neděle 24. července 2011

Nosičův sen

 Asi jste si všimli, že nosím. Nosím v šátku. A moc ráda. Jak Mateska roste, plíží se mi do duše neklid, že přijde den, kdy už šátek nebude potřeba tolik, jako dnes. Nebo dokonce nebude potřeba vůbec. Hrozivá představa. A nejen pro to množství šátků co mám doma.
 Naštěstí je ten den snad ještě daleko. Poslední týden si Matylda začla vybírat, který šátek chce. A nejen to, výslovně si o nošení řekne! Vleče za sebou pět metrů hadru a u toho si brumlá "hopi, hopi, tátek, tátek, hopi, hopi", načež najde nějakého ochotníka (ano, mě) a donutí ho uvázat jí do šátku. Bezodkladně. Vyvlíknout se nejde.
 To je ale lahoda pro srdce nosičovo, že? Škoda jen, že tyhle chvilky začínají okolo čtvrté ranní. A tak už v devět ráno máme za sebou čtyři šátky, koukejte:
 Kdo je pozná, má hvězdičku ;)

Krásnou upršenou neděli,

Martina - Def

PS: Pro rýpaly: samozřejmě že je vyžehlím, večer ;)

2 komentáře:

  1. Matylda má dobrý vkus, až na tu mysliveckou barvu uprostřed :-). Antiquáčky gekončíkovy miluju, jsou nádherné, stejně tak karmínky, ale ty snad na mě ještě někdy osudově vykouknou. Zaru zelenou, no držím se bo já jsem teda v této barvě hooodně vybíravá a tato je bohužel pro mě out. A to proužkaté, to jsem měla tu čest poznat naživo o víkendu, barvičky nádherné, akurát se mohli činiti Girasolkovic a utkat ho pestrý i z druhé strany. Pozdravuj Matyldu a ať maminku nechá kolem čtvrté ranní ještě hajuškat :-))).
    Věrouš

    OdpovědětVymazat
  2. Myslivec taky půjde z domu, u nás se moc neujal, snad mu jinde bude líp ;)

    OdpovědětVymazat