středa 6. srpna 2014

Whole30 - den dvanáctý

 Včera jsem padla jak podťatá s Bětuškou. Když mě ráno ve čtvrt na osm dítko probudí, ještě pořád mě bolí hlava. Zcela bez výčitek ho proto odvádím dolů k babičce a žebrám, aby si ho tam nechala. Ochotně svoluje. Díky, díky, díky! Zalezu zpátky do postele a snažím se znovu usnout. Že se mi to povedlo poznám podle toho, že je všude cítit opečená anglická slanina a vedle mě prázdno. Bude snídaně! Juchů! O. připravil míchaná vajíčka se slaninou. K tomu rajčata a paprika. Vzhledem k tomu, že jsem včera vlastně nevečeřela vyluxuju celý talíř, kdyby bylo z čeho drobit, nezůstal by ani drobeček.
 Hlava mě zázračně přestala bolet, ale Paralen mám pro jistotu v kabelce. Včera s Hankou (která mi mimochodem na Dyzajn márket přinesla biošpek z maďarských prasátek, čímžto se jí kloním až k zemi a ještě jednou děkuju) jsem rozebíraly teorii, jestli bolest hlavu nemůže být zapříčiněná dehydratací z předchozího dne. V sobotu jsem totiž pila na svoje poměry docela dost. I přesto že nedostatek Toi-Toiek a jejich stav mě nutil pití spíš eliminovat. A stejně jsem si nepomohla.
 Babička nám pohlídá děti, tak si můžeme užít super den - vyrážíme na stavbu. Na oběd si někam zaskočíme, takže není co řešit. A pak už se věnujeme sádře, drátům, uklízení, třídění odpadu a podobným veselostem.
 Na oběd jdeme do MMX, místního pivovaru kříženýho s restaurací a hotelem. Vypadáme jako pravý dělňasové, sádru ve vlasech, ruce špinavý. Já mám alespoň sukni, takže to nějak anuluju, ale O. vypadá jak kdyby mu lopata vypadla z ruky přímo před vchodem. A to on nesnáší. Venku mají gril s grilkuchařem, tak to vypadá, že budeme mít i čeho vybírat. Nakonec oba volíme grilovaný stehenní krůtí steak s tymiánem, k tomu se podělíme o jednu grilovanou bramboru a jednu porci grilované zeleniny. Pozdě zjišťuju, že grilovaná zelenina je zakáplá olejem. Mám na ní chuť a vůbec se mi to nechce řešit, tak vysílám prosbu do vesmíru, aby to byl oliváč. Brambory se v alobalu schovávaly dvě, tak se spravedlivě podělíme - já tu menší a pan Dlouhán tu větší. Sice jsem chtěla brambory vynechat úplně, ale vzhledem k tomu, že jsou povolené a je to moje první brambora po jedenácti dnech, tak snad to nebude takový děs. A hlavně má ta brambora asi pět deka. Ale dobrá teda je, to zase jo, mňam. Krůtí steak musím poněkud opižlat, nesnáším tlustý maso a v hospodách se s tím zrovna dvakrát moc netrápí. Už se moc těším, až se s O. urvem a zajdem si do Steakhousu na pořádný, čisťounký hovězí.
 Po obědě práce. Jsme oba najedený příjemně, žádný přežrání do mrtva. Já na stavbě pak pociťuju únavu čím dál tím víc. Až mě to překvapuje, vždyť jsem spala víc, než dvanáct hodin. Pořád pociťuju lehký náznak bolesti hlavy. Vyloženě to nebolí, ale jakoby to varuje, že se to může zase spustit. A tak piju jako najatá.
 Grilovaná zelenina nám chutnala, a tak jí plánujeme na večeři, jen se musíme stavit pro lilek. Před rokem bych na lilek nesáhla ani pohrabáčem a dneska? Dejte mi nášup! V remosce pod alobalem se tak griluje cuketa s lilkem, vedle v misce odpočívá guacamole a za chvíli hodí O. na pánev steak. A pak vylezu z vany a půjdu to slupnout.
 Díky za držení palců!

Žádné komentáře:

Okomentovat