pondělí 3. listopadu 2014

No poo?! No Pooh!

 Pro někoho by tahle metoda možná byla stejným trestem, jako pro mě číst Medvídka Pú stále dokola. Ne, nepropadla jsem mu a ani ve svých třiceti letech se mi nelíbí. Jak to bude s nemytím vlasů, ukáže čas.
 O metodě No Poo (zkratka z No Shampoo) jste už nejspíš slyšeli. Zrovna totiž dost frčí. Já jí objevila někdy před dvěma, možná už třema lety, když jsem se začla zajímat o výrobu domácí kosmetiky. Tehdy to na mě bylo hodně drsňácký a zvolila jsem proto jemnější variantu - výrobu domácího šamponu. Vyhovoval skvěle víc než rok. Vlasy se sice hůř rozčesávaly, šampon na hlavě nepěnil (což je k uzoufání, když je člověk zvyklý na bohatou pěnu stékající do očí), a vlasy neměly citrusovou (kokosovou, jablečnou, jakoukoliv) vůni, ale šlo to. Jenže po roce mě začla svědit hlava. A ejhle Lupy lup. A bylo to tady. Pokoušela jsem se to docela dlouho ignorovat. Co všechno jsem na hlavu napatlala, to vám osvětlím někdy příště, ale věřte, bylo toho fakt hodně. A prd. Nakonec jsem byla zachráněna těžce chemickým šamponem a v hrůze z návratu téhle nepříjemnosti jsem se s ním umývala pěkně dlouho. Naštěstí se někde mezitím vyskytlo moje těhotenství, které mě vždy (dva ze dvou pokusů) obdaří skvěle vypadajícími vlasy, které se myjí tak jednou za 14 dní a přesto vypadají perfektně. Nicméně, zpět k přítomnosti. Chemií si myju hlavu už skoro rok a je to tady. Začala mě svědit hlava. Dřív než to bude katastrofální, rozhodla jsem se s tím něco udělat.
 A proč si myslím, že metoda No Poo bude fungovat? Kvůli svým dětem. Obě mají tělíčka mladá, svinstvem nezanešená. Matylda sice v prvním roce prodělala poměrně intenzivní výcvik v mytí vlasů, ale po prvních narozeninách  začla dělat scény, tak jsme od mytí vlasů ustoupili. A rádi. Bíba se nám narodila už trochu osvícenějším a tak jsme s nějakým mytím vlasů ani nezačínali. Kdybych vám řekla, kolikrát za svůj život má umytou hlavu, zvonila by na mě sociálka do deseti minut. Takže si to nechám pro sebe a řeknu vám jen, že obě mají vlasy nádherné, lesklé, rozhodně nejsou mastné, ani suché, nedrbou se a zcela určitě nemají lupy.A když můžou ony, proč bych nemohla já?
 Takže cílem pro příští týdny se stává - nemýt si hlavu. Povoleno mám pouze jedlou sodu s jablečným octem. Jelikož je na krku zima, můžu hlavu schovat pod čepici, čehož hodlám náležitě využívat. Ale jsou prostě místa, kam se s čepicí nevplížím. Třeba na trénink. A proto jsem se rozhodla posbírat kolekci nápadů, kterak kreativně, hezky a žensky schovat vlasy. S burkou na mě prosím nechoďte, ale jinak mě zahrňte vašimi nápady! Prozatím se můžete kouknout ke mě na Pinťák, co jsem dnes ve spěchu našla. Pokud se budou nápady hezky hromadit, udělám jim čupr dupr samostatnou nástěnku.
 Zvažovala jsem, že bych vám svoje vlasové kreace i fotila, abyste si udělaly představu, jak vypadá realita versus modelka, ale dneska jsem se pokusila udělat jedno selfie v koupelně a začínám rozumět představě, že i kvůli tomuhle se dá spáchat sebevražda.
 A teď jdu pohledat nějaký šátky, protože jsem zjistila, že čepici mám jako prase a moc parády s ní nenadělám. Ještě před tím si ovšem NEumeju vlasy. Špinavcům zdar!

PS: Moje kamarádka si hlavu nemyla šamponem už před dvanácti lety. Říkala, že tělo se přizpůsobí. Tehdy jí všichni měli za blázna. Dneska by byla za hvězdu...

Žádné komentáře:

Okomentovat