu jí tedy i nadále bedlivě sledovat a monitorovat její duševní zdraví.

2. Osahávání

 Chápu, že pokud si kupujete tričko na sebe, rádi byste se ho dotkli. Chcete vědět, co je to za materiál, jak Vám bude příjemný na těle. Stejně si asi budete chtít sáhnout na šálu, nebo na čepici. Na boty, pyžamo, spodní prádlo. Pochopím, když si chcete potěžkat náušnice, nebo náhrdelník, abyste věděli, zda to neublíží křehkému krčku Vašemu, nebo Vaší drahé. Ale myslím, že opravdu není nutné bez výjimky osahat všechno, co se na stánku nachází a ještě v tom podporovat Vaše drahé ratolesti, které právě dojedli cukrovou vatu/zmrzlinu/velice lepkavou nektarinku a zbytky těchto dobrot se pokouší utřít do námi vystavených sukní, plyšových polštářků a podobně. Vy pravděpodobně dítěti doma triko vyperete. My svoje výrobky ne - stávají se tím pak povětšinou neprodejné.

 Ani nepovažuju za nutnost projet rukama každý vystavený štendr, když jen tak procházíte okolo. Pokud máte nutkavou potřebu dotýkat se oblečení, můžete si zalézt do vlastní skříně a rochnit se tam po libosti.

3. Focení

 Jsme moc rádi, když se Vám naše věci líbí. Opravdu. I to je jeden z důvodů, proč to děláme. Ale před focením je vážně slušnost se zeptat. Fakt. Copak někdo z nás přiběhl s telefonem k Vašemu dítěti a začal si ho bez dovolení fotit? Asi ne, že? Tak, prosím, respektujte, že ani nám se nedovolené focení nelíbí. Jsou tvůrci, kteří Vás po zeptání klidně nechají svoje věci vyfotit a budou se dmout pýchou. Ale jsou i tací, kteří to zkrátka nemají rádi a nechtějí, aby jejich dílo leželo ve Vašem foťáku a pak beze jména autora putovalo po sociálních sítích do širého světa. A mají na to právo.

4. Já se vrátím

 Pokud Vás naše nabídka nezaujala, nevadí. Hlavu Vám proto neutrhneme. Chápeme, že lidi mají rozdílný vkus. Jinak by tu byla nuda. Ale opravdu nám nemusíte věšet bulíky na nos o tom, jak se ještě porozhlédnete a pak se určitě vrátíte pro ty náušnice/náramek/tričko/sukni. Jsme totiž povětšinou důvěřivý blbci a tak Vám tu věc dáme stranou, aby se náhodou neprodala a Vy jste nebyli zklamaní. A když jí potom večer vytahujem z pod stolu a ukládáme do krabice, dštíme trochu síru. Jednak kvůli tomu lhaní a druhak kvůli tomu, že klidně mohl jít okolo někdo, komu by se ta věc líbila a bral by jí. Škoda.

5. Jééé, podívej!

 Nešvar týkající se návštěvníků s dětmi. Asi tak čtyřicetkrát denně uslyšíte "Jééé, podívej, to jsou krásný autíčka, viď? Ale já ti žádný nekoupím, doma jich máš dost!" Dítě z frustrace svěsí ramena, vyšvihne hysterickou scénu, nebo alespoň vzteky přehází autíčka na pultě. 

 Co si sakra myslíte, že děláte? Trénujete dítě v odříkání? Připravujete ho na to, že život je zlej? Poukazujete na blahobyt v podobě množství autíček, které dítě vlastní? Puká nad tím srdce, chudáci děti. Příště, až půjdete do hospody na super oběd, objednejte si místo toho něco, co nesnášíte. A nebo zůstaňte o hladu. Koneckonců, dobrejch obědů už jste snědli určitě dost.

6. To je drahý

 Myslíte? Hanmade tvůrců je jak hub po dešti a většina z nich tvoří a prodává pro svoje potěšení. Aby z toho alespoň něco málo měli, ne aby z toho plynul měsíční příjem, který uživí rodinu. Ceny jsou tak třeskutě nízko, že není problém vidět háčkovanou čepičku za 90,-, sukni za 120,- nebo parádní luk za 150,-. Než tuhle větu vypustíte z pusy, zkuste si vzpomenout, že mnohem větší sumu jste dali před pěti minutama za tři párky z rohlíku a tři džusíky. Nebo včera za večeři. Nebo na beznínce za sušenky, které jste úplně bezmyšlenkovitě přihodili na pult. Zkuste si vzpomenout, že za každým výrobkem musel být nápad, musela k němu vést cesta, mnohdy dost trnitá a zavalená nepovedenými věcmi. Taky tam někde stojí materiál a v neposlední řadě ten,  kdo celou věc zrealizovat, přepravil na trh, zaplatil si místo a teď doufá, že si vydělá alespoň na rohlík. Neprodáváme věci, které jsme nakoupili v Sapě a teď se na nich snažíme trhnout majlant. Prodáváme část sebe, našich myšlenek, snů a tužeb. Naší práce, našeho potu. Zkuste to mít na paměti.

 Každá cena má svého kupce a pokud tím kupcem nejste vy, nemusíte to vykřikovat široko daleko. My to poznáme i bez toho, nebojte.

7. To máš doma

 Čest výjimkám. Opravdu občas potkáte zákazníka, který má některou z Vašich věcí už doma. Ale takového zákazníka dokážete bez problémů odlišit. Usmívá se na Vás, hlásí se k Vám. Připomene, kde si tu krásnou brož od Vás koupil. Pochlubí se, jak mu jí ostatní chválí. Pochválí Vás. A většinou jednu přikoupí, pro sebe, pro kamarádku, pro strýčka příhodu. Skvělé!

 A pro ty ostatní - nemáte. Opravdu to nemáte doma. Můžete mít doma lacinou napodobeninu, nebo více či méně zdařilou kopii od konkurence. Ale naše zboží doma nemáte. Nemáte sukni, která je tak rafinovaně ušitá jako tahle. Nemáte autíčko, které je ručně vyřezávané a napuštěné certifikovaným včelím voskem, aby ho mohlo ožužlávat i mládě. Nemáte náušnice které vznikly speciální technikou, kterou prodejce střeží jako oko v hlavě. Nemáte kabelku, která mu super tajnou kapsičku a tři způsoby nošení. Prostě ne. Když už, můžete mít něco podobného. Ale to je asi tak vše.

8. Dáte mi slevu?

 Ale jistě. Pokud nakoupíte v množství, které mám určené pro moje velkoobchodní zákazníky a zaplatíte na dřevo, dám Vám samozřejmě stejnou cenu, jakou dávám jim.

 Přiznávám, že občas mě některý zákazník, většinou z řad dětí, uchvátí natolik, že cenu maličko poupravím. Třeba když vidím holčičku, jak z peněženky vytahuje ušmudlanou dvoustovku a ví, že když si ode mě koupí tu úžasnou květinovou čelenku, která se jí tak líbí, nezbyde jí ani na lízátko. Nebo když chlapeček vysype na pult všechny drobný a zjistí, že mu pořád chybí deset korun, aby mohl mamince koupit ty puntíkové náušnice. Ale přátelé, tohle není sleva, to je dar a dáváme ho druhým, abychom jim udělali radost. Možná, že když Vy obdarujete mě, svojí přízní, úsměvem, slovem, možná obdaruji i já Vás. Kdo ví.

9. To je hnusný

 Jediná chvíle, kdy je tenhle komentář přípustný je ta, pokud prodejce nabízí karnevalové rekvizity v podobě krvácejících umělých jizev, sekerek zaseknutých do hlavy či hřebík zaražený do ruky, obklopený štědrou dávkou umělé krve. Jinak se to vážně nehodí. Ani nás neslyšíte říkat věci jako "Jé, ta má hnusný boty, podívej!", " Ježiš, to je nechutnej klobouk!" a "Hnusnější kabelku jsem neviděla". Je úplně v pořádku, že se Vám něco nelíbí. Kdyby to bylo jinak, chodili bychom všichni stejně oblečení, měli bychom stejné boty, stejné bydlení a stejné muže. Ale tak to není, vkus máme každý svůj a líbí se nám různé věci. Když se mi ale něco nelíbí, nemusím to nutně dávat najevo. Dokonce se u toho dá i mlčet. Pokud už to musíte říct, zkuste to udělat tak, aby to prodejce neslyšel. Nikdo neprodává rád hnusné věci.

10. To si/ti doma vyrobím

 Hláška, která absolutně vede. Zas a všude. A odpověď? Nevyrobíte. Vážně ne.

 Za prvé zjistíte, že k tomu vyrobit danou věc je potřeba docela dost věcí. Pravděpodobně alespoň padesát procent z nich nemáte doma a budete je muset někde sehnat. Rozhodně je neseženete na jednom místě. Občas budete muset koupit větší balení. Až si v hlavě sečete sumu, za věci, které byste museli koupit, rychle zjistíte, že touha tvořit Vás přešla, protože byste za onu věc dali pětkrát víc, než kdybyste jí koupili na tom trhu.

 Za druhé nebudete vědět jak na to. Věřte mi, není úplně jednoduché malovat na hedvábí, udělat luk, vyřezat autíčko. Už jen sehnat to správné lipové dřevo. Ani ušít kabelku není jen tak. Natož, aby byla tak vychytaná, jako ta na stánku. Většině z nás trvalo opravdu dlouho, než jsme finálně přišli na to, jak na to. Nevěřte tomu, že zrovna vy jste génius a dáte to na první dobrou. Pravděpodobnost je asi 0,0001%.

 Za třetí rychle zjistíte, že na to jaksi není moc času. Nebo že se Vám do toho zas tak moc nechce.Protože to vyžaduje spoustu opičáren okolo. A pořád je tolik důležitějších věcí.

 Za čtvrté, pokud se prokousáte výše uvedenými úskalími, finálně zjistíte, že Vaše tvorba se ani trochu nepodobá tomu, co jste vlastně vytvořit chtěli. Luk nestřílí. Šípy jsou křivé. Sukně se netočí. Divě trčí. Kabelka se nedá zapnout a je celá nějaká nakřivo. Vyřezané autíčko se autíčku moc nepodobá a už vůbec se mu netočí kolečka. Je to pochopitelné. My to pilovali opravdu dlouho, do posledního detailu.

 Vážně není slušné zkoumat danou věc ze všech stran se slovy "jak je to sakra udělaný?!" Copak my chodíme k Vám do práce, rozdrobíme housku do posledního drobečku, abychom zjistili, co všechno v ní je a pak s vítězoslavným výkřikem "to si doma upeču!" odcházíme? Pochybuju. Copak byste se šli podívat k automechanikovi do dílny, jak vyměňuje převodovku a pak odešli s hláškou "že si to doma opravíte sami? Pochybuju. Všichni máme nějakou odbornost, tak nám neberte tu naši.

Bonusová. A nešlo by to?

 S největší pravděpodobností by to nešlo. Vyjímám z tohohle odstavce přání tipu o fousek kratší sukně, čepice ve žluté a polštářek s proužkem, namísto s puntíkem. To jsou věci, které nejspíš půjdou. Ale my jsme naše výrobky koumali docela dlouho a troufám si tvrdit, že jim i vcelku rozumíme, proto víme, jaký postup je nejvhodnější. A když Vám někdo, kdo za život maximálně založil záclony radí, jak máte ušít sukni, je to poněkud tristní. Pokud jste při prohlídce našich věcí dostali nějaký geniální nápad, jak to zrealizovat lépe, jděte a udělejte to! A možná to pak budete vy, kdo bude stát za prodejním stánkem a my budeme chodit okolo a určitě nebudeme říkat "to je hnusný/drahý/to si doma udělám". Protože my už víme, jak to zní.

Závěrem

 Závěrem díky všem. Těm milým zákazníkům, kteří si něco nakoupí, poklábosí, pochválí. Díky té paní, která si minulý týden udělala výlet, jen aby mohla koupit další butonkové gumičky, protože ty původní rozdala. Díky té paní, která nakoupila náušničky pro široké příbuzenstvo. Díky tomu pánovi, který chtěl potěšit ženu a tak se natajňačku vrátil pro náhrdelník. Díky všem, kteří se periodicky vracejí, ať už nakoupit, nebo jen prohodit milé slovo. Díky všem, co umí handmade ocenit.

 Ale díky i těm, kteří takový nejsou. I díky Vám se posouváme. Třeba zkusíme udělat něco jinak, tady přidat, tady ubrat. Nebo si díky nim víc vážíme práce ostatních. Nebo díky nim vedeme své děti k úctě k práci.  Všechno je k něčemu dobré. Tedy pevně doufám.