Dneska jsem zaslechla jednu věc, a vybavilo se mi něco, co mi nedá už delší dobu spát. A to je výchovný vliv dnešních rodičů na dnešní děti a dnešních prarodičů na dnešní rodiče. Složité? Ani ne.
To máte tak. Když má vaše dítě nějakou kladnou vlastnost, je šikovné na sport, nadané na čtení nebo cizí jazyky, je klidné, milé, usměvavé, slušné a celkově prostě fajn, tak víte, kdo za to může? Rozhodně ne vy, jako rodič! Za to může příroda, osud, někde Bůh, někde štěstí a jinde třeba genetika. Vliv rodiče - nulový.
Zatímco když dítě "zlobí", běhá, je hyperaktivní, křičí, nechce nosit v dešti deštník, chce jíst k snídani večeři a naopak, může za to kdo? Příroda? Genetika? Ale jděte, za to můžete vy, jako ten rodič, který něco zanedbal, pokazil, či se přímo na něco vy..kašlal. Styďte se.
A teď pojďme o generaci výš.
Když se vede něco vám, dnešním rodičům, dejme tomu generaci 30+, kdopak za to může? Zcela jistě, za to můžou vaši rodiče, dnešní prarodiče. Protože ti vás správně vychovali, skvěle vás vedli, možná vás mlátili, možná s vámi citově manipulovali, možná ne. Ale všechno, co na vás je dobré, to je jen a jen jejich zásluha. To oni vás tak dobře vychovali a na vaše nadání na angličtinu měli pozitivní vliv taky oni. Kdyby jich nebylo, budete pravděpodobně i ve třiceti vydávat skřeky a dorozumívat se posunky. Sláva jim.
A když se vám něco nevede? Podnik vám zkrachoval, opustila vás žena, nedostudovali jste školu, kterou jste dostudovat chtěli, máte depresi, nedokážete přestat kouřit a jste závislí na alkoholu? Chyba rodičů? Kdeže! Za to totiž může genetika, příroda, Bůh, pak jsou na seznamu špatní kamarádi, škola a váš přístup. Vaši rodiče? Kdepak!
Když si to přečtete ještě jednou a srovnáte si to v hlavě, nevylučuje nakonec jedno tvrzení druhé? Jestliže za dobro ve vás můžou vaši rodiče, musíte i vy logicky moct za dobro ve vašich dětech a naopak, ne? Tak jak to tedy je? Můžeme my za dobro v našich dětech, nebo můžeme za to zlo v nich? A můžou naši rodiče za to dobré v nás, nebo za to špatné? Chm? Jak říkám, paradox.
pondělí 24. března 2014
neděle 23. března 2014
3x7=21
Dvacetjedna dní prý trvá, než se vám změna zapíše do mozku. Než si nová věc vyšlape cestičku. Než se stane samozřejmostí. Laicky si to představuju tak, že dvacetjedna dní budu každé ráno cvičit s přemáháním a nechutí a dvaadvacátý den se probudím, na činky se zahledím s láskou a nebudu se moc dočkat, až si dám pořádně do těla. Nebo že mi dvaadvacátý den přijdou tři minuty čištění zubů jako naprostá samozřejmost, ne jako způsob, jak se hned po ránu vytočit do nepříčetnosti. Nebo že dvaadvacátý den se vstávání v půl sedmé (sorry A. ;) ) stane lahůdkou, na kterou se budu těšit už při večerním skoku do peřin.
Nevím. Nikdy jsem snad tak dlouho žádnou "nepříjemnost" nevydržela. Dvacet let ranního vstávání do školy bylo vždy proloženo víkendem, kdy jsem se snažila dohnat, co jsem za kuropění v týdnu zameškala a posteli nevěnovala. Dokonalou dentální hygienu jsem udržovala snad jen v těhotenství, kdy jsem se nechala vyplašit jakýmsi článkem, kterak mi vypadají všechny zuby, když si je nebudu denně alespoň dvacet minut pucovat za použití nejméně pěti zubních kartáčků a tří ústních vod. Co vám budu říkat, taky jsem to trochu šidila (a zuby mám všechny, heč!). O cvičení snad ani nemluvím. Loni na jaře jsem se hecla a cvičila, nu, skoro těch dvacetjedna dní. Jenže pak jsem onemocněla - nebo onemocnělo nějaké dítě? - prostě se objevila nepřekonatelná překážka, já jsem na jeden den vynechala, pak jsem se snažila to dohnat a nakonec cvičící rozvrh vypadal jak noty na buben, tak jsem si radši namluvila, že to nepotřebuju. Tak takhle já to mám. A fakt tajně závidím všem, kteří po třech návštěvách posilovny píšou, jak se pro ně pohyb stal drogou, jak se nemůžou dočkat další lekce. Jak si bez toho život nedovednou představit. Jak jsou na sportu najednou závislí, i když předchozích dvacet let si raději počkali na další autobus, než aby rozhýbali šunky. To já zas ne. Já si život bez sportu dokážu představit klidně. A kdyby se ten život obešel ještě bez zrcadel a zrádných fotografií, bylo by to úplně nejlepčejší. protože odsud, z mých 168 cm výšky, vypadá moje břicho pořád dost dobře. Obzvlášť, když trochu přimhouřím oči. Jenže fotky se dějou a zrcadla jsou a tak jsem se zas uviděla, kterak shrbená, s břichem vykuleným do velkých dálek vůbec nevypadám tak étericky, jak si namlouvám. Asi mě to cvičení nemine.
A tak jsem se rozhodla vyzkoušet experiment. Protože dvacetjedna dní pro mě zní asi jako "v příštím století", rozložím si to na kratší úseky. Pěkně se to dá vydělit sedmi, což je týden, to je fajnový, to bych mohla i udržet v paměti. Začnu první týdnem a můj cíl je, dát každý den příspěvek na blog (ne, nebojte, sportem začínat vážně nebudu, nemusím se hned tak moc potupit). Ode dneška tedy každý den můžete čekat nějaký žblept, canc, povedenou fotečku sluníčkové maminečky a tak podobně. Těšte se. Já se taky těším, protože jednak se ukáže, jestli v sobě najdu dost disciplíny na blogování, druhak se ukáže jestli taky něco přes den dělám (plánuju totiž i něco dělat, neočekávaně), nebo se jen kopu do zadku a za třetí se ukáže, jestli to blogování k něčemu je. Jestli se vás objeví víc. Vás, lidí, které bavím a kterým občas zpříjemním večer. Protože já vás chci mít víc. Jsem nenažraná ;) A v neposlední řadě se ukáže, jestli těch dvacetjedna dní je skutečně bod zlomu a jestli se mi blogování stane návykem, nebo jestli pak pěkne sklouznu zpět ke své lenoře a stěží napíšu jeden příspěvek měsíčně.
Jdu na to, startuju. Držte mi palce a pojďte mi fandit ;)
Díky,
M.
Nevím. Nikdy jsem snad tak dlouho žádnou "nepříjemnost" nevydržela. Dvacet let ranního vstávání do školy bylo vždy proloženo víkendem, kdy jsem se snažila dohnat, co jsem za kuropění v týdnu zameškala a posteli nevěnovala. Dokonalou dentální hygienu jsem udržovala snad jen v těhotenství, kdy jsem se nechala vyplašit jakýmsi článkem, kterak mi vypadají všechny zuby, když si je nebudu denně alespoň dvacet minut pucovat za použití nejméně pěti zubních kartáčků a tří ústních vod. Co vám budu říkat, taky jsem to trochu šidila (a zuby mám všechny, heč!). O cvičení snad ani nemluvím. Loni na jaře jsem se hecla a cvičila, nu, skoro těch dvacetjedna dní. Jenže pak jsem onemocněla - nebo onemocnělo nějaké dítě? - prostě se objevila nepřekonatelná překážka, já jsem na jeden den vynechala, pak jsem se snažila to dohnat a nakonec cvičící rozvrh vypadal jak noty na buben, tak jsem si radši namluvila, že to nepotřebuju. Tak takhle já to mám. A fakt tajně závidím všem, kteří po třech návštěvách posilovny píšou, jak se pro ně pohyb stal drogou, jak se nemůžou dočkat další lekce. Jak si bez toho život nedovednou představit. Jak jsou na sportu najednou závislí, i když předchozích dvacet let si raději počkali na další autobus, než aby rozhýbali šunky. To já zas ne. Já si život bez sportu dokážu představit klidně. A kdyby se ten život obešel ještě bez zrcadel a zrádných fotografií, bylo by to úplně nejlepčejší. protože odsud, z mých 168 cm výšky, vypadá moje břicho pořád dost dobře. Obzvlášť, když trochu přimhouřím oči. Jenže fotky se dějou a zrcadla jsou a tak jsem se zas uviděla, kterak shrbená, s břichem vykuleným do velkých dálek vůbec nevypadám tak étericky, jak si namlouvám. Asi mě to cvičení nemine.
A tak jsem se rozhodla vyzkoušet experiment. Protože dvacetjedna dní pro mě zní asi jako "v příštím století", rozložím si to na kratší úseky. Pěkně se to dá vydělit sedmi, což je týden, to je fajnový, to bych mohla i udržet v paměti. Začnu první týdnem a můj cíl je, dát každý den příspěvek na blog (ne, nebojte, sportem začínat vážně nebudu, nemusím se hned tak moc potupit). Ode dneška tedy každý den můžete čekat nějaký žblept, canc, povedenou fotečku sluníčkové maminečky a tak podobně. Těšte se. Já se taky těším, protože jednak se ukáže, jestli v sobě najdu dost disciplíny na blogování, druhak se ukáže jestli taky něco přes den dělám (plánuju totiž i něco dělat, neočekávaně), nebo se jen kopu do zadku a za třetí se ukáže, jestli to blogování k něčemu je. Jestli se vás objeví víc. Vás, lidí, které bavím a kterým občas zpříjemním večer. Protože já vás chci mít víc. Jsem nenažraná ;) A v neposlední řadě se ukáže, jestli těch dvacetjedna dní je skutečně bod zlomu a jestli se mi blogování stane návykem, nebo jestli pak pěkne sklouznu zpět ke své lenoře a stěží napíšu jeden příspěvek měsíčně.
Jdu na to, startuju. Držte mi palce a pojďte mi fandit ;)
Díky,
M.
středa 26. února 2014
Já miluju léto!
Já miluju léto. Sice nemůžu nosit svoje chlupaté sukně,
protože vypadám jako blázen, ale tahle drobná vada na kráse nepřeváží všechna
pozitiva teplých letních dní.
Můžu ráno vylézt
z postele a dojít si na záchod aniž by si musela odsekat nohy
z kovové podlahy v koupelně. Možná už jsem se zmínila o super designové
podlaze, která vypadá skvěle kůl, nicméně údržba a teplota jsou značná
negativa. Kdybyste si jí chtěli prohlédnout, ani nemusíte k nám, podívejte
se na zem v každém modernějším autobuse ;)
neděle 16. února 2014
Jakou jehlou?
Tak hlavně ne horkou, to je jasný. Je třeba to předem promyslet, nic neuspěchat. A aby se vám při šití dařilo, přináším vám přehled běžně používaných jehel do šicích strojů, se kterými už si od teď budete vědět rady.
Mluvit budeme o jehlách pro domácí šicí stroje, které mají na dříku plošku, jejich označení je 130/705 H.
Každá jehla má potom určitý typ (uni, jeans, ball point, atd) a sílu (70-120). Jehly od firmy Schmetz jsou barevně odlišené, tak máte velkou šanci, že je poznáte na první pohled a nebudete si jezdit jehlou po nehtu ve snaze poznat, jak moc ostrou špičku má a která by to tak safra mohla být.
Jehly univerzální
Jehly, kterými můžete šít vše. Ne vždy ovšem s nejlepším dopadem. Špička jehly je lehounce zakulacená, natolik, aby neničila pleteninu, ale aby pronikla do tkaniny. Nicméně na pleteninu s ní jen v nouzi ;) Univerzální jehly se hodí na tkaniny, softshel i na těžší potahovky. Čím slabší a poddajnější látku máte, tím nižší číslo zvolíte. Tenké podšívkoviny tak budete šít jehlou o síle 70, pokud šijete závěsy, zvolíte jehlu číslo 90, a pokud se potřebujete poprat s potahem na pohovku, který sám stojí v koutě, sáhnete klidně po síle 120.
Univerzální jehly nejsou odlišeny barevně, nemají žádný proužek. Na jejich dříku najdete jen označení velikosti. A raději si na něj vezměte lupu, je pěkně titěrné.
Jeansové jehly
Název nám vcelku jasně ukazuje, kde tyhle jehly máme použít. Netřeba tedy nijak dlouze bádat. Rozdělení síly už jsme si ukázali u univerzálních jehel a platné je pro všechny jehly, které budu dnes popisovat. Nejpoužívanější mi přijde síla 90, ale opět záleží na tom, jestli šijete džínovou košili, nebo montérky.
Jeanové jehly mají na dříku modrou značku.
Ball point jehly (jersey, SUK jehly)
Jak vypovídá název, jedná se o jehly které mají na špičce něco jako miniaturní kuličku. Tahle kulička má za úkol roztáhnout vlákna pleteniny, aniž by je narušila, a protáhnout se mezi nimi. Proto je vhodná na choulostivé silnější úplety, či spíše pleteniny až svetroviny. Měla by zajistit, že se vlákno nepoškodí, nepřetrhne a že vám tak neuteče oko.
Barvu má oranžovou.
Stretch jehly
Stretch jehla je také určená na pleteniny, její špička je trochu tupější než u univerzální jehly, aby šetřila vlákna. Její předností je ovšem její zkosení, které při průniku látkou vytvoří větší očko než jehla běžná. Toto větší očko má pak vyšší šanci, že je zachytí rotační chapač (kdybyste se chtěli kouknout, jak vlastně princip šicího stroje vypadá, zkuste wiki). Jehla tak vlastně minimalizuje šanci, že steh nebude provazovat, což se u pružných látek objevuje poměrně často. Když někomu neprovazuje stroj u softshellu, mohla by to stretchová jehla vyřešit.
Vhodná je pro všechny druhy úpletý s vysokou pružností, plavkoviny, lycry, spandexy a další.
Barevná značka je žlutá.
Dvojjehly
Dvojjehla je zařízení, umožňující vám vyrobit dva paralelně běžící stehy, ať už rovné, nebo i cikcakové. Jehly mají kratší tělo a jsou uchyceny na společném dříku, který zasadíte do držáku jehel, jako obvykle. Tyto jehly nebudou fungovat u strojů, které mají ouško jehly orientované bokem a ploška na dříku směřuje také do boku. Většina strojů má však ouško směrem v vám a ploška na dříku směřuje dozadu.
Při použtí dvojjehly je třeba vyladit napětí spodní nitě, aby steh zespodu vypadal jako pěkný, správně nastavený cik cak. Napětí spodní nitě štelujeme na cívkovém pouzdru (člunek, ale nejsem studovaná a tady si njesem jistá, jestli používám správnou terminologii) a já jsem přišla na to, že pro moje nervy je šetrnější pořídit si nové cívkové pouzdro, které je pořád nastavená na dvojjehlu a pak ho jednodušše vyměnit, než se pokaždé rozčilovat se štelováním napětí.
Dvojjehly mají různé podtypy, stejně jako normální jehly atak si můžete vybrat mezi uni, stretch, jeans, atd. Síla je u dvojjehel značená stejně a jediný poslední parametr, který by nás měl zajímat je rozpich jehel. Je to vzdálenost mezi jehlami (a tedy i mezi výslednými stehy), udávaná v milimetrech. Ozdobné prošití u džínů vytvoříte rozpichem 4,0, zatímco 2,5 rozpich může ozdobit třeba okraj výstřihu.
Barvu má dvojjehla podle typu, stejně jako u klasických jehel.
Overlock jehly
Jehly určené pro overlock. Mají kulatý dřík.Označení je HAx1 SP.
Jehly pro fajnšmekry:
S tímhle typem jehel se většinou moc často nesetkáte a ve švadlence na rohu je asi mít nebudou. Sama je držím málokdy, přeci jen je to úzkoprofilový sortiment, nicméně, je dobré si je rychle proběhnout, protože až budete šít třebas kůži a budete to chtít mít epes rádes, bude se vám jehla na kůži fakt hodit.
Jehly na kůži - leather
Jehly na kůži mají ostrou špičku a speciální zkosení umožní jehle proniknou snáze do těžkých materiálů. Jehla látku vlastně spíš prosekne, než propíchne. Zároveň jsou jehly velmi pevné a neohýbají se, což u tuhých látek přijde vhod. Jsou vhodné na kůži, koženky a lze je použít i na tlusté tkaniny (plachtovina). Rozhodně je nepoužívejte na úplety, nedopadlo by to dobře.
Barva je hnědá.
Microtex
Microtex jehly se také pyšní ostrou špičkou, ale jsou tenčí než jehly džínové. Jsou vhodné na choulostivé látky jako je hedvábí, používají se na mikrovlákno i tenkou koženku. Použitelné jsou i na PUL látky.
Barva je fialová.
Topstitch
Jehly na ozdobné prošívání materiálů. Topstitch jehla má větší ouško a silnější drážku pro nit, která tak snadno prochází látkou (zapadne do jehly), tvoří větší očka, která jsou snáze uchopená chapačem. Velikost očka i drážky tak umožňuje použití silných quiltovacích nití
Topstitching se netýká jen quiltování, ale třeba i ozdobného prošívání džínoviny. Při prošívání používáme topstitch niť pouze na horní cívce, na spodní zůstává klasická, běžná niť.
Barva je světle zelená.
Quilting jehly
Mají speciálně zúžený a zkosený hrot, který umožňuje snadné proniknutí vrstvami látky a zabraňuje vynechávání stehů.
Barva je zelená.
Embroidery jehly
Jehly s větším očkem, které umožňuje použití různých druhů nití, včetně umělého hedvábí a speciálních polyesterových nití. Ouško, větší drážka v jehle a speciální zúžení mají ochránit choulostivější niti před přetržením.
Barva je červená.
Gold embroidery
Ještě vychytanější než předchozí. Určená pro hrubší, husté látky a choulostivé nitě.
Barva - jsou celé zlaté.
Metalic
Mají prodloužené očko a jsou určené pro metalické a jiné speciální nitě. Prodloužené očko chrání niť před přetržením.
Barva je růžová.
Hemstitch (wing)
Hemstitch neboli jehla s křidélky se používá na ozdobné prošívání látky, kdy vlastně nejde o niť, ale o dírku, která v látce po prošití zůstane. Proto má hemstitch jehla křidélka, které vlákna látky roztáhnou do strany (neproseknou) a dírka po vpichu jehly pak je přímo obrovská. Cože je ovšem účel.
Při hemstitchi používejte slabší nit, chcete, aby byla co nejméně nápadná. Před šitím si látku vyztužte třebas Soluwebem, aby se látka nestahovala a nekrčila.
Barva jehly je žádná, protože jí snadno poznáte pouhým okem.
Double Eye
Zábavná jehla se dvěma očky. Každým očkem můžete vést jednu niť a namíchat si tak ve stehu vlastní melír.
Barvu má tuším červenou, proč to nevím, snadno k poznání je taky.
Pěkné, a mnohem kratší, shrnutí než u mě najdete v brožurce od Schmetzu.
Doufám, že jste si pěkně početli a kdyby vám to nestačilo, přidám ještě pár moudrých rad závěrem. Jehla při šití musí být ostrá, neponičená, neohnutá. Jakmile je jehla jen trochu cinknutá, bude dělat potíže. Když se ze stroje ozývá nějaký podivný rámus, může to být jehlou. Vyměňte jí. Měňte je častěji, než by se vám chtělo a uvidíte, že to vašemu šití prospěje. Mějte jich doma vždycky zásobu. Když nevíte, jakou sílu jehly použít, vezměte slabší. Síla se neřídí jen látkou, ale i nití - na slabší niť slabší jehla.
Toť snad už doopravdy vše.
Krásné šití!
Mluvit budeme o jehlách pro domácí šicí stroje, které mají na dříku plošku, jejich označení je 130/705 H.
Každá jehla má potom určitý typ (uni, jeans, ball point, atd) a sílu (70-120). Jehly od firmy Schmetz jsou barevně odlišené, tak máte velkou šanci, že je poznáte na první pohled a nebudete si jezdit jehlou po nehtu ve snaze poznat, jak moc ostrou špičku má a která by to tak safra mohla být.
Jehly univerzální
Jehly, kterými můžete šít vše. Ne vždy ovšem s nejlepším dopadem. Špička jehly je lehounce zakulacená, natolik, aby neničila pleteninu, ale aby pronikla do tkaniny. Nicméně na pleteninu s ní jen v nouzi ;) Univerzální jehly se hodí na tkaniny, softshel i na těžší potahovky. Čím slabší a poddajnější látku máte, tím nižší číslo zvolíte. Tenké podšívkoviny tak budete šít jehlou o síle 70, pokud šijete závěsy, zvolíte jehlu číslo 90, a pokud se potřebujete poprat s potahem na pohovku, který sám stojí v koutě, sáhnete klidně po síle 120.
Univerzální jehly nejsou odlišeny barevně, nemají žádný proužek. Na jejich dříku najdete jen označení velikosti. A raději si na něj vezměte lupu, je pěkně titěrné.
Jeansové jehly
Název nám vcelku jasně ukazuje, kde tyhle jehly máme použít. Netřeba tedy nijak dlouze bádat. Rozdělení síly už jsme si ukázali u univerzálních jehel a platné je pro všechny jehly, které budu dnes popisovat. Nejpoužívanější mi přijde síla 90, ale opět záleží na tom, jestli šijete džínovou košili, nebo montérky.
Jeanové jehly mají na dříku modrou značku.
Ball point jehly (jersey, SUK jehly)
Jak vypovídá název, jedná se o jehly které mají na špičce něco jako miniaturní kuličku. Tahle kulička má za úkol roztáhnout vlákna pleteniny, aniž by je narušila, a protáhnout se mezi nimi. Proto je vhodná na choulostivé silnější úplety, či spíše pleteniny až svetroviny. Měla by zajistit, že se vlákno nepoškodí, nepřetrhne a že vám tak neuteče oko.
Barvu má oranžovou.
Stretch jehly
Stretch jehla je také určená na pleteniny, její špička je trochu tupější než u univerzální jehly, aby šetřila vlákna. Její předností je ovšem její zkosení, které při průniku látkou vytvoří větší očko než jehla běžná. Toto větší očko má pak vyšší šanci, že je zachytí rotační chapač (kdybyste se chtěli kouknout, jak vlastně princip šicího stroje vypadá, zkuste wiki). Jehla tak vlastně minimalizuje šanci, že steh nebude provazovat, což se u pružných látek objevuje poměrně často. Když někomu neprovazuje stroj u softshellu, mohla by to stretchová jehla vyřešit.
Vhodná je pro všechny druhy úpletý s vysokou pružností, plavkoviny, lycry, spandexy a další.
Barevná značka je žlutá.
Dvojjehly
Dvojjehla je zařízení, umožňující vám vyrobit dva paralelně běžící stehy, ať už rovné, nebo i cikcakové. Jehly mají kratší tělo a jsou uchyceny na společném dříku, který zasadíte do držáku jehel, jako obvykle. Tyto jehly nebudou fungovat u strojů, které mají ouško jehly orientované bokem a ploška na dříku směřuje také do boku. Většina strojů má však ouško směrem v vám a ploška na dříku směřuje dozadu.
Při použtí dvojjehly je třeba vyladit napětí spodní nitě, aby steh zespodu vypadal jako pěkný, správně nastavený cik cak. Napětí spodní nitě štelujeme na cívkovém pouzdru (člunek, ale nejsem studovaná a tady si njesem jistá, jestli používám správnou terminologii) a já jsem přišla na to, že pro moje nervy je šetrnější pořídit si nové cívkové pouzdro, které je pořád nastavená na dvojjehlu a pak ho jednodušše vyměnit, než se pokaždé rozčilovat se štelováním napětí.
Dvojjehly mají různé podtypy, stejně jako normální jehly atak si můžete vybrat mezi uni, stretch, jeans, atd. Síla je u dvojjehel značená stejně a jediný poslední parametr, který by nás měl zajímat je rozpich jehel. Je to vzdálenost mezi jehlami (a tedy i mezi výslednými stehy), udávaná v milimetrech. Ozdobné prošití u džínů vytvoříte rozpichem 4,0, zatímco 2,5 rozpich může ozdobit třeba okraj výstřihu.
Barvu má dvojjehla podle typu, stejně jako u klasických jehel.
Overlock jehly
Jehly určené pro overlock. Mají kulatý dřík.Označení je HAx1 SP.
Jehly pro fajnšmekry:
S tímhle typem jehel se většinou moc často nesetkáte a ve švadlence na rohu je asi mít nebudou. Sama je držím málokdy, přeci jen je to úzkoprofilový sortiment, nicméně, je dobré si je rychle proběhnout, protože až budete šít třebas kůži a budete to chtít mít epes rádes, bude se vám jehla na kůži fakt hodit.
Jehly na kůži - leather
Jehly na kůži mají ostrou špičku a speciální zkosení umožní jehle proniknou snáze do těžkých materiálů. Jehla látku vlastně spíš prosekne, než propíchne. Zároveň jsou jehly velmi pevné a neohýbají se, což u tuhých látek přijde vhod. Jsou vhodné na kůži, koženky a lze je použít i na tlusté tkaniny (plachtovina). Rozhodně je nepoužívejte na úplety, nedopadlo by to dobře.
Barva je hnědá.
Microtex
Microtex jehly se také pyšní ostrou špičkou, ale jsou tenčí než jehly džínové. Jsou vhodné na choulostivé látky jako je hedvábí, používají se na mikrovlákno i tenkou koženku. Použitelné jsou i na PUL látky.
Barva je fialová.
Topstitch
Jehly na ozdobné prošívání materiálů. Topstitch jehla má větší ouško a silnější drážku pro nit, která tak snadno prochází látkou (zapadne do jehly), tvoří větší očka, která jsou snáze uchopená chapačem. Velikost očka i drážky tak umožňuje použití silných quiltovacích nití
Topstitching se netýká jen quiltování, ale třeba i ozdobného prošívání džínoviny. Při prošívání používáme topstitch niť pouze na horní cívce, na spodní zůstává klasická, běžná niť.
Barva je světle zelená.
Quilting jehly
Mají speciálně zúžený a zkosený hrot, který umožňuje snadné proniknutí vrstvami látky a zabraňuje vynechávání stehů.
Barva je zelená.
Embroidery jehly
Jehly s větším očkem, které umožňuje použití různých druhů nití, včetně umělého hedvábí a speciálních polyesterových nití. Ouško, větší drážka v jehle a speciální zúžení mají ochránit choulostivější niti před přetržením.
Barva je červená.
Gold embroidery
Ještě vychytanější než předchozí. Určená pro hrubší, husté látky a choulostivé nitě.
Barva - jsou celé zlaté.
Metalic
Mají prodloužené očko a jsou určené pro metalické a jiné speciální nitě. Prodloužené očko chrání niť před přetržením.
Barva je růžová.
Hemstitch (wing)
Hemstitch neboli jehla s křidélky se používá na ozdobné prošívání látky, kdy vlastně nejde o niť, ale o dírku, která v látce po prošití zůstane. Proto má hemstitch jehla křidélka, které vlákna látky roztáhnou do strany (neproseknou) a dírka po vpichu jehly pak je přímo obrovská. Cože je ovšem účel.
Při hemstitchi používejte slabší nit, chcete, aby byla co nejméně nápadná. Před šitím si látku vyztužte třebas Soluwebem, aby se látka nestahovala a nekrčila.
Barva jehly je žádná, protože jí snadno poznáte pouhým okem.
Double Eye
Zábavná jehla se dvěma očky. Každým očkem můžete vést jednu niť a namíchat si tak ve stehu vlastní melír.
Barvu má tuším červenou, proč to nevím, snadno k poznání je taky.
Pěkné, a mnohem kratší, shrnutí než u mě najdete v brožurce od Schmetzu.
Doufám, že jste si pěkně početli a kdyby vám to nestačilo, přidám ještě pár moudrých rad závěrem. Jehla při šití musí být ostrá, neponičená, neohnutá. Jakmile je jehla jen trochu cinknutá, bude dělat potíže. Když se ze stroje ozývá nějaký podivný rámus, může to být jehlou. Vyměňte jí. Měňte je častěji, než by se vám chtělo a uvidíte, že to vašemu šití prospěje. Mějte jich doma vždycky zásobu. Když nevíte, jakou sílu jehly použít, vezměte slabší. Síla se neřídí jen látkou, ale i nití - na slabší niť slabší jehla.
Toť snad už doopravdy vše.
Krásné šití!
čtvrtek 21. listopadu 2013
Knedlíky
"Asi to mám smíchat vedle, viď?"
"Smíchat? Ty to chceš smíchat?!"
"Měla by ses vidět, jak se tváříš."
"A jak se tvářím?"
"Asi jako kdybych ti řekl, že chci zničit Japonsko."
"No to asi taky nastane, až to smícháš."
"Tak já to ohřeju vedle."
"Počkej, ty si tam fakt chceš dát směs na špagety?!"
"No jasně, kam bych si jí měl dát?"
"No, směs na špagety se většinou dává na špagety."
"A jak si jí mám dát na špagety, když máme knedlíky?"
Aneb večerní balada o knedlíkách s vajíčkem a směsi na špagety
"Smíchat? Ty to chceš smíchat?!"
"Měla by ses vidět, jak se tváříš."
"A jak se tvářím?"
"Asi jako kdybych ti řekl, že chci zničit Japonsko."
"No to asi taky nastane, až to smícháš."
"Tak já to ohřeju vedle."
"Počkej, ty si tam fakt chceš dát směs na špagety?!"
"No jasně, kam bych si jí měl dát?"
"No, směs na špagety se většinou dává na špagety."
"A jak si jí mám dát na špagety, když máme knedlíky?"
Aneb večerní balada o knedlíkách s vajíčkem a směsi na špagety
pondělí 14. října 2013
Střih na dětské kalhoty
Nepochybuju, že máte děti. Každý, kdo mě čte je má. Pro ostatní jsem nudná. A kdo mě čte, a má děti, tak na ně většinou i šije. Protože jsem ho přemluvila k nákupu látek. A když už jsou látky doma, co s nima, že. A tak se šije. Tu povlečení, tu obal na polštář, tu kabelka, tu panenka. Jenže když vás přemluvím k nákupu softshellu, nakonec vám stejně nezbude, než ty gatě ušít.
Už jste to zkoušely? Projely jsem všechny blogy v cizině, několikero večerů lámaly hlavy, kamarádky a v zoufalství i panáky? A nakonec z toho stejně nejlíp vyšla rada "vem ňáký tepláky a vobkresli je, ne?". A "vono" to pak nefunguje, ha. A tak jsem se konečně uschopnila a přináším vám konstrukci střihu dětských kalhot. Tak si kalhoty uděláte doma přesně na to vaše robě. A klidně i na to druhé, o pár let starší. A už žádné tepláky (hrozí totiž dva extrémy - buď se obkreslování tepláků nepovede a můžete to vyhodit, nebo se to povede a vy chcete ještě jedny - a nemáte střih. A tak zase obkreslujete a tentokrát už se to třeba nepovede....nebo se to povede. No chápete, ne?).
Tak se hezky usaďte, nalijte si skleničku, vezměte si papír, tužku a pravítko a pojďte se do toho pustit ;) Na první pokus doporučuji dělat střih na A4 v měřítku 1:5 (každou míru si vydělíte pěti ;)), ať pořád nemusíte lítat od počítače ke střihu na podlaze. Možná vás to na poprvé vyděsí, tolik složitých bodů, šmarjá! Ale nebojte, je to jen tím, jak je návod dopodrobna rozepsaný, aby byl skutečně srozumitelný pro každého. Poprvé jsem se mořila s PowerPointovou prezentací, ale myslím, že to za to stálo, a že výsledek je o moc lepší, než můj původní plán (nakreslit asi milion obrázků a pak je naskenovat :D).
Jo a ještě asi ty kahloty, což? Tak tady jsou:
Budu vděčná za vaše připomínky.
Jo ahá, návod si můžete stáhnou TADY.
Krásný večer,
Martina
Už jste to zkoušely? Projely jsem všechny blogy v cizině, několikero večerů lámaly hlavy, kamarádky a v zoufalství i panáky? A nakonec z toho stejně nejlíp vyšla rada "vem ňáký tepláky a vobkresli je, ne?". A "vono" to pak nefunguje, ha. A tak jsem se konečně uschopnila a přináším vám konstrukci střihu dětských kalhot. Tak si kalhoty uděláte doma přesně na to vaše robě. A klidně i na to druhé, o pár let starší. A už žádné tepláky (hrozí totiž dva extrémy - buď se obkreslování tepláků nepovede a můžete to vyhodit, nebo se to povede a vy chcete ještě jedny - a nemáte střih. A tak zase obkreslujete a tentokrát už se to třeba nepovede....nebo se to povede. No chápete, ne?).
Tak se hezky usaďte, nalijte si skleničku, vezměte si papír, tužku a pravítko a pojďte se do toho pustit ;) Na první pokus doporučuji dělat střih na A4 v měřítku 1:5 (každou míru si vydělíte pěti ;)), ať pořád nemusíte lítat od počítače ke střihu na podlaze. Možná vás to na poprvé vyděsí, tolik složitých bodů, šmarjá! Ale nebojte, je to jen tím, jak je návod dopodrobna rozepsaný, aby byl skutečně srozumitelný pro každého. Poprvé jsem se mořila s PowerPointovou prezentací, ale myslím, že to za to stálo, a že výsledek je o moc lepší, než můj původní plán (nakreslit asi milion obrázků a pak je naskenovat :D).
Jo a ještě asi ty kahloty, což? Tak tady jsou:
A proč má Matylda kalhoty takové pokrčené? Protože všechno šiju o pěkných pár cm delší. Tohle je zrovna období, kdy děti téměř nerostou do šířky, ale vytahují se do výšky. A tak doufám, že jí budou i za rok ;)
Do pasu dávám jako obvykle patent, tentokrát jsem ho dala, aniž bych kalhoty seshora snížila. Na obrázku je vidět, že by klidně snesly snížit o dva, tři cm, před všitím nápletu. Patent dávám cca 15 cm široký, netáhne jí na záda. Stříhám ho o třetinu kratší, než je obvod místa, kde bude, pak totiž krásně drží i bez gumy ;)
Tak a je hotovo. Kdyby to snad pořád někomu nešlo, můžu dát ještě technologický postup šití. Chystám se totiž na kalhoty pro Bětušku ;)
Budu vděčná za vaše připomínky.
Jo ahá, návod si můžete stáhnou TADY.
Krásný večer,
Martina
čtvrtek 6. června 2013
Manévry
" Jo a abych nezapomněl, přijedou naši."
Buch.
Nebo jinak.
"Miláčku, desátýho budeme doma? Nic nemáme? Přijede maminka!"
Buch buch.
Buch buch buch. A je to tady. Tchýně přijede. Jak to přežít ve zdraví? Tak to si právě ukážeme.
Začneme domácností. Dokonalý úklid je samozřejmostí. Raději si nechte dost času, měsíc až dva je ideální. Za každé další dítě v domácnosti připočítejte týden. Pokud Vás uklízení moc nebere, přidejte týdny dva. Je úplně jedno z kterého konce začnete, stejně všechno budete dělat třikrát. Uklidit hračky, zamést podlahu, vyluxovat, vytřít, uklidit hračky, uklidit koupelnu, vytřít, uklidit hračky, smést prach, uklidit hračky, vyleštit zrcadla, uklidit hračky, uklidit ledničku, uklidit hračky, uklidit hračky, uklidit hračky, převléct postel, uklidit hračky, vyměnit ručníky, uklidit hračky, vydesinfikovat záchod, uklidit hračky, uklidit hračky, uklidit hračky.
Nezapomeňte setřít vršek skříněk v kuchyni. Jen pro jistotu. Znáte to, děda dítěti poskládá papírový letadlo, dítě ho šikovně umístí na vrch skříněk a než se nadějete, čilá tchýně balancuje na židli a má vás. Nenechte se zaskočit.
Šance, jak na poli úklidu vyhrát jsou dvě:
1) Najmete si malou šikovnou Japonku, která 14 dní před příjezdem tchýně bude denně 12 hodin uklízet. Den před příjezdem tchýně půjdete s celou rodinou do ZOO a domů se navrátíte dvě minuty před jejím příchodem. Během těch dvou minut dětem sundáte boty a bundy a přikurtujete je do židliček. Ne, ani na záchod nesmí.
2) Oznámíte tchýni, že vás ten nemožný soused shora vytopil a to zrovna, když jste byli na víkend pryč. V bytě tak zrovna desinfikujete plíseň, která tam stihla vybujet a je proto nutné ubytovat se v hotelu. Ne, s úklidem ať vám raději nepomáhá, ještě by něco mohla chytit!
Muž. Ano, ten za to v první řadě může. Nebýt jeho, nebylo by tchýně. Ve stupňujících se intervalech mu proto předhazujte, že on je tím vinen a ať si to raději žehlí dopředu. Zakažte mu vyprávět všechny trapné historky. Ty z poslední doby i ty, které už svým rodičům dávno prozradil, ale stále je vesele opakuje. Klidně pod pohrůžkou čehokoliv. Na každého platí něco. Někomu bude chybět sex, někomu svíčková se šesti, někomu fotbal s kamarády. Páky máte, hurá na ně.
Děti. Tak a jsme u jádra pudla. Je jasné, že děti nemůžete nikdy vychovat tak skvěle, jako vaše tchýně. Je to léty ověřené. Fakt. Na holej pupek. Můžete ovšem minimalizovat škody. Tak třeba u jídla. Separujte je. Servírujte dítěti oběd ve chvíli, kdy tchýně na zahrádce obdivuje tulipány. Nebo když jde její oblíbený polední seriál. Nenechte jí účastnit se krmení dravé zvěře, nedopadne to dobře. Vážně ne. Pokud se vaše robě, které stěží udrží lžičku v ruce nadšeně patlá v jídle, roztmeá ho všude do okruhu deseti metrů, budete nařčena, že toho chuděru máte nakrmit. Pokud ho krmíte, máte mu dát lžičku, ať jí sám, jak jinak by se to přece naučil?
Pije při jídle? Ale to je špatně, vždyť si zacpe žaludek a pořádně se nenají!
Při jídle nepije? Jak mu můžete odpírat pití, copak nevidíte, že ten chudinka má žízeň?
Co to má k jídlu? Brambory s mrkví? Proboha, proč mu nedáš svíčkovou, co máme my všichni, velkej už je dost!
Ty mu chceš snad dát tu svíčkovou? No já ti do toho nechci kecat, ale děti by měli mít zdravější jídlo.
Proč jí tak málo?
Proč jí tak hodně?
Jo, je to věda. Jak říkám, nutno je separovat, dítě nakrmit tak, aby si toho tchýně zkrátka ani nevšimla. Pokud máte děti dvě, vyměňte jim v průběhu jídla talíře, tak ujde pozornosti to, že jedno jí jak bagr a druhé je živo z ranní rosy.
Pokud Vám dítě při jídle odchází, rotuje po obýváku a podobně, utajte to. Jinak hrozí, že si to roztomilé batole přisaje pusu, plnou ovesné kaše, přímo na parádní tchýniny kalhoty. Nové. Nechte ho třeba hladovět tak dlouho, až se na jídlo bude třepat a ani se nehne. S oblibou si máčí ruce v polévce? Vynechte jí. Olíže namazaný chleba? Dostane suchý. Nenechte nic náhodě.
Pokud máte děti starší, použijte klidně úplatky. Všechno se počítá. Nestyďte se, jen aby se to neprovalilo.
Jestli jste nedejbože nějak alternativní a používáte takové ty divné věci jako BKM, BLW, a jiné zkratky, na světlo to určitě nevytahujte. Chápu, že asi kvůli tchýni nepoběžíte koupit balík papírových plen, ale alespoň se s těma látkovkama tolik nechlubte. Na sušáku ať visí roztomilá dětská bodýčka, žádné plenky! Vlastně, na sušáku nemá viset nic! Uklidit, hned teď! Bezplenkujete? Odkliďte se s nočníkem do koupelny. Tchýně nemusí vidět, jak dvouměsíční dítě čůrá do nočníku. Nebo nečůrá, že. Spí s vámi v posteli? Půjčte si od kamarádky postýlku, pro ten klid, až tchýně nakoukne o ložnice, aby se nedivila... Hacku vyměňte dočasně za závěsné křeslo a předstírejte, že v něm každý večer relaxujete u Aghaty Christie, zatímco vaše děti jsou vzorně v posteli a usínají. Sami.
Všechnu naučnou literatury typu RaBR, Aldortka, Jordánová, Prekopová a další ukliďte na dno skříně. Venku můžete nechat Matějíčka, ovšem to podle osvícenosti tchýně. Nechám na vás.
Vypněte počítač, ukliďte montesorri nesmysly a schovejte Waldorfské skřítky.
Málem bych zapomněla na vaření. Základem je vařit něco, co nikdy, opravdu nikdy nevařila vaše tchýně. I kdyby to měla být chobotnice, nebo cokoliv z Číny, vyberte si to. Svíčková nemá šanci, tchýně dělá lepší. Sekaná jakbysmet. Váš muž, který běžně vaši čínu sní i s talířem tentokát pokýve hlavou, že to teda vcelku ušlo. Spiklenecké mrknutí na maminku mu vraťte v noci kopancem do ledvin, však on pochopí.
Druhé pravidlo je, že příprava nesmí trvat dýl, jak deset minut. Jakmile je to delší doba, moc se s jídle crcáte, všechno to tak nějak trvá a navíc hrozí, že neuhlídáte děti, které něco provedou, nebo alespoň něco vyslepičí. A to se nesmí stát!
Úplně ze všeho je nejlepší nechat jídlo na muži. Je zcela nepochybné, že se setkáte se zdviženým obočím - jak je to jen možné, že vaří ten nebohý chudáček, zatímco vy si relaxujete? Smeťte to ze stolu lehkým přilísáním se k tchýni - chtěl se pochlubit, jak skvěle se od ní naučil vařit. He. Ne, jinak ho vařit samozřejmě nenecháte, ještě by se udřel! A máte to v kapse.
A nebo, nebo nabídněte tchýni panáka hned ve dveřích a celou dobu návštěvy jí udržujte příjemně ovíněnou. Jsem si jistá, že pak ocení nejen vaše výchovné postupy, ale i čistotu vaší domácnosti, stav vykrmení vašeho muže, rozčesanost chlupů kocoura i zástřih vaší dcery.
A dejte si ty panáky společně, hoďte si nohy nahoru a poslechněte si nějaké trapné historky ze života vašeho muže.
Tchýním zdar!
PS: Zítra má přijet moje skorotchýně, doufám, že mě za tohle nezabije.
PPS: L. a F. - těšíme se na vás! (O. mi to schválil, ale měl už tři piva, tak nevím...)
Buch.
Nebo jinak.
"Miláčku, desátýho budeme doma? Nic nemáme? Přijede maminka!"
Buch buch.
Buch buch buch. A je to tady. Tchýně přijede. Jak to přežít ve zdraví? Tak to si právě ukážeme.
Začneme domácností. Dokonalý úklid je samozřejmostí. Raději si nechte dost času, měsíc až dva je ideální. Za každé další dítě v domácnosti připočítejte týden. Pokud Vás uklízení moc nebere, přidejte týdny dva. Je úplně jedno z kterého konce začnete, stejně všechno budete dělat třikrát. Uklidit hračky, zamést podlahu, vyluxovat, vytřít, uklidit hračky, uklidit koupelnu, vytřít, uklidit hračky, smést prach, uklidit hračky, vyleštit zrcadla, uklidit hračky, uklidit ledničku, uklidit hračky, uklidit hračky, uklidit hračky, převléct postel, uklidit hračky, vyměnit ručníky, uklidit hračky, vydesinfikovat záchod, uklidit hračky, uklidit hračky, uklidit hračky.
Nezapomeňte setřít vršek skříněk v kuchyni. Jen pro jistotu. Znáte to, děda dítěti poskládá papírový letadlo, dítě ho šikovně umístí na vrch skříněk a než se nadějete, čilá tchýně balancuje na židli a má vás. Nenechte se zaskočit.
Šance, jak na poli úklidu vyhrát jsou dvě:
1) Najmete si malou šikovnou Japonku, která 14 dní před příjezdem tchýně bude denně 12 hodin uklízet. Den před příjezdem tchýně půjdete s celou rodinou do ZOO a domů se navrátíte dvě minuty před jejím příchodem. Během těch dvou minut dětem sundáte boty a bundy a přikurtujete je do židliček. Ne, ani na záchod nesmí.
2) Oznámíte tchýni, že vás ten nemožný soused shora vytopil a to zrovna, když jste byli na víkend pryč. V bytě tak zrovna desinfikujete plíseň, která tam stihla vybujet a je proto nutné ubytovat se v hotelu. Ne, s úklidem ať vám raději nepomáhá, ještě by něco mohla chytit!
Muž. Ano, ten za to v první řadě může. Nebýt jeho, nebylo by tchýně. Ve stupňujících se intervalech mu proto předhazujte, že on je tím vinen a ať si to raději žehlí dopředu. Zakažte mu vyprávět všechny trapné historky. Ty z poslední doby i ty, které už svým rodičům dávno prozradil, ale stále je vesele opakuje. Klidně pod pohrůžkou čehokoliv. Na každého platí něco. Někomu bude chybět sex, někomu svíčková se šesti, někomu fotbal s kamarády. Páky máte, hurá na ně.
Děti. Tak a jsme u jádra pudla. Je jasné, že děti nemůžete nikdy vychovat tak skvěle, jako vaše tchýně. Je to léty ověřené. Fakt. Na holej pupek. Můžete ovšem minimalizovat škody. Tak třeba u jídla. Separujte je. Servírujte dítěti oběd ve chvíli, kdy tchýně na zahrádce obdivuje tulipány. Nebo když jde její oblíbený polední seriál. Nenechte jí účastnit se krmení dravé zvěře, nedopadne to dobře. Vážně ne. Pokud se vaše robě, které stěží udrží lžičku v ruce nadšeně patlá v jídle, roztmeá ho všude do okruhu deseti metrů, budete nařčena, že toho chuděru máte nakrmit. Pokud ho krmíte, máte mu dát lžičku, ať jí sám, jak jinak by se to přece naučil?
Pije při jídle? Ale to je špatně, vždyť si zacpe žaludek a pořádně se nenají!
Při jídle nepije? Jak mu můžete odpírat pití, copak nevidíte, že ten chudinka má žízeň?
Co to má k jídlu? Brambory s mrkví? Proboha, proč mu nedáš svíčkovou, co máme my všichni, velkej už je dost!
Ty mu chceš snad dát tu svíčkovou? No já ti do toho nechci kecat, ale děti by měli mít zdravější jídlo.
Proč jí tak málo?
Proč jí tak hodně?
Jo, je to věda. Jak říkám, nutno je separovat, dítě nakrmit tak, aby si toho tchýně zkrátka ani nevšimla. Pokud máte děti dvě, vyměňte jim v průběhu jídla talíře, tak ujde pozornosti to, že jedno jí jak bagr a druhé je živo z ranní rosy.
Pokud Vám dítě při jídle odchází, rotuje po obýváku a podobně, utajte to. Jinak hrozí, že si to roztomilé batole přisaje pusu, plnou ovesné kaše, přímo na parádní tchýniny kalhoty. Nové. Nechte ho třeba hladovět tak dlouho, až se na jídlo bude třepat a ani se nehne. S oblibou si máčí ruce v polévce? Vynechte jí. Olíže namazaný chleba? Dostane suchý. Nenechte nic náhodě.
Pokud máte děti starší, použijte klidně úplatky. Všechno se počítá. Nestyďte se, jen aby se to neprovalilo.
Jestli jste nedejbože nějak alternativní a používáte takové ty divné věci jako BKM, BLW, a jiné zkratky, na světlo to určitě nevytahujte. Chápu, že asi kvůli tchýni nepoběžíte koupit balík papírových plen, ale alespoň se s těma látkovkama tolik nechlubte. Na sušáku ať visí roztomilá dětská bodýčka, žádné plenky! Vlastně, na sušáku nemá viset nic! Uklidit, hned teď! Bezplenkujete? Odkliďte se s nočníkem do koupelny. Tchýně nemusí vidět, jak dvouměsíční dítě čůrá do nočníku. Nebo nečůrá, že. Spí s vámi v posteli? Půjčte si od kamarádky postýlku, pro ten klid, až tchýně nakoukne o ložnice, aby se nedivila... Hacku vyměňte dočasně za závěsné křeslo a předstírejte, že v něm každý večer relaxujete u Aghaty Christie, zatímco vaše děti jsou vzorně v posteli a usínají. Sami.
Všechnu naučnou literatury typu RaBR, Aldortka, Jordánová, Prekopová a další ukliďte na dno skříně. Venku můžete nechat Matějíčka, ovšem to podle osvícenosti tchýně. Nechám na vás.
Vypněte počítač, ukliďte montesorri nesmysly a schovejte Waldorfské skřítky.
Málem bych zapomněla na vaření. Základem je vařit něco, co nikdy, opravdu nikdy nevařila vaše tchýně. I kdyby to měla být chobotnice, nebo cokoliv z Číny, vyberte si to. Svíčková nemá šanci, tchýně dělá lepší. Sekaná jakbysmet. Váš muž, který běžně vaši čínu sní i s talířem tentokát pokýve hlavou, že to teda vcelku ušlo. Spiklenecké mrknutí na maminku mu vraťte v noci kopancem do ledvin, však on pochopí.
Druhé pravidlo je, že příprava nesmí trvat dýl, jak deset minut. Jakmile je to delší doba, moc se s jídle crcáte, všechno to tak nějak trvá a navíc hrozí, že neuhlídáte děti, které něco provedou, nebo alespoň něco vyslepičí. A to se nesmí stát!
Úplně ze všeho je nejlepší nechat jídlo na muži. Je zcela nepochybné, že se setkáte se zdviženým obočím - jak je to jen možné, že vaří ten nebohý chudáček, zatímco vy si relaxujete? Smeťte to ze stolu lehkým přilísáním se k tchýni - chtěl se pochlubit, jak skvěle se od ní naučil vařit. He. Ne, jinak ho vařit samozřejmě nenecháte, ještě by se udřel! A máte to v kapse.
A nebo, nebo nabídněte tchýni panáka hned ve dveřích a celou dobu návštěvy jí udržujte příjemně ovíněnou. Jsem si jistá, že pak ocení nejen vaše výchovné postupy, ale i čistotu vaší domácnosti, stav vykrmení vašeho muže, rozčesanost chlupů kocoura i zástřih vaší dcery.
A dejte si ty panáky společně, hoďte si nohy nahoru a poslechněte si nějaké trapné historky ze života vašeho muže.
Tchýním zdar!
PS: Zítra má přijet moje skorotchýně, doufám, že mě za tohle nezabije.
PPS: L. a F. - těšíme se na vás! (O. mi to schválil, ale měl už tři piva, tak nevím...)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)