Moje středa. Krása, krása, krása. Teprve tehdy, když mám tenhle den bez dětí, tak poznám, jak moc ho vlastně potřebuju.
K snídani Labužnickou šunku, nebo kýho čerta, zeleninu jako vždy, olivy - černý. Snědla jsem jich nejmíň jeden olivovej háj. A stále mi chutnaj.
Měla bych začít ty snídaně nějak inovovat. Jenže problém je, že se mi nechce přemýšlet, plánovat a připravovat dopředu. Jsem člověk typu "popadnout a jít", což se s Whole30, potažmo paleo stravou moc neslučuje. Pokud nechcete pořád jen popadávat mrkev a okurku, musíte u toho zkrátka trochu uvažovat.
Myslím, že už to moje psaní začíná být trochu nudný, je to pořád to samý, míchaný vajíčka, tuňák, zelenina, vajíčka na tvrdo, steak. Nu což, já jsem taky neaspirovala na nějakj food blog a od kdysi tu dokonce visí můj slib, že pokud začnu fotit jídlo, můžete ho po mně házet. Takže alespoň to jsem splnila, fotku jsem žádnou neudělala (kecám, pokusila jsem se zvěčnit, jak jsem Matyldě vykrajovala z banánových palačinek tvary, abych jí nalákala k jídlu, nicméně fotka byla tak ohavná, že jsem po ní ztratila chuť k jídlu na několik dní a to jsem vám teda udělat nechtěla). Mohla bych vám napsat nějakej recept, ale to nejlepší, co jsme asi měli je O. pečená zelenina a to spočívá v tom, že nakrájíte na kostky co doma najdete, hodíte to do remosky a jdete od toho. Pak je taky super zeleninová korma, tu miluju, ale za celý měsíc jsem nebyla schopná jí uvařit.
Z Amazonu jsem si táhla několikero Kindle knih o paleo vaření, takže typy se mi množí, přesto každý večer stojíme před otázkou - co sakra budeme jíst? Na FB jsem viděla holku které nafotila jídlo, co připravovala pro rodinu. Bylo to asi tříchodový pro osm osob a ještě v několika variantách (včetně paleo). Její komentář zněl, že všechno jde, nebo tak nějak. No, jasně že všechno jde - jenže za jakou cenu? Jako sorry, vařit oběd čtyři hodiny, na to nějak nemám kdy. Ona i ta pitomá večeře nám trvá hodinu, hodinu a půl. A pak se někdo diví, že snídáme vlastně jen míchaný vajíčka - znáte něco rychlejšího? Jasně, měla bych se oprostit od toho,abych dělila jídla na snídaně, obědy a večeře, ale nějak nechápu, kde bych ráno při kmitu do práce našla čas na opékání zeleniny. No, možná bych si mohla ohřát polívku. Možná to zkusím. Pokud jí ovšem uvařím a nesníme jí hned.
Někdy se mi to zdá tak složitý, že se mi o tom nechce ani přemejšlet. To jsou ty večery, kdy mám chuť na otázku "Co si dáme k jídlu?" odpovědět "nic". Nebo "housky". Nebo "dej si co chceš". Protože vymýšlet Whole30 jídlo, pak ho realizovat... Já vím, ono se to asi zajede, ale po těch 30 dnech máme v arzenálu žalostně málo receptů. Myšleno těch, které jsme schopni používat, protože nám na ně nechybí ingredience a netrvají jedno století. Takže holt musíme sbírat dál.
Mimochodem, ať si kdo chce co chce říká, hučíme v tom teda za dost peněz. Netuším, jestli by se to dalo nějak osekat, ale jen nákup zeleniny na dva dny mě přijde zhruba na pětistovku. O mase a vajíčkách ani nemluvím. Ale nic jinýho už teda zase nekupujem, to je fakt. Krom věcí pro holky. Každopádně polovina našich příjmů teď plyne místním prodejnám. A to mě bolí!
Žádné komentáře:
Okomentovat