Dneska jsem si připravila foťák do práce. Vezmu nějakou pěknou fotku na stativu. Snad alespoň jednu vyberu, z těch dvou set, co nasekám. Když se mi podaří zabalit balíky a zabavit Bíbu (nebo naopak?), nachystám si stativ. V pondělí je u nás mrtvo (cukrárna je dopo zavřená), takže exhibuju jen sama před sebou a nikoliv před zraky nic netušících občanů. Teď už jen ten foťák... který jsem nechala doma! Sakra práce ale už! Takže zas noční foto v koupelně při prapodivným osvětlení. Jedna žárovka nám v koupelně přestala svítit a ani pan O. s tím nedokáže nic udělat. Myslím, že mi i kdysi vysvětloval, proč to tak je, ale asi jsem to ze zoufalství vypustila, stejně jako informaci, proč nejdou přidělat dvířka u skříňky pod dřezem, kde trůní koš. Takže máme v koupelně šero a v kuchyni dvířka opřený o skříňku, což vytváří epesní McDonaldovský koš se škvírou pro vhazování nahoře.
Vlasy mám učesaný, relativně. Rozčesávání trošku horší než poslední dny, přišlo mi. To co mi zůstává na hřebenu je k neuvěření. A to nemluvím o počtu vlasů! Myslím ten neuvěřitelnej prachobordel, nebo co to je. Kde se to sakra bere? To je z peřin v posteli? Nebo máme doma tak prašno, že z toho každej den vyčešu hrst solidní hmoty? Až mi trochu otrne a zvyknu si na to, že vám ukazuju nejtrapnější věci svýho života, přihodím i tuhle lahůdku. To budete zírat.
Když jsme se večer, za hluboké tmy vracely z krámku domů, začala jsem uvažovat, proč vlastně nepoužívám kufr u auta. Je přece mnohem jednodušší vyndat věci z kufru auta, než se je snažit vypáčit přes šaltpáku ze sedačky spolujezdce. Jasně, můžete namítnout, že jen vola nenapadne auto obejít a vyndat to z druhý strany, ale u nás se parkuje u pešuňku (víte, co to je?) a každej večer se mi do kopřiv nechce. I Bíba se naučila vylejzat přes stranu u řidiče. No a tak dumám a dumám a říkám si, že to asi zkusím, otevřu kufr a tam?! FOŤÁK!! A taška s hrama, o který jsem si taktéž myslela, že zůstala doma. No, nestává se mi moc často, aby mě dvakrát za den napadla ta samá myšlenka a pokaždé to bylo jako poprvé. Zřejmě se při mytí šamponem nějak obnovovaly mozkové buňky a teď jich začíná rapidně ubývat, jinak si to neumím vysvětlit. Každopádně mě to tak zdrchlo, že jsem na fotku rezignovala a tak se budete moc pokochat až zítra. Těšte se.
Žádné komentáře:
Okomentovat