No Poo - den 5

 Nečešu se. Vím, jak by to dopadlo a já si chci užít ještě alespoň jeden den prostovlasá. Jen do toho vetknu gumičku a je to. Vypadám, jak kdybych prolítla roštím. Což je takový běžný standard. Spodní vlasy (ty, které jsem, ehm, zapomněla umýt) už jsou pěkně mastný. Rozpuštěný vlasy tak mít nemůžu, protože vepředu by to ještě ušlo, ale zezadu bych byla jasná. Večer bych mohla jít na trénink, ale hrůza z vlasového faux pas mě drží doma (ne, doopravdy jsem potřebovala pracovat, ale znáte to...).
 Už jsem vykoumala časový rozvrh péče o háro. Umyju si je před tréninkem a vůbec se nebudu rozpakovat. Vždyť se stejně nepotím, tak co. Jen tentokrát víc roztoku. A taky objednat sodu, nebo skončím tak, že dám těch šest týdnů jen na vodě.
 Zdá se, že krom krásnejch vlasů z tohohle experimentu vyjdu ještě se značným zlepšení v selfíčkách. Když mě pan O. pozoroval u zrcadla, kterak nasekám za deset minut dvěstě fotek, nestačil se divit. Blbý ovšem je, že mi za chvíli dojdou pózy a uznejte, to bude teprv průser. Kdysi jsem na pinťáku viděla návod na nej pózy na focení, ale protože jsem si myslela, že nic takovýho nikdy potřebovat nebudu (hehe), neuložila jsem si to. Ouvej, ouvej. Kdybyste to náhodou někdo zahlídl, pošlete mi to, ať se nemusíte dívat pořád na to samý. Takže je to vlastně pro vaše dobro.
 Druhej průser po pózách bude oblečení. Vážně máte v šatníku tolik věcí, abyste mohly dát 42 fotek v něčem jiným? Asi si budu muset půjčit oblečení od holčiček. Nebo se fotit v různých vrstvách - tílko, lyžařská bunda, tričko, svetr, kabát... Jasně že tolik hadrů nemáte, ale když se nefotíte, tak se to tak nějak ztratí. Takhle mám pocit, že když budu mít na dvou fotkách stejnej svetr, hned někdo bude remcat, že tahám pořád to samý. No, kdyžtak udělám nálet do sekáče.
 A zítra mě zas čeká turban, uf!