Co se za ten týden seběhlo? No tak předně jsem přišla na to, že je asi jeden milion pět set tisíc osm set padesát devět návodů, kterak si umýt hlavu sodou. Některé z nich varují před použitím příliš koncentrované sody. Jiné doporučují sodu na hlavu sypat přímo. Další radí smíchat jí s trochou vody a na vlasy nanášet vzniklou kašičku. Takže to bysme měli. Je vcelku jasný, že tudy cesta nepovede a holt si na to bude muset přijít každej sám. Mám trochu respekt před nanášením sodové pasty, neb pH sody a pokožky hlavy zdá se mi poněkud rozdílné. Jenže zas jsem na vlastní oči viděla vlasy, který touhle kůrou úspěšně proplouvaj už nějakou dobu a nevypadaj, že by jim to škodilo. Tak nevím.
Další můj poznatek se týká, jak jinak, sody. Pokud si myslíte, že umýt si hlavu sodou je stejná práce, jako umýt si jí šamponem, tak to jste, vážení, na omylu. Tuhle chybu jsem udělala jednou. Byla to středa, můj mycí den, a bylo půl jedný ráno. Nejvyšší čas hupsnout do vany a splnit plán. Jenže ještě knížečka, vínečko, olivy, známe to. A tak než došlo na milou sodu, bylo skoro půl druhý a mě bylo jasný, že s teplou vodou to nebude tak horký. Doslova. A taky že ne. Voda ve vaně chladla, v kotli jsem tušila poslední vlahé kapky a ve snaze si to rychle odbýt jsem si hlavu tak jen decentně přešmudlala. Pak trochu octa, ledovýho, jak jinak a spláchnout. Taky jen trochu, nechci přece trpět. A výsledek? Probudila jsem se s hlavou snad horší, než kdybych si jí vůbec nemyla. A tak jsem udělala ústupek a protože jsem ve čtvrtek odjížděla na výstavu, umyla jsem si jí ještě jednou. Snad jsem tomu alespoň trochu pomohla.
Třetí věc se týká toho, jak hluboko může člověk klesnout. Až na dno a ještě hloubš. Fakt. Dokonce tak hluboko, že si před tréninkem neumyje hlavu a lítá tam pak jak mastňák. Alespoň jsem si narazila extra širokou čelenku (rozsahem už je to skoro koupací čepice) a modlila se, aby mi z hlavy nesletěla.
Přidávám několikero fotek, jak můj skalp zraje. Musím říct, že zatím nějakou citelnou změnu nepociťuju, vlasy se mi mastí pořád stejně rychle, na hřebenu zůstávají pořád stejně hnusné věci (kde se sakra tak strašně zprasím?) a umýt si hlavu sodu jsem se ještě nenaučila. Zvládám partii těsně u hlavy, ale oblast gumičky a pod ní vypadá vcelku katastrofálně, takže si nemůžu dovolit rozpuštěný vlasy. Možná to chce opravdu větší množství sody. A nemyslím koncentrací, ale prostě objemem. Nebo to umýt dvakrát?
A poprvý v životě mi soda na hlavě pěnila, to jsem teda trochu znejistěla, protože tenhle úkaz jsem nezažila nikdy, ani mimo hlavu. Na chvíli jsem se dokonce lekla, jestli mi do ní holky něco nepřimíchaly. Nicméně to bylo bez zápachu, chutnalo to pořád odporně (ne že bych to pila, ale do pusy mi prostě vždycky trochu nateče), tak snad to bylo nedotčený.
Vždycky se těším na další koupací seanci, jak to tentokrát pořádně vymydlím, ale pak sedím ve vaně, je půlnoc a mě se tak moc nechce, že bych to nejradši přeskočila. Tehdy s láskou vzpomínám na starej dobrej chemickej šampon, kterej stačilo dvakrát prohnat po hlavě tam a zpět a bylo hotovo. Nojo, nic není jako dřív, že.
A teď něco málo fotek.- Některé jsou z mobilu, tak nejsou nic extra. No, ono ani ty ostatní nejsou první liga, víme. Ale nevadí, pro ilustraci to stačí. Jak tak koukám na den 13 a 15, nejsem si úplně jistá, jestli to náhodou není ze stejného dne, účes je vcelku podobný. Ale jelikož se mi takhle zacuchanina na hlavě tvoří velmi snadno, je klidně možný, že se jedná o dva stejný dny. Ať tak či tak, vlasy tam pořád jsou a o to jde, ne?
 |
| Jeden den od mytí |
 |
| V den umytí |
 |
| Dva dny po umytí |
PS: Stále hledám někoho, kdo by jel na kreativní výstavu prodávat do Plzně. Nechce se vám někomu? Pátek a sobota, už tenhle víkend...
Žádné komentáře:
Okomentovat