Všechny moje ženy

 Že je nás víc vím už dlouho. Ale teprv teď mě napadlo zapátrat, kdo všechno se ve mně skrývá. A tak jsem všechny ty ženské vytáhla na světlo a pojmenovala.
  Rovným dílem se o mě dělí tři úžasné paní. Zcela nesebekriticky je nazývám Dokonalou Matkou, Podnikatelkou Roku a Velkou Umělkyní. Někde na chvostu je ještě paní Aktivistka a Věčná Studentka. Zcela na konci s jazykem na vestě běží Sportovkyně. A všechny tyto ženy neochvějně doprovází slečna Lenora.
 Jaké tedy jsou?



Dokonalá Matka
 Vstávám za kuropění, popadnu sotva se probudivší dítko a po špičkách jej odnáším z ložnice. Jen aby se živitel neprobudil, má chudák takový práce, zaslouží si odpočinek! Vařím si kávu, dítku čaj, živiteli taktéž kávu (pokud jsem ho přeci jen omylem probudila). Na kousek domácího chleba mažu Lučinu, na druhý máslíčko, třetí obkládám sýrkem, na čtvrtý ho raději nastrouhám. Nakrájím a oloupu jablíčko, vitamíny musí být. S úsměvem na rtech servíruji snídani, sama si zakousnu něco později, mládě je důležitější!
  Po snídani sezobnu chleba, ze kterého je olízaná Lučina, olízané máslo i strouhaný sýr. Plátkový zůstal, není v oblibě. Sežvýkám kousky jablka, na svačinku je třeba připravit nové, čerstvé! Chystám svačinu, půjdeme na procházku a tak potřebuju nejmíň dvě varianty. Jablíčko, banán... Radši vezmu i müsli tyčinku a křupíky. A ještě raději i italské tyčinky, které Mateska zbožňujě. Vodu a čajík. Něco málo hraček. Knížku? Určitě!
 Vyrážíme na procházku. Půjdeme ke koňům, zopakovat si trochu koňské anatomie, okolo řeky (lekce zeměpisu - odkud a kam teče), přes louku (trocha botaniky), na houpačky (socializace). Při představě dětského hřiště si otírám zpocené čelo a do úsměvu se nutím násilím. Ale ve jménu dítěte vydržím vše.
 V půl dvanácté doma, svačinku dojíždím já, dítě šoupnu do postele. Uspávám pohádkou, poté se tiše plížím z postele. Jsem sice supermatka, ale i ta potřebuje chvilku pro sebe a tak zasedám k počítači, poplkám s obdobnými supermatkami, prohlídnu stavy šátků, zvážím, zda koupit či nekoupit. A ejhle, už se budí!
 Honem stavím na sporák, která zdravá lahůdka to bude dnes? Je to celkem jedno, vím, že stejně skončíme u splachování do záchodu, neb dítě nic nového nejí. Ale vytrvale to zkouším a pomlaskávám nad připravenou krmí. S úsměvem servíruji oběd, sedím trpělivě vedle dítka, prohlížíme u jídla knížku, povídáme, koukáme, kreslíme. Cokoliv je robátku libo.
 Po obědě další kolo vycházky. Vezmem to i s nákupem, je třeba upéct čerstvý chleba, napéct koláč a vymyslet, co k večeři pro tatínka a maminku. Domů přicházíme v půl šesté, tak akorát na menší úklid před spaním. Když je doma tatínek, obstará koupání  já mezitím kmitám, aby tu bylo krásně. Když není, koupu já a kmitám v mezičase. Ovesná kaše na sporáku bublá poctivě nejmíň 30 minut, servíruju jí příjemně vychladlou, jak jinak než s úsměvem na rtech.
 V postýlce přečíst knížku, popřát dobrou noc a povědět pohádku. Pak s trpělivým broukáním čekat, dokud dítko neusne. Povznesená, jak jsem to krásně zvládla odcházím z ložnice, před očima zázrak našeho života. To mateřství je skvělé! Teď už jen udělat nezbytné resty, uvařit O. večeři a zhruba o půlnoci budu mít vlno, senzační!
 Moje netkunté ranní kafe stojí stále na své místě.

Podnikatelka Roku
  Vystřelím z postele jak raketa. Zvonil mobil, nebo se mi to zdálo? Nemám dneska tu schůzku? Nezaspala jsem? S hladinou hluku si starosti nedělám, stejně je potřeba, aby s ráno o Matyldu postaral O. Já musím okamžitě telefonovat! Horkou kávu odnáším k počítači, pod jedním uchem svírám telefon. Pohled je pevně přikován k monitoru a já náruživě pročítám emaily.
  Někdy během dopoledne O. vyšumí a mě zůstává M. Co teď? Jednou rukou jí po paměti kreslím do bloku auta. Když to nestačí, předčítám internetové stránky firem, které zrovna studuji. Ani to nezabírá. Odcházíme na zahradu, dál ani krok, musím být nablízku počítači. S sebou mám noviny a nezbytný diář. Hledám, co jsem nestihla, píšu, co je třeba vyřídit, kam zavolat. V mezičase jukám na dítě, sypající písek na psa.
 Dítko uložit. Jedlo něco? Ale ano, pod stolem objevuji talíř, plně naložen snídaní. Snaha tedy určitě byla. Během spánku telefonuji. Všichni moji obchodní partneři mě musí mít za paranoidního blázna, protože do telefonu šeptám. Surfuji jak o život, pročítám recenze, zkoumám návody. Ne, na konkurenci ze zásady nekoukám ;) Hledám nové výrobky, hledám, co by se mohlo líbit.
 Už se budí a já vůbec nic nestihla! Oběd? Ech, snad něco zbylo od večeře. Nezbylo? No, uděláme jednu ze dvou polívek co Matylda jí. Je to rychle a úspěch je na 30% zaručen. Polívku servíruji ke stolku a odchzím pracovat. Za minutu je dítě u mě i s polívkou. Poslepu ho krmím, zatímco druhou rukou píšu email.
 Večer nervózně popostrkuji hodinky pohledem, už aby tu byl O. a já měla chvilku na práci!
 Ach, kdyby už M. uměla usínat sama. Ležím vedle ní, napjatá jak struna, počítám vteřiny a hlavou mi zběsile pádí, co jsem kde nestihla, odložila, neudělala... Den má tak málo hodin! Snažím se vyplížit jakmile zavře oči. Chyba, příliš brzy! Prokoukla mě a já si tak uspávání protáhnu nejmíň o deset minut. Jsem nepoučitelná.
 Jakmile uniknu otvírám účetnictví, vypisuji příjmové dokaldy, tisknu faktury, balím balíky, připravuji objednávky. O půl druhé jsem ready na nový podnikatelský den.

Velká Umělkyně
 Ráno protírám oči. Ach ne, kdo mi pod víčka nasypal písek? Dítku poradím, že i tatínek je doma a že by bylo dobré, podrbat mu fousy. Hodinu bojujeme, nakonec to O. vzdá a vyleze jako první. Propadám se do slastné náruče spánku. O. mě budí před desátou, opavdu už musí vyrazit do práce.
  Dopotácím se do koupelny. Česat se? Na co, není potřeba. Lenivě srkám uvařenou kávu a rozhlížím se jako ve snu. Dítko si hraje na zemi s krabičkou špendlíků. Jak roztomilé! Podávám jí ústřižky látek a společně sestavujeme roztodivné obrazce. Když je chvilka, odskočím si k počítači načerpat inspiraci ze zahraničí.
 V poledne při uspávání zjistím, že jsem ještě v pyžamu! Hbitě toho využívám a uléhám i s mládětem, musím načerpat trochu energie, večer bude dlouhý.
 Oběd? Aha, no tak co tu máme... Těstoviny? Že jsme je měly včera? To nevadí, koneckonců je to jediné jídlo, ktetré M. jí stoprocentně, tak proč si to ztěžovat?
 Po obědě bych se ráda pustila do práce. Vytáhnu látku. M. nezaváhá a okamžitě se na ní jde válet. Svým veselým hýkáním přivolá psa, který to považuje za velkou zábavu a ačkoliv jinak děti nemusí, tentokát se překoná a  k Matyldě se přidá. Nechám jim látku a vezmu do ruky háčkování. Uháčkuju tři očka a jsem donucena odevzdat háček.
 Uchyluju se k bloku a tužce. Udělala jsem asi tři čáry a už musím kreslit auto. Ach jo. Takhle to nepůjde. Zkusíme to kreativně! Vytahuji modelínu a zkouším šneka. M. mu utrhne ulitu. Zkouším chobotnici. M. chce opravit ulitu šnekovi. M. chce pouze a jen šneka. Nic jiného vyrábět nesmím. Uklízím modelínu.
 Mokré plstění nám taky moc nejde, M. lije vodu všude okolo. Suché plstění nezkouším, přeci jen jehla se zpětnými háčky je celkem prevít.
 Večerní koupáním nechám na O. mezitím si střihnu látku a připravím se na slastni nočního šití.
 Při uspávání už skoro slyším vrčet stroj. V blaženosti nechávám dítko hopsat mi po hlavě, jen občas mírně, asi jako láskyplná medvědice, zabručím a tlapou ho usměrním. V hlavě vidím jedny šaty vedle druhých, jednu kabelku, deku, mantinel, hračku, panenku. Ach jé, kdybych měla víc času!

Aktivistka
 Vyskytuje se sporadicky, občas se probudí ze zimního spánku a začne řádit. To pak píše dopisy, oslovuje instituce, zakládá sdružení. Vymýšlí, organizuje, řídí. Většinou je třeba jí něčím aktivovat. Pokud jí člověk nechá na pokoji, sama po chvíli zaleze a usne.

Věčná Studentka
Miluje vzdělání všeho druhu. Nakupuje tisíce zájmových titulů, opakuje si španělská slovíčka, italská slovíčka i arabská slovíčka. Zas a znovu začíná se všemi jmenovanými jazyky. Oprašuje svoje školní skripta a říká si, co kdyby jednou? Listuje encyklopediemi a botanickým slovníkem. Příručka organické chemie jí nedá spát.
 Naštěstí má jepičí život a snadno se nechá zlákat na zcestí v podobě braku s jasným koncem.

Sportovkyně
 Už se skoro neobjevuje, jen velmi zřídka se snaží prosadit. Má ráda tělocvičny, zbožňuje tanec. Myslí si, že běhat každý večer pět kilometrů je děsně fajn. A že každý večer si dvacet minut zacvičit, to přeci nikoho nezabije, ne? A ta prdelka potom!
  Lehce se nechá přemluvit slečnou Lenorou, že zítra je taky den. A navíc: tělocvična? Vždyť tam na mě budou koukat cizí lidi, to ne-e.

Slečna Lenora
 Je všudypřítomná. Jejím heslem je "co můžeš odložit na zítřek, odlož na pozítří". Neustále ostatní nutí pokládat věci jinam, než na jejich místo. Dělá nám nepořádek v papírech a díky ní nám každý kvartál příprava podkladů pro účetní trvá dva až tři dny.
 Dokáže zkazit Dokonalou Matku, Podnikatelku Roku i Velkou Umělyni. Prostě do nás tak dlouho vandruje, až necháme svoje úmysly za horami a strávíme večer naprostým nicneděláním u počítače.
 Je jasné, koho se potřebujeme zbavit nejdřív. Lenora musí z domu!

Moje dámy v bodech:
Dokonalá Matka
- v kabelce nechybí tři druhy pochutin pro M., dva druhy pití, několik typů oblečení pro případ tepla/zimy
- v ruce neustále svírá bloček, kam zapisuje M. pokroky a vtipné hlášky
- dítě si hraje s edukativními hračkami, přimeřenými k jeho věku
- lednice je vždycky plná
- při návratu živitele je byt vcelku uklizen, provoněn vůní čerstvého chleba a na snídani je přichystám koláč
- O. ji nemá rád, jelikož ho nutí často jezdit na nákup a nakupovat podivné zdravé věci

Podnikatelka roku
- kabelce jsou vždy oba telefony, oba jsou zapnuté
- v ruce svírá hustě popsaný diář
- dítko si hraje s telefonem, vizitkou či diářem
- v lednici je to, co O. nakoupil (a co si taky uvaří)
- při návratu O. je dítě nahaté a mokré, neboť se uchýlilo do koupelny k vodě a využilo tak toho, že maminka je přilepená k počítači; po celém bytě se válí krabice se zbožím
- O. ji nemá rád, protože ho nutí neustále po Praze vyzvedávat látky či jiné zásoby, objíždět firmy a velkosklady, porovnávat, jestli je hezčí takhle modrá, nebo tahle modrá.


Velká Umělkyně
- v kabelce je ledasco: kus rohlíku, kačenka do vany, bublifuk, pastelky
- v ruce svírá bloček, kam zapisuje nápady, ty je třeba podchytit!
- dítě si hraje se špendlíky, šije na stroji, třídí knoflíky
- v lednici je zima, případě nějaká děsně drahá chuťovka
- při návratu O. není pro látky kam šlápnout, celý gauč je prošpikován špendlíky
- O. ji nemá rád, protože za sebo trousí špendlíky a odstřižky látek, neustále hledá jednu botu a pořád se vyptává "Neviděls metr? Neviděls nůžky?

A co všechny spojuje?
- vždycky u sebe mají šátek
- rády podlehnou slečně Lenoře
- milují Matesku i pana O.
- O. je miluje
- všechny každý večer sní nejmíň jednu Jesenku

Krásný večer,

Def

PS: Psáno s nadhledem, jako vždy. Nevolejte , prosím, sociálku. Dík.

PSS: Už určitě víte, kdo dělá fotonávody, kdo vkládá zboží a kdo píše rádobyvtipné příhody o rodině, že? ;)