Whole30 - den dvacátý čtvrtý

 Pátek, pracovní svátek. Nebo malá sobota. Naštěstí svojí práci miluju a až k ní budu v dochozí vzdálenosti, bude to úplně dokonalý. Takhle zase musím vytáhnout vozíček, naložit a tradá.
 Původně jsem si myslela, že čím blíž budu konci, tím snazší to bude. Není. Mám tendence podvádět. Mám tendence říkat si, že už jsem to vlastně skoro dokázala, že už se nic nestane. Je to divný. Zvažuju, jestli jsem někde udělala nějakou dietetickou chybu, protože třeba před týdnem mi přišlo odolávání jako úplně samozřejmá věc. Nedělalo mi problém. Nebo si to idealizuju? Ne, ještě v pondělí, jsem byla úplně v pohodě a dneska si v cukrárně u větrníků utírám sliny.
 Ani nevím, co jsem jedla (píšu později, ehm). Prostě celý můj dojem z tohohle dne je, že to chci všechno porušit a dát si větrník. A k večeři brambůrky, místo jídla. Chybí mi odměňování, chybí mi jíst v atě za jízdy. Chybí mi dát si po nákupu tyčinku, nebo alespoň nektarinku.
 A teď jsem asi kápla na jádro pudla - mohlo by to být kafem? Kafe s kokosovým mlíkem co jsem pila dřív bylo dobrý, ráda jsem si ho dala. Ale s mlíkem z Makra je prostě boží. Dávám si ho fakt s radostí, třepu se na něj a vychutnávám si ho. Je možný, že si ho servíruju za odměnu a tak se mi zase nastartovala psychická závislost na jídle? No to potěš koště. To by znamenalo, že zítra bych si to kafe neměla dát, abych to ozkoušela, co? No to se mi teda vůbec, ale vůbec nechce.
 (Btw to zítra neozkouším, protože zítra není sobota, ale pondělí, jelikož to píšu později. Takže nejdřív ozkoušet to budu moct v pondělí, zamotaný, co?)
 Vím, že pít kafe bez mlíka není těžký, ale já ho mám tak ráda! Ach jo, asi je to fakt závislost. No potěš. Co teď s tím mlíkem budu dělat?