No Poo - den 2

 Na noc jsem si vlasy zapletla. Pořád šly učesat snadno, na to, na co jsem normálně zvyklá. To nejspíš tím, že už by se z nich dal průmyslově získávat olej. Br. Nikdy bych nevěřila, že takovou věc o sobě napíšu! Otevřeně přiznávám, že k dokumentačním fotografiím jsem vybrala ty nejméně pohoršující. Přeci jen mě brzdí myšlenka na to, že to vyhrabou spolužáci mých dětí v pubertě a tak se moje nebožátka stanou obětí šikany pod vlajkou mastných vlasů své matky.

 Po ránu dobrý. Na tu bídu. Nejspíš se to všechno otřelo do polštáře. Kdybych se nečesala a hodila vlasy nahoru do drdolu, mohla bych předstírat ležérní boho style. No, ale hřeben jsem do ruky vzala a ouvej ouvej. Z toho už prostě nic nevykouzlím, i kdybych se na hlavu stavěla.

Zkusila jsem šátek omotaný okolo čela na X způsobů, ale jedině finální turban dokázal zakrýt tu pohromu. Což znamená, že nejspíš následujících 40 dní budu za cikánku. Nebo za čarodejnici. Asi bych si měla urychleně pořídit kočku, abych nebyla tak nápadná. Což mě vede k druhé stránce věci. Co je nápadnější? Procházet se s hlavou politou olejem, nebo nosit na hlavě turban a být zaručeně jediná žena s turbanem v okruhu sta kilometrů?

Nicméně i na pozornost v turbanu si člověk zvykne. Až teď večer jsem přišla na drobný vylepšovák - lehce povolit turban v oblasti ucha. Nestane se pak, že máte celý den ohnutou chrupavku a když večer ucho osvobodíte, zahryzne se do vás bolest větší, než kdyby vám tu chrupavku píchali. A věřte, vím o čem mluvím (zlatej jazyk!).
 V tuhle chvíli řeším problémy tři:
 - co si narazím na hlavu, až půjdu na trénink?
 - pomůže soda odmastit to háro alespoň nepatrně?
 - jak sakra vydržím psát čtyřicet dní  tom, jak mám mastný vlasy?