Bezdětná středa

 Středa je príma den. Super príma den. Ráno vstanu, udělám si kafe a když na mě nikdo nečeká, tak se pěkně lento vypravím a jdu pracovat. Sama! Samotinká! Jen dnes na mě teda čekala Lukre, která si u toho čekání stihla dát kávu, jelikož jsem před odchodem z domova musela nutně odeslat dva emaily a zrovna mi spadnul outlook. Večer mi pan O. vysvětloval, že to snad má co dělat s tím, že mám otevřených třicet zpráv najednou, ale já si myslím, že to prostě někdo blbě navrhnul. A nebo je to starý. Tak.
 I přes outlook jsem se nakonec vyhrabala s mokrou hlavou do mrazivého rána a byla jsem setsakra ráda, že dneska náš dvorní mechanik nebude mít čas na našeho pohřebáka a že si můžu prdelku pěkně v pohodlí odvézt tři kilometry vedle do krámu. Kdybych měla jet na kole, uženu si nějakou nepříjemnou nemoc.
 A pak už jsem celý den zjišťovala, jaké to je, mluvit s dospělákem. Fakt mluvit a neprokládat každou větu něčím jako "počkej vteřinku, jen to tetě dopovím", "co potřebuješ? Čůrat? Tak honem, honem!", "ano, ten pejsek je opravdu véééééélkej", "jo, já vím, že ten modrej had byl moc zlej" a podobně. Takže jsem celý den vedla konverzaci dospělých lidí. To se mi naposled poštěstilo asi před pěti lety. Od té doby konverzuju s někým, kdo mi nesahá ani do pasu. Ale svůj nedostatek ve výšce nahrazuje kadencí slov. Když nedávno na poště na chvilku zmlkla (podezřívám jí, že se zakuckala), pohlédla na mě pošťačka soucitně skrze okýnko a
politovala mě: "To takhle povídá celej den? No potěš pánbůh, to vám jde asi hlava kolem, co?" Chtěla jsem jí její soucit oplatit tím, že jí polituju, jelikož musí prodávat obludné plyšové hračky, křídy na chodník a jiné ptákoviny, ale nakonec jsem jen chabě přikývla. Teprv v tu chvíli jsem si totiž uvědomila, že to malý pískle skutečně pořád mluví! Dokonce se několikrát stalo, že v autě usnula uprostřed věty, za hodinu se probudila a naprosto plynně navázala ve svém vyprávění. A to mladší pískle, které se teprv učí mluvit, nebude zřejmě o moc pozadu. Sotva dorazím domu, už jede. A tak si tu svojí bezdětnou středu vážně užívám. Zjistila jsem, že zvládnu víc, než odpovědět na tři emaily a čtyřikrát umýt nádobí. Teda, platí to pro většinu dní, zrovna dneska jsem malovala a mám pocit, že jsem za ten den nestihla vůbec nic. Je možný, že čtrnáct poliček může trvat celý den? Ale zase - podívejte, co za krásu z toho vyrostlo ;)

 To je moje nová stará pýcha. Skříň, získaná na Nevyhazujto.cz, kterou jsem jen lehce zbrousila a pak jsem uprosila papínka, aby mi do ní udělal mini vysouvací poličky. Na každé poličce jsou pak čtyři platíčka s knoflíky, nebo s bižu komponenty. Nebo s galanterkou ke kabelkám. To máme 14*4 = 56 platíček. Na platíčku osm přihrádek, to je 56*8 = 448 míst pro knoflíky a další. Vecpané na ani ne dva metry čtvereční, není to paráda?! Je! Asi si to nechám patentovat ;)
 A tímhle, tímhle já jsem, prosím, strávila skoro celý den. A pak už mě čekala další návštěva, kterážto sice měla s sebou robě, ale to je naštěstí velice milé a není moje, takže to šlo v pohodě. Nakonec Vám můžu říct, že jestli mě budete chodit do krámu navštěvovat a povídat si se mnou, tak tam snad ani nemusíte nakupovat, budu vás milovat i tak!
 Zdar bezdětným středám!