Rozbila se lednička. Vlastně nejdřív mrazák. Všechno zgumovatělo, pustilo vodu a letělo do koše. Byl sehnán odborník. Původně jsem ho měla dovnitř pustit já a dohlížet na jeho přání a potřeby, nicméně nakonec to dopadlo tak, že ho přijala máma osobně a já si mohla válet šunky. Přišel po ránu a když holky zezdola zaslechly zvuky a vyjasnily jsme si, že nás nikdo nevykrádá, nýbrž že je doma babička, musely jsme na návštěvu.
Pan opravář opravoval, holky lítaly a kvičely, babička se chystala do práce, zkrátka ranní idylka. Zanechala jsem marných pokusů o snížení hladiny decibelů a pozorovala jsem opraváře, který zrovna zasedl ke stolu, aby nám to nejspíš spočítal. Z nudy sáhnu po telefonu, že vyřídím ten zmeškaný hovor co tam mám.
"Haló!"
"Dobrý den, tady K-á, mám od Vás zmeškaný hovor."
"Já sem nikam nevolal."
"No, já taky ne. A kdo jste?"
"Já jsem ...ář."
"Cože, zubař?"
"Ne! Opravář!"
"A vy jste na tu pračku?"
"Ne, já dělám ledničky!"
"Ledničky?! Aha, tak to mě těší, to jste asi zrovna u nás doma."
Nesmím zapomenout zmínit, že od pana opraváře jsem stála asi tři metry a půlku doby telefonátu jsem ho pozorovala a říkala jsem si, se kterým tupcem asi tak telefonuje, že se u toho tak rozčiluje.
Jen je škoda, že pán byl suchar a nezasmál se tak moc, jako my s mámou. Já jsem smíchy doslova řvala. Uá!
A jak voláte vy?
:-))) No jsem ráda, že se něco takovýho nestává jen mně :-)))
OdpovědětVymazatZrovna mi muž říkal, že v pátek přijde opravář na pračku, prý, jestli nechci zůstat doma :D
Vymazat