Nakonec jsem se včera navečeřela. Problém je ten, že od čtvrtka je O. pryč, takže nějaký plánování jídelníčku - pfííí, jako by vyletělo do vzduchu,. Když jsem sama, moje tendence zanedbávat se rostou. A O. se vrátí až v pondělí nad ránem (jo, bude tu na skok v sobotu ráno, takže snídani mám už naplánovanou). Co budu tedy čtyři dny jíst, netuším.
Včera jsem dělala smaženky - tedy bez chleba, hořčice a kyselý okurky. A vůbec mi nevyšly jako ty vlhký, hutný dobroty, co prodávají za 14,- kaček v lahůdkách u pultu. Byly nějaký prapodivně nadýchaný a lehký. Asi se to musí umět. A nebo to dělá ta strouhanka, která byla v každým receptu, co jsem našla a kterou jsem jaksi musela vynechat. Chytře jsem jich udělala víc, aby i zůstaly na snídani a tak jsem si v práci ráno pochutnala na smaženkách, zelenině a avokádu. Jelikož se snažím hlídat pocit sytosti, ani jsem to nedojela a nechala jsem kus na oběd. K tomu tuňák, klasika.
Odpoledne se mi povedlo na poslední chvíli urvat v zelenině brokolici a květák, prakticky jsem paní strčila nohu do dveří, když zamykala a odvolávala jsem se na dvě hladová nebožata (a rozhodně jsem jí nepovídala, že jedno je živo ze vzduchu a druhýmu je zas celkem fuk, co jí). Z jednoho bude polívka a druhý hodlám používat na zahušťování. Normálně nezahušťujem moukou, ale omáčky třebas smetanou a tak. A teď jsme docela v úzkých, tak zkusíme květákový pyré. Nebo se rozšoupnu a objednám tapiokovou mouku.
Večer jsem uvařila brokolicovou, ale byla fakt řídká, moc řídká. Nakonec jsem do ní musela klepnout vejce, jinak bych to snad ani nemohla považovat za jídlo. A další den je za mnou, he.
Žádné komentáře:
Okomentovat