Je neděle, ráno bych si mohla poležet, kdybych ovšem neměla děti, že. Tedy alespoň to jedno, který je přítomno, druhý zůstalo na oslavnosti spát s babičkou ve stanu. Ráno nemám hlad, už si na to zvykám. Neměla jsem ho vlastně nikdy, ani jako malá jsem nesnídala. Dostavil se jen ve chvílích, kdy to bylo potřeba - buď extrémní zatížení, nebo kojení. To jsem pak slupla ke snídani tři rohlíky jako nic a pořád jsem měla tajli. Jenže už dávno nekojím tak vydatně, aby na to byla potřeba takováhle snídanička. Tělo to ví, jen do mozku to ještě nedoběhlo. A tak si snídani posouvám na desátou. Doumlouváme se s kamarádkou na výlet do Radotína na nový koupák.
Její spící dítě a moje spící dítě nám ovšem trochu kříží plány. Její spí spořádaně v posteli, ale to moje! nejdřív mi usnulo cestou v autě, i když jsem ho přemlouvala, ať to nedělá. No budiž, zaparkovala jsem a nechala jí dospat. M. stejně ještě nebyla na cestě, tak nebylo kam spěchat. Pak se probudila, ufňukaná, naštvaná, vůbec ne pěkně naložená. Vyndám jí ze sedačky, na chodník pokládám deku, aby si měla na co sednout, než připravím tašky. Jak byla rozespalá, tak se motá jak opilec a ještě by tam někde upadla, radši jí pěkně posadím. Otočím se, jdu pro tašku. Otočím se zase zpátky a co nevidím? Bíba aspiruje na bezdomovce:
Takhle si tam to moje nebože ustlalo a spalo další třičtvrtě hodinu, než mě vysvobodila M. s golfkama. Bíba přesunuta pokračovala ve spaní a dala si dalších 40 minut. Neuvěřitelné, konečně mám spavý dítě! Dočkala jsem se dřív, než v pubertě.
Na koupáku bylo skvěle, deka hned vedle senzačních palačinek mě sice trochu lákala z cesty, ale už jsem tak vycvičená, že mě to vlastně ani nenapadne. Nedaleký Fresh truck nabízel mladé kokosy, chtěla jsem si dát čerstvé mlíčko, ale nějak jsem to s Bíbou nestíhala. Musely jsme se poměrně brzy sbalit a vyrazit zpět, jelikož jsem jela ještě do Prahy učit. Takže i svoje vajca na tvrdo s easy guacamole (jo, jen avokádo, nasekaný rajčátka a pár kapek citronu) jsem spolykala v letu.
Odpoledne v autě si uvědomuju několikero věcí:
- takový to chvění v žaludku, co si myslíte, že je strach, nakonec vůbec strach být nemusí. To může být potvrzení toho, že děláte správnou věc
- včera jsem nebyla unavená
- dneska nejsem unavená (teda, teď už jsem, ale je taky skoro půlnoc)
- buď ovoce, nebo oříšky mi nafukujou břicho, fakt
- pokud si dám jídlo kolo pátý, šestý, tak doopravdy nepotřebuju večeřet
- dneska je nejsilnější úplněk, čas vyslovit svoje přání
Tak nechci to zakřiknout, ale vypadá to, že by unavený stavy mohly pomalu přecházet. Uvidíme zítra v krámě, tam dojde na lámání chleba. Protože tam člověk nemusí nic extra dělat, když se mu nechce (teda odpoledne, dopoledne makám jak kůň), takže je super čas na nudu a únavu. A teď už to jdu zaspat, ať mám na to zítřejší šlapání na kole dost sil.
Žádné komentáře:
Okomentovat