Tak a dneska poslední den. Tramtadadá! Dala jsem to!
Takže:
- můžu žít bez housek, bez chleba, bez sýra
- objedu se bez koblih, sušenek a větrníků
- nemusím jíst chipsy a tyčinky
- může nepít víno a další alkohol
- zvládnu odolat na oslavě i kdekoliv jinde
- z ořechů se nafukuju
- na ořechy a ovoce absolutně nemám stopku, jak začnu, už se nemůžu zastavit
- tři jídla denně jsou fakt akorát - když si je dobře rozložím
Jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla. Fakt. I to, že jsem si po třicet dní nedala večer skleničku střiku mě tak nějak osvobodilo, přijdu si, že na to mám, že se už umím ovládnou, kontrolovat. A to je dobrej pocit.
A jak jsem na tom tělesně? No, je to asi trochu lepší, ale není to úplně to, co bych si přála. Už vím, že po jídle se nemá člověk odvalit jak balvan, ale měl by mít i určitý pocit syté lehkosti. Docela se těším, až budu zkoumat co se mnou který jídlo dělá.
Ještě jedna věc, abych byla 100% upřímná. Nějak jsem se přepočítala a měla jsem za to, že mých 30 dní skončilo už včera (píšu ten blog poněkud zmatečně), takže jsem dnes (tedy ve čtvrtek) vyrazili s O. na večeři. Celý den jsem jedla podle Whole30, jídlo jsem si vybrala stejně. Ale nejsem asi dost osobnost na to, abych se začla vyptávat, jak kterou součást připravujou. Vlastně mě to v tu chvíli ani nenapadlo, vždyť už mám po Whole30. Takže když grilovaná zelenina byla v jakési rajčatové omáčce a stak na bylinkách měl okolo sebe taky cosi, mávla jsem nad tím rukou. Protože proč si kazit pěknou večeři? A navíc, do tý hospody chodíme rádi a já si je tam nechci naštvat. Ještě by mi příště na ten steak plivli. Mimochodem, mají tam akci - burger z 1 kg masa! A když ho sníte do hodiny, máte ho zadáčo (ovšem paleo houska k němu asi nebude).
Bíba nám ukázala, že je ideální paleo materiálek. Na otázku "Co si dáš k pití" zarputile odpovídala "matítko!" (v překladu masíčko) a když nám konečně masíčko přinesly, spořádala nejmíň sto géček, než já jsem se vůbec stačila rozkoukat.
No a zítra už mě čeká normální den. Sama jsem zvědavá co a jak budu jíst. Jste taky zvědaví? Já vím, že to bylo dlouhý a ke konci už i dost nudný, protože co mám pořád psát, že jo. Na začátku jste se ještě mohli chechtat mým stavům, pak se trochu bát, ale teď, nuda, nuda, šeď, šeď. Dál už tedy nebudu přinášet zprávy po dnech, ale tak nějak kusově. A protože jsem zjistila, že jsem člověk výzev, zkuste mi napsat, co mám podle vás podniknout dál. Osobně si myslím, že bych se měla začít trochu hýbat, jsem si ovšem jistá, že 30DS s uhopsanou Jillian nepřijímám, jednou jsem to dotáhla skorem ke dvacítce a nevím, jestli bych si to chtěla zopakovat. Něco pomalejšíh, pěkně lento... joga? Kettleball? Uvidíme, uvidíme...
Gratuluju, RESPEKT!!!
OdpovědětVymazat