No Poo - den 3

 Včera jsem plánovala jít do vany a pokusit se vytvořit olejovou lázeň pouze pomocí mých vlasů a trochy vody, ale plány mi zhatilo to, že jaksi nebydlím sama. A tak vanu zabral velký pan O. a k němu se vážně skoro nevejdu. A i kdybych se vešla, ohrozila bych ho tím množstvím oleje na životě. Buď by ho zabil ten šok, a nebo to, že bych vanu promastila a on by s sebou při výlezu seknul na naší plechovou podlahu (taky máte někdo kůl plechovou podlahu v koupelně?).
 Tak jsem si jen vzdychla a pokusila se vytvořit harmonogram mytí hlavy. Takže jen dvakrát týdně sodu, jo? Jednou by to asi měla být neděle, to mám po tréninku a i když se nepotím téměř nikdy, tak tam už je to na pováženou. A i kdyby nebylo, tak po takovým sportovním výkonu se tak nějak sluší umejt si vlasy, že jo. Jenže to znamená, jít na trénink s mastnýma vlasama. Ble. Ono to totiž není tak dlouho, co jsem na tréninku holku s hodně, hodně, hodně mastnejma vlasama viděla. Koukala jsem na ní a říkala jsem si, jak takhle vůbec může mezi lidi? Že jí to není blbý? Že se nestydí? A ejhle, týden s týdnem se sešel a budu to já, komu se ve světle tisíce zářivek bude blýskat skalp (jo, ještě pořád jsem nevymyslela, co si na tu hlavu narazím. Dá se skákat v turbanu? Proč sakra nechodím na plavání!). Takže jsem se znova utvrdila v tom, jak člověk nemá soudit, nebo se mu dostane vrchovatou měrou. A koneckonců, třeba taky přechází na No Poo. Zeptala bych se, ale myslím, že ať bych položila otázku jakkoliv, hrozilo by to horou trapnosti. A té si tam, díky epesním pádům, užiju víc než dost.
 Ráno mi bylo jasný, že se prostě učesat nesmím, jinak to bude katastrofa. Ale program velí česat, stimulovat pokožku a tak nepodvádím, a češu. U zrcadla jsem byla skoro poslepu. Nic jinýho než turban nepomůže. Ještě možná lyžařská čepice, ale jelikož se nám poněkud oteplilo, mám strach, že bych za chvíli poněkud zaváněla. Takže variace na včerejší téma. Jiný šátek, jiný turban. Na kolik způsobů si tu hlavu můžu nakonec omotat?
 Jinak už si na to zvykám. Ta cigoška v zrcadle mě už neleká. Někdy dokonce zapomenu, proč na mě lidi tak pokoutně civí a nechápavě hledám na sukni flek. Nebo odlepenou cenovku/samolepku/adresní štítek ČP, což jsou moje specialitky. A ono nic, sukně čistá, jen na hlavě cosi.
 Dneškem taky začínám vlasy cítit. A ne, bohužel se nejedná o to, že by ztěžkly, ale o takový, ehm, vlasový pach. Pod turbanem se to snad schová (nikdo si nestěžoval, ale děti a pan O. nejsou objektivní a ostatní jsou možná jen slušní). Snad tomu soda trochu pomůže, jinak si budu muset vonět šátky na hlavu a to už budu fakt echt světská.
 Mimochodem, když jsem se na sebe dívala do zrcadla, klidně bych si od sebe nechala vyložit karty, takže, nechcete někdo znát budoucnost? Černou kočku na dvoře snadno chytím, karet mám dost a ve Vaší budoucnosti vidím... Krásné vlasy!