Zabalte se

 Pomalu, ale jistě přidávám nové balíčky látek. Tyhle balíčky jsou na objednání a mohou být ve Vašich rukou zhruba do 14-ti dní. A věřte mi, že už se na Vás třepou.

 Každý kdo šije ví, že látky umějí povídat. Jedna o radosti, jiná o smutku. Některá o přátelství, jiná o lásce. Můžete slyšet šepot skřítků i zpěv víl. A když se víc látek sejde dohromady, je z toho hotový příběh! A co našeptaly látky mě, si můžete přečíst u jednotlivých balíčků. Tady Vám dám jen dvě malé ochutnávky, abych Vás nezahltila ;)

"Šmarjá, koukej na ně! Vždyť je jim snad sto let!"

 "No jo, hele jakej von má klóbrc!"

 "A ty její šaty, to se snad nosilo někdy v minulym století, né?"

 "Těm chybí fakt už jen hůl."

 "Ježíš, co to dělá?"

 "No von jí snad líbá ruku nebo co?"

 "Bože a teď jí nabízí rámě!"

 "Voni tady snad budou tančit nebo co?"

 "Hele, voni se maj snad vážně rádi."

 "To mi neříkej, vždyť jsou nad hrobem."

 "No jo, tomu teda říkám echt romantika..."

 A na Petříně voní šeřík a oni dva jsou hluší k ostatním i k uplynulým létům... A mají se prostě rádi.

 Dneska. Konečně! Je mi osm a dostanu pokoj. Můj, jenom můj pokoj. Nesmí do něj brácha a nesmí do něj ani ségra, je totiž jen můj. Mám v něm svůj stůl, svojí skříň, svojí postel a na tý posteli spoustu, spoustu polštářů. Jeden oranžovej, jeden zelenej s puntíkama, jeden proužkovanej a jeden s kytičkama. No a pak dva úplně nejlepčejší. Jeden je s písmenkama a druhej se spoustou zajíců. Vůbec se nemůžu rozhodnout, kterej z nich je lepší. Šíleně se těším, až si zalezu na postel a zahrabu se mezi všechny ty polštáře. No a možná pozvu i bráchu se ségrou a můžem udělat polštářovou bitvu! Jo, to udělám. Ale zajícovej, ten bude vážně jen a jen můj..