sobota 9. srpna 2014

Whole 30 - den šestnáctý

Jsem unavená. UNAVENÁ. U-NA-VE-NÁ. Ráno mě O. nechá dospat a budí mě snídaní. Narozdíl od mě má i nějaké jídelní estetické cítění, takže to na talířích překrásně narovnané. Hlavně to udělá. Mňam. Klasicky míchaný vajíčka, ještě se nepřejedly. Snídáme v deset, což bych řekla, že je u nás taková norma, dřív já hlad vůbec nemám, asi kvůli těm pozdním večeřím.
 Jsem rozhodnutá, že ode dneška si už nepovolím ani jeden oříšek, pokud mezi jídlama nebudu vyloženě padat na hubu. Po snídani se hned klidím na fyzioterapii, kde se to díky přítomným dětem, dostává do úplně jiné dimenze. Bětuška se záhy učí ovládat polohovací lehátko, takže pak jezdím pořád nahoru a dolů a nahoru a dolů a... Ale jinak jsou tam holky vcelku hodný.
 Cestou domu zapomínám kabelku. V půli cesty. No stalo se vám to někdy? Dala jsem Bětušku čůrat, odložila jsem svojí zelenou kabelku na trávu a pak jsem klidně odešla bez ní. Naštěstí jsem si asi po sto metrech představila, jak budu platit v cukrárně za frgál, který měly holky slíbený a na milou opuštěnou kabelku jsem si vzpomněla. Tak jsem si dala trochu poklusu.
 Po návratu dělám holkám oběd. Sebe vynechávám, mám v plánu dát Bíbu spát, tak se chci najíst až potom, za klidu. Po obědě si dávají koláč a pohádku a Bíba je nějaká podezřele živá. Ach jo.
 Mezitím na FB čtu příspěvek holky, která dokonce nejí třikrát denně, ale jen dvakrát! Oči mi padají z důlků. Jedno jídlo okolo jedenácté a druhé okolo šesté večer. Fíha. Jelikož jsem hlava otevřená, neklepu si hned na čelo, ale seriozně to proberu odshora i odspoda. Ono nakonec proč ne, když necítí hlad, že jo? To já bych teda hlad měla. Chm, měla? Mám teď hlad na oběd? No, ne úplně, ale protože mám jíst tři jídla denně, tak si prostě něco udělám. Nebo udělala bych, kdybych nečetla ten příspěvek. Já totiž nevím, kdy mám hlad! Na začátku Whole30 jsem to tak měla, ale teď už jsem žila s pocitem, že už je to v pohodě, že to poznám. A ono ne, podívejme se na to. Vlastně jsem celou tu dobu jedla povinně na tři jídla a hlad jsem měla jen málokrát. Jednou jsem jedla, protože už jsem musela odejít z domu. Jindy zas proto, že měl hlad O. Potřetí, protože jsem věděla, že hlad za chvíli dostanu. No to jsou mi věci. Takže dneska jsem rozhodnutá počkat dokud hlad mít nebudu. A basta. Jen teda ta chuť! To uzobávání! Ty oříšky se na mě na lince úplně smějou. Dokonce tam mám svoje zamilovaný lněný raw placičky, který sice nejsou top Whole30, ale s přimhouřeným okem by se daly (je v nich sušený ovoce a semínka, no). A ne a ne a ne.
 Nejlíp, kdybych to mohla zaspat, jenže proti tomu by tady asi někdo protestovat.

 Je večer, děti jsou v postelích. Drobný pocit hladu jsem zakusila okolo půl šesté, ale než jsem se zvedla a šla s tím něco dělat, tak zmizel. Dětem jsem vařila bramborový šišky a tiše jsem do těsta plakala, proč jsem si na takovou dobrotu nevzpomněla před touhle pitomou dietou. Vždyť já je neměla nejmíň rok! A co teprv krupicovou kaši? Ach můj bože. Ale nějaká podivná síla mě drží a tak jsem si ani ruce od těsta neoblízla. Teď je půl devátý a já jsem měla dnes jenom jedno jídlo - v deset - a stále nemám hlad. Nevím, jestli to mám teda nechat na ráno a nebo si raději něco dát, abych se v noci hlady neprobudila. Nevím, ach nevím.
 Jo a kdyby Vás to náhodou zajímalo, tak vážím přesně 55 kg. Úplně stejně, jako na začátku. A to už jsem, prosím, měla dvě kila dole! Dumám, jestli jsem včera neudělala nějaký stravovací renonc, ale na nic nepřicházím. Metr jsem do ruky radši ani nebrala, protože bych ho taky mohla vzteky rozkousat.

1 komentář:

  1. New Diet Taps into Pioneering Concept to Help Dieters Lose 12-23 Pounds within Only 21 Days!

    OdpovědětVymazat