K snídani si chystám vajíčka natvrdo a guacamole. I když neplánuju nijak striktně cokoliv dodržovat, třicet dní se na mě podepsalo. Opravdu se to v tom mozku nějak přepíše a člověk už o houskách k snídani vlastně ani neuvažuje. Stejně tak si k obědu chystám tuňáka a na večer plánujeme maso se zapečenou zeleninou. Je fajn vědět, že se to v tý hlavě drží.
Jím jen tři jídla denně. Opravdu si mezitím nedám ani sousto. Super, jsem na sebe pyšná a to zejména proto, že mi to prostě nedělá problém. Ale vím, že jakmile si uzobnu, mám tendence řítit se jak rozjetá lokomotiva, takže můj cíl je zkrotit tohle. Znáte ten typ lidí, co si na večírku dají jeden chlebíček a pak řeknou: "Díky, to mi stačilo." Nebo jednu skleničku vína. Jednu jednohubku. Dva lupínky brambůrků. Tak tyhle lidi nesnáším a teď bych se moc chtěla jedním z nich stát. Zatím jsem ale opravdu jak neřízená střela. Dám si čtyři kešu oříšky a za chvíli se přistihnu na nevědomé cestě do kuchyně, kde si nasypu už rovnou celou hrst. Někdy je ta cesta dokonce i vědomá. V tuhle chvíli jediný způsob, jak se zastavit by byl po těch prvních čtyřech oříškách bez milosti všechny jejich kolegy vyhodit do koše. A co si budem povídat, trochu by se mi to prodražilo. Levnější asi bude vycvičit vůli.
Mimochodem, pamatujete na můj marmeládový experiment? Schválně jsem nechala zbytek marmelády ve skleničce a zastrčila jí dozadu do lednice. Měla jsem totiž podezření, že moje domácí marmoška bez cukru, konzervantů a vůbec bez všeho sice může zavřená vydržet, ale po otevření má tak maximálně týden, než se začne zelenat. A tak jsem jí chtěla vyzkoušet. Na což jsem samozřejmě zapomněla a přišla jsem na to, až při odmrazování lednice (veselice, kterou pořádáme ob měsíc, zdá se mi). Nu a milá marmeláda se tváří naprosto životaschopně! To je milé překvapení. Tak jsem jí zase šoupla do ledničky a uvidíme, co bude dělat za dva měsíce.
V mrazáku se mrazí můj pokus o domácí banánovou zmrzlinu. Vyrobenou, překvapivě, z banánu! Světe div se, nic jinýho než banán a mixer k tomu nepotřebujete. Nakrájený banán na dvě hodiny do mrazáku, pak vyndat, rozmixovat do mrtě, znovu mrazit, znovu vyndat, znovu mixovat a tak dále a dále a dále. Já jsem nějak nedokázala zkoordinovat čas s rodinným fungováním a tak se banán nakrájenej mrazil skoro den. mixování bylo o to těžší, ale šlo to taky. Teď to proženu mixerem ještě tak dvakrát a pak už jí dám pokoj. Možná jí použijeme zítra na banánové lívance, ale nevím, jestli banán lívanec s banán zmrzlinou nebude poněkud moc banánu najednou.
Máme teď dobrý, levný švestky, tak jsem rozhodnutá vyrobit i švestkovou marmeládu, proč nakonec ne? Oni to jsou sice asi povidla (čím se povidla liší od marmelády?), ale jíst to snad půjde.
V cukrárně jsem odolala, naprosto bez potíží, jsem pyšná, pyšná, pyšná! A teď už jen začít cvičit!
Žádné komentáře:
Okomentovat