čtvrtek 7. července 2016

Prázdná hlava - když dojde inspirace

 Kolem padá tma, něco tu bzučí, něco tu lítá, něco tu funí a já mám ale úplně prázdnou hlavu. Prostě duto. Štěstí, že nejdu na nějakou zkoušku, pohořela bych přímo ukázkově.

 Zkusila jsem vygooglit "nápady inspirace psaní" a světe div se, nejsem prý sama. A mám si všechny nápady zapisovat, abych v nouzi měla po čem sáhnout (víme). A mám prý hodně číst (kdy sakra jako?). A mám prý vstát od počítače a jít se třeba projít (v deset večer? A nechat děti doma? Copak jsem sebevrah?).

 Mám si uzpůsobit pracovní prostředí. To by jako celkem šlo, protože na stole mám počítač a vinnej střik, sedím totiž na terase a sem si bordel netahám, páč bych ho pak musela uklízet. 
 Nemám plánovat, ale mám začít něco dělat. Vždyť sakra dělám! Čumím na prázdnou stránku, to je málo?
 Mám taky rozvíjet svou kreativitu, prý klidně i žonglováním. No, držím ve vzduchu dost projektů, počítá se to? 
 Mám vyznávat svoje produkty. Mno, jako dneska jsem ušila sukni, to zase jo. A jednu prodala, to taky jo. Tak to bychom asi měli, ale koho by zajímalo, kdybych o tom psala?
 Taky mám dodržovat půst, jeden den nejíst a pít jen vodu. Můžu zkusit, ale pak vám zaručeně nenapíšu už nic, protože budu dočista mrtvá.
 Mám se zeptat svých přátel a rodiny. Jedna čtvrtina z nich nebude tušit o čem vlastně mluvím, druhá čtvrtina nebude mít čas mi odpovědět, třetí čtvrtina mi řekne ať už probohaživýho nic nepíšu a čtvrtá čtvrtina mi řekne že neví. Ha.
  Mám nakouknout k ostatním blogerkám. Díky nechci. Zpravidla zjistím, že půlka z nich píše tak strašně, že to zabije všechny potencionální čtenáře a druhá půlka je naopak tak dobrá, že už vůbec nemá cenu, abych se o něco snažila.
 Mám jít ven a fotit. Je noc. Nikam nejdu.
 Mám psát o tom, v čem jsem dobrá. Prý je každý alespoň v jedné věci trošilililinku dobrý. No, až zjistíte v čem jsem teda dobrá já, dejte mi vědět. Pak o tom můžu napsat.
 Mám psát o módě, o tom, jaký jsem měla den, co mě potěšínkovalo a co mě nakrklo.
 No já vám nevím. 
 Na dotaz "o čem psát blog" vám vyjede 265 000 odkazů. Zbytek života tak můžete strávit tím, že budete číst rady jak napsat blog a nebudete ho muset psát.
 Nicméně, tady je vidět, že se dá blog napsat naprosto o čemkoliv, dokonce i o ničem. Budiž mi to důkazem toho, že i s prázdnou hlavou to jde. Možná jsem v tom dokonce trošilililinku dobrá.
 A snad už zítra budu trošilililinku lepší a bude to článek k něčemu.

5 komentářů:

  1. Marti, díky z psaní.
    Piš o psaní, vtom jsi fakt dobrá. :-)
    B.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky holka, ty jsi balzám na moje mindráky :D

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. Díky moc! Jsem ráda, že moje psaní někoho baví ;)

      Vymazat