Většinou když vstává O., budí mě vůně slaniny. Dneska mě musel probudit O. A slaninu už měl nachystanou na stole. To jsem ale tvrdě spala. Každopádně je fakt příjemný probudit se a přijít k prostřenýmu stolu. Dokážu si představit, že bych měla někoho, kdo to pro mě bude dělat každej den. S láskou a úsměvem, jak jinak.
Snídáme míchaný vajíčka (není to snad jasný?!). Ještě pořád je můžem, no problemo. Za ten měsíc jsme snědli tolik vajec, že už začínám kvokat.
Dneska jsme se s Bíbou rozhodly udělat si pyžamový den. Počasí nám hraje do karet. Já se sice večer budu muset oblíct a vyrazit na první Večerní přástky v krámku, ale do tý doby hodlám být rozhodně v pyžamu. Takže k obživě můžem využít jen to, co je doma. Nad ledničkou dumám a nakonec se rozhoduju pro dýňovou polívku. Rychlé, nenáročné, dobré. Přihazuju k hokaidó trochu celeru, třeba to tam bude poznat. No, je to jak když prdne do Frankrajchu, ale jako pokus dobrý. Dřív jsem si na ní sypala osmaženou cibulku z IKEA (jistě že by domácí byla lepší, ale máme doma dvě plotýnky, dvě, víme?). Vytáhnu cibulku a poté, co vyloučím přítomnost molů, vyloučím i přítomnost cibulky v polívce. Protože v ní je mouka, věřili byste tomu? Proč je v osmažený cibulce mouka? To jsou mi věci. Tak jí zas uklidím, třeba si jí někdy dám. A nebo jí vyhodím, až jí dojde trvanlivost.
Mimochodem - molí problém. Kuchyňskou linku uklízím asi desetkrát do roka. Všechny potraviny projdu a co se mi jen maličkato nezdá letí do koše. A přesto tu pořád máme molí armádu. Jestli Pánbů a všichni ostatní svatí dají a my se postěhujeme do nového, nepůjde s námi ani kůrčička. Všechno to žrádlo protestně spálím a do novýho si pořídím nový, odmolený. Tak.
Takže míchaný vajíčka, k obědu hokaido polívka s kokos mlíkem a večeře bude za studena, v krámku na přástkách. Je mi jaksi blbý se tam ukázat s okurkou a rajčetem a cpát to lidem, který si přišli v klidu posedět, tak se prventivně zastavuju v Lidlu a zahajuju frontální útok na sušenky. Občas mrknu na složení, jen tak pro forma, aby se neřeklo a u toho dumám, jestli je budu za čtyři dny jíst. Dala bych si, kdybych měla po Whole30? Nebo bych necítila potřebu? Nebo chuť? Možná, že bych je jedla jen z nudy, to často dělávám. No, nebude to trvat dlouho a poznám to na vlastní pusu. A žaludek.
Takže v krámku na přástkách jsem vytahovala sušenky, slaný tyčinky a ejhle, on to nikdo nejedl. Vlastně si tam nikdo nedal nic do pusy, krom Cara s kokosákem a Cara bez kokosáku. Vědět to dopředu, nekupovala bych sušenky, který teď budou sedět v krámě v polici, zírat na mě a pokoušet mojí vůli. Ale tak, alespoň jí pocvičím.
Žádné komentáře:
Okomentovat