pátek 3. srpna 2012

Teror pokračuje

 Nedá mi to a musím se podělit o pokračování včerejšího klidného večera. Nebudu už pokračovat po pětiminutovkách, to bychom tu byli do rána (což někteří z nás stejně budou, že?), vezmu to prostě letem světem.

 V 20:30 jsem přehodila brambory z pánve na talíř, dítě z pravé ruky do levé a usídlila jsem se na gauči, abych si vychutnala večeři. V mihotavém světle monitoru počítače napichuji na vidličku brambory, dítě umístěné na klíně klidně sosá, HIMYM mě obveseluje jako obvykle a já dumám, jak už je to dlouho, co jsem jedla jídlo bez dítěte v ruce, a to jídlo bylo zároveň teplé. Nepamatuju se, zjevně je to několik světelných let zpět.
 O dva díly později to balím, nechávám brambory na stole, dítě šoupnu pod paží a vyrážím směr postel. Běta má oči jak talíře a já tajně doufám, že když se k ní v posteli řádně přitulím, donutí jí to usnout. Dnes taky plánuju poprvé zhasnout minilampičku v ložnici. Třeba Bětku ruší to světlo?
 21:15 jsme v posteli, Matylda odsunuta na svojí polovinu, ukládám Bětku a skládám své znavené tělo vedle ní. Bětka zaníceně plive dudlík, dožaduje se čůrání, kojení, krkání a jiných služeb. Mimochodem, přišel už někdo na to, jak to udělat, když si dítě potřebuje po kojení krknout, ale krknutím se natolik probudí, že potřebuje další kojení, aby se přiblížilo k spánku? Připadám si, jako pes co honí vlastní ocas.
 21:30 Matylda se budí na pití a dožaduje se rozsvícení lampičky. Spaní ve tmě tedy neklapne. Snad Bětka bdí z jiných důvodů než je světlo.
 22:00 Běta stále nespí. Velikost jejích očí mě fascinuje. Jdu si pro další kapky. Škoda že neřeším nějaký závažný existenční problém, s Bětkou bych měla času na přemýšlení opravdu dostatek. Na co se rozptylovat spánkem?
 22:30 Začíná mě chytat rapl, Bětku prostě navážu do šátku, tam usne zaručeně. Jediná chyba je, že s Bětkou v šátku nemůžu spát já. Ale zkusím jí obelstít a jakmile zabere, odložím jí. Snad to klapne.
 22:31 budí se Matylda. Začíná pyžamová párty. Matylda má neobvykle veselou náladu a vypráví mi o tom, že v zoo netopýři nejsou za sklem a člověk se jich může polekat. A o tom, jak se lední medvěd koupal. A jak hyena jedla trávu. A spoustu dalších užitečných informací bez kterých se člověk neobejde.
 Opět se potvrdilo, že si má člověk dát pozor na to, co si přeje. Mohlo by se mu to totiž splnit. Při uspávání Matyldy jsem jí říkala, jak by bylo fajn, kdyby zítra vstala až okolo osmé, že bych se vážně ráda prospala. Netušila jsem, že toho chce dosáhnout tím, že bude v noci několik hodin bdít. To bych si to možná rozmyslela.
 Poslouchám Matyldino vyprávění, Bětka se vrtí v šátku na břiše i přes to, že se usilovně kývám jako lední medvěd. Několikrát mi spadne hlava tak, že si málem přelomím vaz. Ani jedné holčičce to nevadí a dál pokračují v započatých činnostech. Jedna mluví, druhá mručí. No nic, když nespí starší, nemusím se snažit Bětku uspávat v šátku. Akorát bych byla naštvaná kdyby usnula a já nemohla spát kvůli bdící Matyldě. A tak jí zase odložím, abych na ty její obří oči viděla z první řady. S čůráním, kojením, mluvením, houpáním, vracením dudlíka a posloucháním pokračujeme i nadále, kdy se v 23:45 stane nemožné a Bětce se zavírají oči! Jásám! A jen se tiše modlím, aby vydržela spát delší dobu, než bude Matyldě trvat usnutí. Na drzo si lehám mezi obě holky a doufám, že příklady táhnou a tak Matylda za chvíli taky zabere. Upadám do kómatu.
 Když se pan O. okolo třetí plíží do postele, unaveně otevřu jedno víko a ani na pozdrav se nezmůžu. Musí mít pocit, že ho záměrně ignoruju (a někdy právem). Však se uvidíme ráno. A nejspíš v půl šestý.

 Je pět hodin ráno, Běta začíná svoje ranní rodeo. Mručení, čůrání, kojení, krkání, mručení, tlačení, hekání a tak podobně. Spát u toho nemůžu, ignorovat se to nedá. Snad to tu holku jednou přejde.

To bude dnes ale krásný den!


PS: Během psaní tohohle příspěvku jsem stihla následující: uvařit si kafe, uvařit ovesnou kaši, obojí zkonzumovat, uvařit tunu rýže, polovinu z ní osmažit k obědu, připravit litr a půl náplně do bublifuku, vyhledat doma několik bublifuků, naplnit bublifuky, ozkoušet bublifuky na zahradě i v koupelně; zabalit dva balíky; umýt jeden dřez nádobí; zkonzumovat osmaženou rýži k obědu, uvařit Matyldě kuskus k obědu, dostat kus kuskusu do Matyldy, dojít na poštu, navštívit pouť, posedět v parku, poklábosit s okolojdoucí kamarádkou. Mezitím jsem asi desetkrát kojila Bětku, asi stokrát jsem jí dala na nočník, několikrát do šátku a jednou na polštář na gauči. Ano, pro ty, kterým to nedošlo, skutečně tenhle příspěvek píšu celý dlouhý den. Doufám, že další už mi půjdou rychleji, psaní mě totiž znovu chytá.

7 komentářů:

  1. Ahoj tak pro mne úsměvné.. narozdíl od Tebe mám tahle období zdárně zasebou ..a lhala bych kdybych tvrdila ,že mi to chybí ..mít děti je krásné ..ale únavné zaroveň ..mám dospělé dcery jedna asi tak v Tvém věku ..hlídala jsem ji syna ,když dělala vysokou ..no to byla taky sranda :-)))dnes to tak vidím :tenkrát jsem byla na mrtvici ..
    v těchto dnech hlídávám druhého vnoučka i když jen sporadicky za což jsem nesmírně vděčná ..zrovna mám před hlídací dovolenou za což zas tak vděčná nejsem ..ale nedá se nic dělat i(našim dcerám ) matkám je třeba odlehčit ---dám ji přečíst tento Tvůj příspěvek ) s dovolením ♥)ať ví do čeho se řítí ..přeji hodně sil..pevné nervy a náruč plnou lásky :-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono čím víc dní má člověk za sebou, tím jsu ty děti nějak únavnější. Nedokážu si představit, že bych něco podobného měla absolvovat třebas za dvacet let, to by bylo po mně.

      Vymazat
  2. Tak mi to nedá - HIMYM je i moje kojící a obědová hitovka (mimino na levé ruce přisoslé, pravou se snažím najíst a podávat nezbytnosti staršákům - jak to, že chtěji vždycky všechno až poté, co si sednu????).
    Dneska mě čeká konec 1. série :-)
    Ivča

    OdpovědětVymazat
  3. :o)))) Def!! Díky za připomenutí jak fajn to bylo na mateřské "dovolené" :o)))

    OdpovědětVymazat
  4. To jste mě neuvěřitelně potěšila!!! Skvělé, prostě boží, ano, trocha hysterického obdivu od matky v obdobné situaci!! Díky, inspirovala jste mě k tomu se taky někdy vypsat z těch šílených momentů, které brzké dvojmateřství přináší:-) Mám tříměsíční dceru a dvou-a-půl-letou k tomu a je to záhul, který jsem nečekala, v šestinedělí jsem se až musela jít poradit do krizové psychiatrické poradny, jestli ty myšlenky, co občas, když jsem totálně vyčerpaná mám, jsou normální a paní doktorka, sama šest dětí, mě uklidnila, že dokud na to jen myslím a neudělám to, že jsem úúplně normální,a že mám víc odpočívat:-) od té doby už je to jen lepší, ale klidně bych to taky nazvala terorem, zvlášť v duo momentech, kdy něco potřebují a řevem to vyžadují obě. Jo a během psaní tohoto komentu jsem stihla vyslechnout mňoukající plyšáky, vyměnit gaťky s hovínkem, nenajít místo, kam se asi malá počůrala, opařit se horkým špenátem, ochladit vajíčka a snít o tom, jak se s manželem podívám na nějaký díl Matky:-) A také o tom, že si přečtu víc z Vašeho blogu!!

    OdpovědětVymazat