Je neděle, poslední den mého šicího týdne. Matu odjela s babičkou na dovolenou (fňuk) a tak jsme se s Bíbou sbalily a jely do krámku pracovat. A prodávat, když už tam jsme.
Ráno jsem si udělala vajíčka - míchaný, jak jinak. Ještě pořád je můžu a ani mi nelezou ušima. S sebou jsem si uvařila tři vajíčka a do krabičky připravila zbytek brokonákypu, který je překvapivě dobrej (jo, ten jsem dělala asi v pátek, jak jsem zapomněla napsat blog a pak jsem z toho zapomněla, co že jsem to vlastně vařila). Takže jen stručně - rozsekat brokolici v mixeru na "rýži" dát do ní dvě vajíčka, plechovku rajskýho protlaku (bez cukru, jak jinak) a prolisovat dva stroužky česneku. Nalít buď do zapékací misky, nebo do remosky. No, lití to moc není, spíš to tam člověk tak nakydá. Za půl hodiny je hotovo a může se podávat. Jak to chutná teplý, to netuším, neb jsme nezvládli management dvou kuchařů - já nákyp a O. maso. Nějak se nám to nesešlo a tak nákyp byl studenej. Ale dobrej.
Dneska mám svatej klid. Jedno dítě není žádný dítě, je to prostě pořád jedno dítě. A to, jakou budete mít pohodu, záleží ponejvíc na jeho nátuře a momentálním stavu. A mě Bíba dneska přála. Je milá, usměvavá, do růžova vyspinkaná. Nic není problém. Sama si vydrží hrát, sama si kreslí, občas mi chodí mačkat odstřih nitě u stroje. Půl hodiny si sama hraje v autě. Další půlhodinu vydrží před cukrárnou pozorovat návštěvníky. Zkrátka se máme báječně.
Oběd mě nádherně zasytil. Dopřávám si kafíčko a zkouším poprvé ochutnat kokosový mlíko. Čistý, bez ničeho. Je nádherně tučný, jako smetana. A sladký, takový oříškový. Na to bych si rychle zvykla. Kravský jsem nepila nikdy, ble. Ale tohle, to je jiný pošušňáníčko. Jestli ho fakt budu muset z kafe odstranit, tak se picnu.
K večeři dělám pečenou zeleninu. Do remosky naházím cibuli, hokaido, mrkev, červenou řepu a cuketu a nechám to smažit. Ojovi to většinou pustí šťávu, já mám sucháče, tak musím trochu podlít, abych se tím nezadusila. Kořením směsí na Rattatouille (tak to teda vůbec nevím, jak se píše a jsem líná to hledat). K tomu mi O. naložil maso a dlouze mě instruoval, kterak s ním nakládat. Polovinu toho jsem zapomněla, tak to prostě nějak zkusím. Rozpálená pánev, zprudka zatáhnout po obou stranách, stáhnout plamen a pod pokličkou lehce dusit? Šlo by to? No, bude muset. Když k masu přijdu po dalších třech minutách, zjišťuju, že je na suchu, tak mu tam maličko cmrndnu, Když přijdu za další dvě minuty, objem vodu se asi zečtyřnásobil - že by z masa vytekla šťáva? No asi jo. Potěš koště, to mě O. nepochválí. Sundavám pokličku a odpařuju aby to alespoň nevypadalo, jako když jsem se maso místo opečení snažila uvařit. Ve finále mě mile překvapilo, že se to dá ukousnout. Medium to sice není ani náhodou, je to trochu víc než well done, řekla bych ,ale tak co si budeme povídat, je to můj první pokus. Já, jako jemná žena, totiž maso nevařím, od toho mám doma chlapa. Takže tak, zelenina se mi prostě povedla.
Jinak se přiznám, že když jsme přijely okolo sedmý s Bíbou domů, měla jsem hlad kombinovaný s chutí a dala jsem si nektarinky, dvě, a oříšky. Kdybych v tu dobu měla večeři na stole, navečeřela bych se. Ale ten time management mi prostě nevychází.
Žádné komentáře:
Okomentovat