úterý 28. února 2012

Nakresleno

Pro odlehčení a před tím, než sem dám zas nějakou moudrou radu, jsem se rozhodla, že splním jeden ze svých dávných slibů. A to že vám ukážu, jak to vlastně bylo na tom slavném kurzu kreslení, kde vás prý naučí kreslit ;)
Za ty prachy, neberte to. Kdo by se nechtěl naučit kreslit během jednoho víkendu, namísto dlouholeté docházky například do Lidušky? Já už jsem malý základ měla, ale leta jsem nic nedržela v ruce, tak jsem tam šla vlastně jako nepolíbená.
 Celý princip je založen na tom, že musíte umlčet levou, racionální hemisféru vašeho mozku, a nechat promlouvat hemisféru tvůrčí, pravou. Tomu pomáháte pomocí několika jednoduchých cvičení, které prozrazovat nebudu, neb by to nebylo morální. Ovšem hned po příchodu vás donutí ke dvěma strašným věcem, jedna je nakreslit ruku (což ještě jde) a druhá je o dost horší - nakreslit portrét.Většina z nás v tuhle chvíli omdlévala a utíkala z učebny. Po skončení se tím ještě navíc musíte pochlubit ostatním, místo toho abyste to potupně pod stolem zmačkali do kuličky. No, k vidění byly moc pěkné věci (ano, bylo tam pár adeptek, které se chtěly vylepšit před talentovkami) a i věci, chmmm jako ze základní školy. Třeba ty moje - posuďte:


 Kdyby vás zajímalo co jsou ty čísla v procentech, tak to je náš vlastní odhad, o kolik bychom se mohli zlepšit, kdybychom znali správnou techniku kreslení. U portrétu jsem si troufla tvrdit, že se zlepším o 95%, u ruky jsem to pak samolibě snížila na 30%, přišla mi vcelku ucházející.
 No a pak už přišly výše zmiňované cvičení, drily, tipy a triky. Jde zejména o to, aby se člověk sám nesrážel, aby neposlouchal tu racionální stranu, která mu říká: "Tohle že je oko? Takhle vůbec oko nevypadá, tohle je nějaká brambora. No fuj, já to snad nikdy nenakreslím". Tenhle přístup vám fakt nepomůže. A navíc, proč se ponižovat sám? Ostatní to většinou dělají za vás, a to třeba už učitelky v mateřských, nedejbože kritičtí rodiče. Pak se nedivme, že nikdo nechce vzít dobrovolně tužku do ruky. Už má prostě mindrák. Ale zpět. Cvičí se a cvičí, dozvíte se o světle a o stínu, o stínování, o struktuře, o rozměření obrázku. Celý víkend je věnován tomu, abyste uměli na konci udělat kresbu tužkou z fotky. Je tedy dovoleno poměření, přenesení velikostí a podobně. Nedozvíte se nic o perspektivě, úhlech a podobně, to už je vyšší level.
Ale dozvíte se toho hodně. Třeba to, že každý člověk vidí prostě jinak než ostatní. Toho je důkazem Karel, portrét, který jsme všichni kreslili a pak si navzájem porovnávali. Každý měl Karla trochu jiného, ne proto, že jsme všichni jinak šikovní, ale prostě proto, že vidíme jinak a do Karla si svoje představy promítáme. Karel je tenhle fešák:

Ještě před Karlem si natrénujete kresbu nosu a ucha, kde se krásně vyřádíte a zjistíte, kudy na to vlastně jít:

 Závěrem pak kreslíte svojí botu (moje je dost nudná), ruku a portrét podle fotky. A tady jsou:


 Myslím, že zlepšení je celkem patrné, nezdá se vám?
 Kreslení je ovšem dovednost jako každá jiná a potřebuje trénink. A proto, když už do kurzu investujete, je dobré se tomu i nadále věnovat a snažit se o volných chvilkách kreslit. Třeba mě to jde dost ztuha, protože volných chvil mám jak šafránu a vždycky si dokážu najít něco jiného. Ale vracím se k tomu, ne že ne. A jednou, jednou si dopřeju i kurz reálné kresby a určitě i pastelku, protože ta vypadá velice zajímavě.

 Co víc říct? Při kurzu vás může bolet hlava. A dost. Je to zapojením pravé mozkové hemisféry, která už je poněkud zvyklá na nečinnost a dost se diví, že by měla tak dlouho a tak intenzivně pracovat. Tomu se moc ulevit nedá, to se zkrátka musí přežít a vycvičit. Může vás taky přepadat panika (zdravím Z.), že to nezvládnete, že budete nejhorší, že portrét vůbec nenakreslíte, že.. Cokoliv. Chce to nádech, pár kroků a soustředit se na drobnosti, ne na celek. Neposuzujte svůj výtvor, dokud skutečně není hotový. Soustřeďte se jen na tu čáru, kterou zrovna tvoříte, ne na to, že oko je moc malé/velké/tlusté/tenké. Uvidíte, že tam nakonec zapadne přesně tak, jak má. Bylo nás tam docela dost a nikdo, opravdu nikdo neměl obrázek ošklivý nebo nepovedený. Všichni opravdu kreslit umí. Jen se do toho pustit.

 Tak jo, utíkám ohlodat nějakou tužku a pustit se do mistrovského díla. Chystejte si peněženky.

Krásný večer,

Martina - Definitiv

PS: A kdyby to nebylo k pochopení, tak ano, vřele kurz kreslení doporučuji!

sobota 25. února 2012

Pojďme si ušít... Skládanou sukni!

 Při plkání na diskuzi jsme zjistili, že ne všichni jsou takový hujeři jako třeba Ivča (cheche), a že my slabší (rozuměj ti, co o šití především mluví) bychomuvítaly nějaký drobný nátlak, který by nás donutil zvednou zadky a sešlápnout pedály. A tak se zdrodil nápad týdeních projektů, kdy se budeme snažit každý týden představit jeden projekt, který se bude šít. Můžete se přidat, můžete koukat, můžete kritizovat, můžete cokoliv. Třeba vyhledávat projekt do dalšího týdne. Nápadům se meze nekladou.
 Nedělám si iluzi, že bychom udržely týdenní frekvenci, ale i kdyby to měly být třeba dvě věci do měsíce, bude to příjemné zpestření. Společný projekt nám dá šanci nejem smysluplně se vykecávat, ale i nechat si moudře poradit, podívat se, jak nápad pojaly ostatní nebo odhalit, co vznikne ze stejného střihu použitím různých materiálů.
 Jako průkopník byly Variabilní šaty a tady máte ukázku, jak dopadly u mě:

 O strastech a slastech šití, a nejenom mého, si můžete přečíst v diskuzi.

 A co tedy budeme šít tento týden?
 Lookrecia, kde mimochodem doporučuji zakoupit dárek pro malou slečnu, objevila překrásnou skládanou sukni, ideální pro jarní dny. Kochejte se:

Návod najdete přímo zde a já už se nemůžu dočkat, až se do ní pustím. A až uvidím, jak tvoříte i vy.

Krásný víkend a doufám, že u strojů ;)

Martina

pátek 3. února 2012

Zahraniční nebo české látky?


Když jsem včera žehlila asi třicet metrů látek, kromě takových těch klasik, jako je hlídání dítěte jedním okem, telefonování, psaní emailů v duchu, sestavování jídelníčku na příští týden a snění o tom, jak se stanu úspěšnou, obdivovanou a bohatou, jsem přemýšlela o tom, jestli je opravdu takový rozdíl mezi pěknou českou bavlnou a zahraniční designovou bavlnou.
 Došla jsem k tomu, že bohužel je.Neberu teď v potaz gramáž, která se klidně může lišit kus od kusu, ale zahraniční bavlněné látky jsou prostě jiné. Jsem si téměř stoprocentně jistá, že pokud byste před jakoukoliv znalou švadlenku položily dva kousky látky, neomilně rozezná designovou zahraniční produkci. Čím to?
  Nejvíc asi udělají barvy, prostě je to už od pohledu vidět, barvy jsou syté, plné a to i když se jedná o pastely. Pastelové barvy jsou zářivé, nejsou tlumené a upozaděné jako u naší produkce.
 A druhým faktem je mačkavost, spojená s praním a žehlením. Většina zahraničních látek je takové kvality, že srážlivost je u nich malá, netřeba je teda před šitím mučit praním a žehlením, ale upřímě, já to stejně dělám. Proč se trápím navíc, zvlášť když času mého drahocenného není nazbyt? Protože chci vidět, jak bude vypad můj výrobek během používání. To je věc vážně důležitá, pokud nešijete pyžamové kalhoty pro příbuzenstvo. I ten nejjednodušší a nejlevněšjí povlak na polštář musí, prostě MUSÍ jít vyžehlit! Nemůže se stát, že ušijete něco, co po vyprání a intenzivním boji s žehličkou na sobě má stále nevyžehlitelné sklady a čáry. Takovou věc nemůže chtít rozumný člověk prodat a každý jiný rozumný, který by si jí náhodou koupil, by jí následně měl reklamovat a výrobci omlátit o hlavu. Stále je ovšem řeč o 100% bavlně, nemluvíme o choulostivějších materiálech.
 Nevím, proč je tomu tak, že česká bavlna se mačká, stává se nevyžehlitelnou, zatímco zahraniční se chová poslušně a i když jí potrápíte na 1000 otáček, pod žehličkou pak jen taje. Nejsem vzdělaná v oboru, všechny moje chytrosti a rady jsou nabyté stářím (muhehe). Možná se tu najde někdo, kdo to bude umět vysvětlit, ale já to, bohužel, nejsem.
A když už jsem nakousla to žehlení, osvětlím tu jeden rozdíl, na který se mě lidi velmi často ptají. Vzniklo to ve spojitosti s žehlením šátků na nošení, kde u choulostivějších kousků  nedoporučuji napaření, anóbrž nakropení. Je v tom skutečně takový rozdíl? Ano, je. Pominu-li to, že mám žehličku starší než samo nebe, která o slově napařování nemá ani páru (doslova), rozdíl najdeme především v prudkosti, se kterou teplota útočí na látku. Pokud látku postříkáte vodou a následně na ní přiložíte žehličku, voda v látce se zahřívá až do bodu odpařování, tedy lehce nad 100°C, kdy mění svoje skupenství na páru, jak víme. Pokud ovšem zmáčknete kouzelný knoflík, tak studenou látkou naráz proženete páru, jejíž teplota je o hodně vyšší než 100°C a dochází pak k teplotnímu šoku, který ne každá látka dobře snáší. Stejný princip jako u barvení vlny, která snese zahřátí na bod varu, ale musí se zahřívat (i chladnout!) postupně, nesmí dojít k teplotnímu rázu.
 A co když už se vám stalo, že se na látce obejvily naprosto nerozžehlitelné sklady? Nemyslím klasický zažehlený fald, ale to, co vyndáte z pračky a  víte, že tohle prostě nepůjde. Jediné, na co jsem přišla je strčit to do pračky znovu, prohnat to na decentní 40°C program s co nejnišším ždímáním, pak ještě za mokra hup na prkno a žehlit a žehlit. Nedělejte si iluze, že se to vyvěsí. Nevyvěsí a ještě si vyrobíte další sklad od šňůry, nebo epesní jamky od kolíčků.
A jak jste na tom vy? Investujete do zahraničních látek, nebo spíš podporujete ostatní produkci a doufáte, že se to jednoho dne s tou kvalitou zlepší?
Já osobně pro M. šiju klidně z levnějších kousků. Prototypy šiju taktéž z levných variant. Ale pokud má být věc na prodej a někomu dlouho a dobře sloužit, rozhodně musím zainvestovat víc a šáhnout po kvalitě, která bude reprezentovbat a ne vypadat jak výrobek žáka základní školy.
 Máte typy na levné a kvlitní bavlny, které snesou praní? Sem s nimi, potěšíte určitě nejen mě.

A teď testík na závěr - odhalíte jednu jedinou nezahraniční nedisignovou látku?

Hezký začátek víkendu,
Martina - Def