No Poo - den 10

Z lenosti a ze strachu se nečešu. Udržuju účes, který jsem vyrobila včera. Nebo snad předevčírem? Už ani nevím. \nicméně v krámku se dnes stavila M. a podivovala se, jak mám vlasy pěkné? A jestli jsem si je rý dnes myla sodou? Když jsem jí odhalila nečesací trik, chápavě řikývla. A po chvíli pozorování uznala, že kdybych do vlasů vjela hřebenem, doznaly by určitých změn. Konkrétně se vyjádřila tak, že by se na nich dalo poznat, kolik měl hřeben zubů. Asi na tom něco bude. Ale naštěstí je dneska mycí den (to je jak ve středověku, co?) a tak se zase hodím do gala.
 A proto v jednu hodinu ráno, poté, co jsem uspala probudivší se Bíbu, lezu do vany, která mezitím úplně vychladla a modlím se, aby nedošla teplá voda v kotli. Sodu a ocet už ani neuklízím, abych nemusela dělat mokré ťápoty po bytě a neriskovala tak různá zranění svoje, i ostatních.
 Jinak mě začala svědit hlava, dneska, na obvyklém místě. Fakt nevím, jestli to není nějaká prychosomatická schíza, nebo jiná lahůdka. Jestli bych neměla na něčem zapracovat?
 Dle moudrých hlav z internetu znamenají lupy ve světě duchovních příčin nemocí nespokojenost, až by člověk vylétl z kůže, pak prý taky pocit ohrožení, podezíravost. Takže mám být vděčná za to co mám a nemám být ohrožená. \no dobře, pojďme na to (mimochodem, rada na kulatá záda zněla "stát rovně" - věřili byste tomu? Je tu ještě někdo, kdo bojuje s hrbem, jako já? Jak tahle rada zabírá, co?)
Nicméně to krom psychiky podpořím i trochou sody, takže jsi du vydrbat hlavu a ještě sem hodím jednu fotku před mytím, ať se pokocháte.