Whole30 - den nultý

 Dnes jsem se popvé dočetla o Whole30, zajímavé. To bych zcela určitě nikdy nedala. Co bych jedla? Rajčata? Okurky? Vždyť skoro nejím maso. A miluju zakysanou smetanu. A brambory. A sýr. Kdepak, tohle není nic pro mě. Musím si vybrat nějaký jiný styl. Nebo si alespoň předtím přečíst knížku.
 Na foru koukám, že se do toho pouští i kojící. I vegetariáni. I vegani. Zírám. Ovšem většina vegetariánů se najednou stává masožravci a cítí se o mnoho líp. To jsou mi věci. Chci být masožravá? Chci konzumovat zvířata? Jeden můj kamarád říká "Když to nedokážeš zabít, tak to nežer". No, to by mi zbyly tak akorát komáři a mouchy. Nic většího zcela určitě nezabiju (i proto jsme několik let žili v myším obložení, bylo mi jich prostě líto). Koneckonců, maso mi nijak závratně nechutná, ke štěstí mi stačí pěkný hovězí steak jednou za měsíc.
 Ne, tohle prostě nebude pro mě. A vůbec mě nezajímá, že všichni říkají, jak skvěle se cítili, že ráno skákali z postele ještě před budíkem, že jim stačilo o dvě hodiny míň spánku. Že neměli výkyvy nálad a cítili energii po celý den.
 Samozřejmě je lákavá představa trochu tělo pročistit. A hlavně ho poznat. Eliminovat teda všechny ty potraviny, co jsou zakázané, na 30 dní a pak si je pozvolna vpouštět do stravy a sledovat, co to s člověkem dělá. Já totiž vůbec nevím, co to se mnou dělá. Některý dny je mi těžko. Někdy skoro nedopnu kalhoty. Už jen málokdy mám plochý bříško. Po poledni většinou téměř usnu a to jsem ani nemusela mít nějaký velký oběd. Poprvé v životě mě bolel žaludek (alespoň myslím, že to byl žaludek, zlomilo mě to v půli). Líbilo by se mi vědět, co se se mnou děje. Co se mnou udělá rohlík. Rýže. Sýr.
 Zkusím to? Ale ne, vždyť přeci kojím!