Stěhování národů

 Když včera O. kráčel po cestičce k brance, v ruce asi patnáctou roli, vyhlédla sousedka zpoza keře a s potutelným úsměvem se zeptala: "Tak už? Už nastal den D?"
 Prd, barák máme pořád neobyvatelný, ale jedno malé velké stěhování se přeci jen koná! Ti co tráví den nekonečným refreshováním facebooku si určitě stihli všimnout, že se něco chystá. A ono jo. Rozhodla jsem se oddělit domácnost a práci a položit mezi ně tři kilometry cesty. V budoucnu tuhle vzdálenost snížím zhruba na 500 metrů a pan O. mi slíbil, že to bude ještě letos. Vy všichni jste mi svědkem a pokud se tak nestane, máte právo ho potrestat podle vlastního vědomí a svědomí.
 Takže mám místo. Studené, prázdné a po lásce volající. Mám nápad a nemám peníze. Klasika. Tak to prostě celý dám dohromady bez peněz. Však ono to taky půjde, sice pomalu, ale půjde. Nábytek jsem sehnala na nevyhazujto.cz, barvu k vymalování mi koupil pan O. jako dárek (a podle mě to JE romantické!), něco málo budu muset utratit v Ikea, protože holé žárovky nejsou moc epesní a revizní technik by z nich asi neměl radost. A navíc světel se lidi moc nezbavují (ne, N., ten váš po sousedce fakt nechci, díky!).
 Plán byl takový, že si pěkně všechno pomaličku vypiplám a pak otevřu. Stačilo 14 dní a usoudila jsem, že musím otevřít co nejdřív, tahle věc si na sebe musí vydělat a ne polykat moje peníze jako hladová nenasyta. A tak jsem tam začala lifrovat věci. Chvíli jsem existovala v podivném vzduchoprázdnu, kdy bylo něco tady, něco tam a já v týdnu po usnutí holek sedala do auta a odjela dobalit balíčky do krámu. Ale tenhle víkend se nám podařil kompletní přesun a všechno (všechno co jsem nezapomněla, samozřejmě) je už v krámě. Senzace. Až na to, že to tam vypadá jak po výbuchu. Představy, že při stěhování udělám inventuru, vzaly okamžitě za své, to bych se stěhovala dvě měsíce. To bude muset počkat. Představu, že si to okamžitě uklidím, jsem musela taky poopravit. Když vynosíte věci z auta a máte deset minut než musíte jet uložit děti, je třeba odstranit nepotřebné detaily a věnovat se důležitým věcem. Jako třeba hledání krytky na objektiv, kterou jsem si přece položila, sakra, přesně sem! Nebo támhle? Přísahám, že větší problémy mi snad způsobují už jen klíče. Mimochodem krytka byla na stole - ovšem doma, místo v krámě a nedala jsem jí tam já, ale pan O., he.
 Takže můj krám teď vypadá, jako kdyby ho přepadla tlupa nájezdníků a mezi výztuhami hledala poklad. Motorovou pilou. Čeká mě uklízení do regálků a na to se moc těším, situaci mi ovšem trochu komplikuje fakt, že od pátku mám (snad) dvě výstavy najednou, takže místo uklízení musím balit a ještě nějak odlišit, co pojede tam a co onam. A do toho bych měla balit balíčky, jako vždy. Čeká mě veselý týden. A co vás?
 A ještě pro ilustrace - trocha fotek.

Po výbuchu

Úplně narvané regály

Auto víc než našlapané

Pan O. nahazuje

Deska stolu

Stůl už se skoro chýlí ke konci

Těším se zas zítra večer,

M.